Andersu Breivikovi se nepodařilo zasít strach, tvrdí Norové
Blahobytné Norsko žilo dlouhé roky v poklidu a dostatku, jakoby stranou od globalizovaného světa a jeho temných stránek - finančních otřesů, bídy, terorismu. Spisovatel Jo Nesbo o své severské vlasti napsal, že působila na Nory jako panna, neposkvrněná společenským zlem. Toto období nevinnosti a jistoty skončilo 22. července letošního roku, kdy fanatický nacionalista Anders Breivik sám povraždil během několika málo hodin skoro osmdesát lidí, většinou na prahu dospělosti nebo ještě před ním. Pravicový extremista zaútočil symbolicky také na vládní politiku solidarity a otevřenosti vůči přistěhovalcům.
"Norové byli naivní a nemyslím, že to tak zůstane po osudném 22. červenci. Cítili jsme se privilegovaní, teď budeme muset změnit způsob myšlení. Po té strašné události se staly i dobré věci - jakou byla dva dny poté dojemná manifestace národní jednoty tady v Oslu. Myslím, že si zachováme dobré solidární myšlení. Zároveň ale budeme méně naivní. Norové si teď už nemohou myslet, že jim nehrozí žádné nebezpečí. Už dřív jsme třeba věděli o tom, že v sousedním Švédsku působí hodně extrémistů, neonacistů. Sami jsme si ale mysleli, že jsme v bezpečí. Ovšem jak se ukázalo, tak nejsme," říká Richard, Nor středního věku.
Richarda jsem oslovil, když se s malým synem zastavil u provizorního památníku za Breivikovy oběti před katedrálou v centru Osla. Navzdory slovům o naivitě oplývá muž stejně jako většina ostatních Norů nadále ve světě nevídanou důvěrou ve své spoluobčany i státní instituce.
Jestli úřady zanedbaly bezpečnost a usnadnily tím fanatickému střelci krvavou lázeň? To posuzuje speciální komise, která má zanedlouho jmenovat případné nedostatky a navrhnout změny. Jedna z hypotéz třeba zní: Kdyby měli policisté v Oslu k dispozici víc než jediný vrtulník, nemusel Breivik stihnout zabít tolik lidí.
Norové nepodléhají panice
Norové ale celkově nepodléhají panice, v klidu čekají na výsledky vyšetřování, přestože jim bezpečnost není lhostejná podotýká postarší úředník Asmund: "Naše společnost byla hodně otevřená, mnoho lidí si dnes myslí - příliš otevřená. Mnozí se například ptají, jak to, že mohl atentátník zaparkovat auto s bombami přímo u hlavní vládní budovy. Myslím že se teď lidé o bezpečnost víc zajímají. Na druhou stranu premiér vyzval k větší otevřenosti a demokracii. To je podle mě také cesta, jak se s tragédií popasovat. Myslím ale, že v budoucnu bude proti dnešku bezpečnost v některých ohledech posílena."
Norové každopádně při vyšetřování hrůzného činu plně důvěřují policii a v otázce jeho potrestání justici. Málokdo pochybuje o tom, že Breivik čelí spravedlivému procesu, málokdo polemizuje o možné mírnosti trestu. Podobně to vidí také Richard. Ten navíc oceňuje způsob, jakým se náročné role zhostil vrahův obhájce, který se nesnaží Breivikovy zločiny zlehčovat.
"Nepřeji si pro něj trest smrti, jako někteří spoluobčané. Norsko je proti tomuto trestu a já jsme taky pro němu. Bojím se ale toho, že bude prohlášený za duševně chorého. Pochopitelně když zabijete tolik lidí, tak to je šílené. To co udělal, je ale zlo. Myslím že je velmi chytrý, že má dokonce ‚plodné‘ myšlení, které ale použil špatně. Měl by být potrestán za to, ne za šílenství."
Volby rozhodly o otevřenosti a demokracii
Zářijové lokální volby v Norsku měly tři důležité výsledky: Protipřistěhovalecká Strana rozvoje, jejímž členem býval svého času i masový vrah Breivik, totálně propadla. Vládní socialisté znovu zvítězili, ale nejvíc si proti minulosti polepšila opoziční pravice. To může odrážet určitý posun hodnot v tradičně soudržném a rovnostářském Norsku, přiznává dokonce Ivar Leveraas, někdejší tajemník vládní Strany práce.
"V norské společnosti existuje dlouhodobě určitý posun z leva do prava. Je tady trend většího příklonu lidí ke konzervativnějším hodnotám a individualismu. Stále víc lidí přestává cítit závislost na institucích sociálního státu a jeho službách, které si raději zajišťují na individuální bázi."
Červencová tragédie malý severský národ zasáhla, troufám si ale tvrdit, že pokus jediného člověka o jeho nalomení, byť nesmírně krutý, byl předem odsouzený k nezdaru. Ten pocit sílí při pohledu na hrdé členy námořnictva pochodující od parlamentu k poněkud strohému královskému paláci, který nestřeží těžkooděnci, ale jen tři nazdobení gardisté.
Norové po krveprolití zůstali optimističtí, podobně jako Američané po 11. září. V norské reakci bylo ale zároveň rozhodně méně patosu. Všichni občané bez ohledu na politické přesvědčení ocenili chování premiéra, který povzbuzoval onen optimismus, stmeloval národ a zároveň nejitřil pomstychtivé emoce. Norové možná přišli o nevinnost, podle Asmunda Lundeho jsou dnes ale možná silnější než v dobách nevinnosti.
