Babčenko mi řekl: Kdyby mě chtěli dostat, dostanou mě i v Praze, vzpomíná Ondřej Soukup
BABČENKO ŽIJE, „ATENTÁT“ ZINSCENOVALA SBU. OMLOUVÁME SE. Arkadij Babčenko v Česku o povolení k pobytu nepožádal, potvrdil ve středu pro iROZHLAS.cz novinář Ondřej Soukup, který se s Babčenkem přátelil. Soukup zároveň vysvětluje, že zavražděný ruský disident v Praze žít chtěl a vyřizoval si kvůli tomu potřebné dokumenty. Bohužel už to nestihl. Bál se cesty do Kyjeva? „Řekl mi: Kdyby mě chtěli dostat, dostanou mě i v Praze,“ vzpomíná Soukup.
UPOZORNĚNÍ REDAKCE: Ruský novinář Arkadij Babčenko je živý. Ukrajinské úřady to oznámily ve středu pozdě odpoledne. Babčenkova "vražda" byla zinscenovaná ukrajinskou tajnou službou SBU, která měla informaci o tom, že se připravuje novinářova likvidace. Vážení čtenáři, přijměte omluvu. VÍCE ZDE: Novinář Babčenko žije. ‚Vraždu jsme zinscenovali kvůli jeho bezpečí,‘ tvrdí ukrajinská tajná služba
„Mého kamaráda Arkadije Babčenka někdo dnes zastřelil v Kyjevě. Utekl z Moskvy do Prahy kvůli výhružkám likvidací. Po půl roce se přestěhoval na Ukrajinu, protože ztratil naději, že mu české úřady dají povolení k pobytu a o azyl žádat nechtěl,“ napsal v úterý na twitter reportér Hospodářských novin Ondřej Soukup.
Soukupovo vyjádření si někteří vyložili tak, že české úřady Babčenkovu žádost o povolení k pobytu smetly ze stolu – navzdory tomu, že novinář byl doma v Rusku terčem pronásledování, šikany a výhrůžek.
‚Rusofob číslo 10, nepřítel vlasti.‘ Přečtěte si, co novinář Babčenko napsal o svém útěku z Ruska
Číst článek
Proti tomu se ministerstvo vnitra ve středu ráno rázně ohradilo. „Je nám líto smrti novináře, který byl v minulých dnech zastřelen na Ukrajině, důrazně však odmítáme spojování této události s ministerstvem vnitra i naznačování, že za smrt pana Babčenka může právě údajná liknavost ministerstva vnitra,“ uvedlo ve svém prohlášení.
A zdůraznilo: „Ministerstvo vnitra jasně sděluje, že pan Babčenko v minulosti v ČR nežádal o žádný druh přechodného či trvalého pobytu ani o azyl.“
Server iROZHLAS.cz proto Ondřeje Soukupa poprosil o vysvětlení.
Podal Arkadij Babčenko v Česku žádost o povolení k pobytu?
Nepodal. Celé to bylo takhle: (Babčenko) dostal echo, že ho za dva dny patrně přijdou zatknout a chystá se s ním proces v Moskvě. Takže na nic nečekal, popadl pas a odjel na letiště.
To, že skončil v Praze, byla vlastně ryzí náhoda. Týden předtím mu totiž jedna jeho známá nabízela, že má v Praze volný byt. A že kdyby si chtěl odpočinout, může tam klidně pár měsíců bydlet.
Jak dlouho tady zůstal?
Ocitl se v Praze sám, bez ničeho. V pasu měl schengenské vízum, díky kterému tady mohl být šest měsíců. Ale tím to končilo.
Vražda Arkadije Babčenka mě šokovala, nikdy se na to nedá připravit, řekla o smrti ruského kolegy novinářka Petra Procházková Českému rozhlasu Plus. Babčenko byl podle ní jedním z mála, nebál se porušovat tabu, kterých se bojí i ruská opozice.
Český systém je nějak nastavený. (Babčenko) by si tu samozřejmě mohl požádat o politický azyl a dovedu si představit, že by ho nejspíš také dostal. Protože byl opravdu známý. A výhrůžky, které mu chodily, přicházely z míst jako státní televize a podobně.
Proč to tedy neudělal?
On to odmítal. Znamenalo by to totiž, že by musel do detence v uprchlickém táboře, přinejmenším na dva týdny, spíše na měsíc. A pak by celou tu dobu, co by probíhalo azylové řízení, nesměl opustit Českou republiku. Což pro něj nebyla varianta.
Proto se zkoušelo vymyslet, jakým způsobem by tady mohl zůstat, dostat normální povolení k pobytu. Jenže to už běželo těch šest měsíců. A jakkoli se nakonec podařilo najít nějaké společnosti, které by ho zaměstnaly a podaly žádost o pracovní povolení a následně povolení k pobytu, tak už by se to do konce té lhůty šesti měsíců absolutně nedalo stihnout.
Jak to vyřešil?
Odjel do Izraele – protože těch šest měsíců se týká celého schengenského prostoru – kde měl také nějaké známé, kteří ho u sebe nechali bydlet. S tím, že se počítalo, že tam bude třeba půl roku a mezitím se tady vyřídí ty papíry.
Jenže on pak zjistil, že na život v Izraeli nemá peníze; přece jen je to podstatně dražší země. A tou dobou mu v Kyjevě nabídli místo na krymsko-tatarském televizním kanálu (ATR). Takže odjel tam.
Jaký z toho měl pocit? Neměl obavy? Narážím třeba na memento Pavla Šeremeta, ruského novináře, kterého předloni v létě zavraždili právě v Kyjevě…
On o tomhle většinou vůbec nemluvil. Jednou jsme se toho trochu dotkli. Řekl mi: Hele, to je jedno. Kdyby mě chtěli dostat, dostanou mě i tady v Praze.
