Babčenkova žena v prvním rozhovoru: Dceři jsme řekli, že Arkadij je superagent, mně nakázali dělat dřepy

„Olečko, promiň, ale nebylo jiné cesty,“ prosil koncem května Arkadij Babčenko v živém televizním přenosu svou ženu o odpuštění. Velká část novinářů a veřejnosti to chápala jako omluvu za nafingovanou vlastní vraždu a domnělé úmrtí. Jak ale ukazuje první rozhovor s ženou novináře Olgou Kašajkinovou, omlouval se Arkadij nejspíš za mnohem více. Olga totiž tvrdí, že od začátku o plánu věděla a s akcí i přes zábrany pomáhala.

Tento článek je více než rok starý.

Kyjev Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Arkadij Babčenko s manželkou Olgou a dcerou Káťou

Arkadij Babčenko s manželkou Olgou a dcerou Káťou | Zdroj: Facebook/soukromý archiv Oľgy Kašajkinové

Za dvacet let společného života Arkadij Babčenko nikdy nepřišel večer z práce domů a nevytáhl z lednice lahev šampaňského. Když se tak stalo, Olgu hned napadlo, že je něco špatně. Místo odpovědi na dotaz, co se děje, dostala jen instrukci: „Nejdřív se napij“. Po polovině skleničky její muž spustil - o tom, že za ním do práce přijeli agenti ukrajinské tajné služby, o tom, že po něm jde nájemný vrah a o tom, že tyhle „hady“ je třeba chytit.

‚Pozdravte svého možného vraha.‘ Muž najatý na vraždu Babčenka popsal BBC detaily konspirace

Číst článek

„Vyděsila jsem se. V první chvíli jsem chtěla vzít celou rodinu, naházet věci do kufru a utéct. Po pár minutách jsem ale pochopila, že jiné možnosti jednoduše neexistují. Arkadij řekl, že se už rozhodnul. A já jsem s nim, přirozeně, souhlasila,“ popsala Olga Kašajkinová v prvním rozhovoru, který poskytla ruskému portálu NEWSru.co.il.

Tohle rozhodnutí – „chytit hady“ na nafingovanou vraždu – uvrhlo rodinu do života jako podle scénáře akčního filmu. O několik dní později (v rozhovoru neuvádí, jak dlouho dopředu před samotnou „vraždou“) se Olga setkala s agenty tajné služby a ti jí předestřeli plán. „Nemluvilo se o rizicích, já sama jsem ale chápala, že nejsou bozi, a nikdo neví, kolik lidí bylo ještě (na vraždu, pozn. red.) najato.“

Do samotného konce podle ní nebyl zcela jasný scénář a nevědělo se, kdo má „najít“ Babčenkovo tělo a přivolat záchranku. „Chtěli, abych si tu roli vzala já, ale já jsem to odmítala a pokoušela se z nich vytáhnout jiná řešení. Věděla jsem, že to později na mě celé spadne, že o mně budou lidi mluvit a odsuzovat mě, obviňovat mě z cynismu. Nakonec se tak stalo. Krátce před celou operací nám řekli, že není jiná možnost. Nevysvětlili mi proč, myslím ale, že jednoduše nechtěli rozšiřovat okruh těch, kteří o tom věděli, aby nedošlo k úniku informací.“

Nalili na něj krev

Ve středu 23. května zavolal Arkadij Olze do Moskvy, kde žila s dcerou a řekl jí, že celá akce se uskuteční v pátek. Ve čtvrtek večer tak ona i Káťa musí být v Kyjevě, kde Arkadij žil a pracoval (ruský novinář byl delší dobu na útěku před šikanou, kterou zažíval ve vlasti, pozn. red.). Olga do vozu sbalila několik věci a za den byla i s dcerou v ukrajinské metropoli. Obě tam jezdily často, a tak návštěva nebudila podezření.

„V pátek nám řekli, že se všechno odkládá. Samozřejmě jsme si s úlevou vydechli. Bylo jasné, že jestli se to neodehraje ve čtvrtek, nebude to ani přes víkend a máme před sebou celé tři dny.“ Ty se snažila rodina Babčenkových žít normálním životem, i když už nevycházela z domu. „Dívali jsme se na filmy, pili jsme víno, hráli jsme hry. Myslím, že k nám zašli i přátelé.“

Další odklad přišel v pondělí 28. května a v noci na úterý už Arkadij ani Olga nedokázali usnout. Když po obědě zazvonil u dveří zvonek, došlo Olze, že v tuto chvíli už není cesty zpět. „Bylo to jako při porodu, když pochopíte, že ten proces už nelze zastavit.“

Dav lidí před bytem zavražděného novináře Arkadije Babčenka | Foto: Gleb Garanich | Zdroj: Reuters

Do kyjevského bytu přišli dva agenti tajné služby a oběma manželům dali instrukce, co dělat a jak se u toho chovat. Jedním z neobvyklých požadavků, který Olga od agentů dostala, bylo, ať před tím, než zavolá policii a záchranku, dělá dřepy, aby měla nejistý hlas a přerývané dýchání.

Delší dobu zabrala příprava Arkadije. „Nalili na něj krev, kde bylo potřeba – na záda, na ústa, na nos a učili ho, jak padat.“ To už měl Arkadij na sobě triko, které pár dní předtím prostříleli na střelnici.  

Po tomto bleskovém výcviku zůstal pár v bytě sám a čekal na vraha. „Arkadij ležel, povídali jsme si. Požádal mě, ať ho vyfotím a já jsme odmítla s tím, že nechci mít v telefonu nic takového. Měli jsme nervy na prasknutí a pokoušeli se odlehčit situaci. Dělala jsem dřepy a opakovala si – nejvíc ze všeho jsem se bála, že zapomenu naši adresu, kterou jsem měla říct záchranářům. Nežila jsem tam nastálo a často jsem si pletla číslo bytu. A tak jsem si tu adresu zopakovala snad dvěstěkrát,“ uvedla.

Šéf NATO: Kauza Babčenko může podkopat důvěru v média i sloužit k propagandistickým účelům

Číst článek

V dohodnutých osm hodin večer se otevřely dveře bytu a na prahu se objevil nájemný vrah Oleksij Cymbaljuk, který celý plán vraždy předem vyzradil ukrajinské tajné služně. „Vystrčila jsem nos z koupelny a hrozně se bála. Řekl Arkadijovi ‚Dobré zdravíčko‘. Arkadij odpověděl ‚Vám také‘. Cymbaljuk zůstal stát na prahu několik sekund a odešel.“ Podle svědectví Olgy nezazněly žádné výstřely, jenom do místnosti vhodil nábojnice.

Přivolaní policisté, kteří přijeli o pět minut později, podle Olgy o plánu nevěděli nic. Rychle prohledali byt a schodiště, nechali si od vyděšené Olgy povědět příběh o tom, jak z koupelny uslyšela výstřel a spatřila svého muže na podlaze a čekali spolu s ní na záchranku. Ta už byla sestavena z lidí, kteří o akci věděli.

Samotná Olga seděla po celou dobu tiše na pohovce. „Když mi dávali agenti instrukce, vysvětlili mi, že v takové chvíli se člověk nemá chovat jako ve filmu – nekřičí ani nepropadá hysterii. Jednoduše se uzamkne do sebe. Když jsem si představila, že se to mohlo opravdu stát, možná jsem nemusela ani hrát.“

Arkadije mezitím naložili na nosítka a odnesli do sanitky, kde měl o dohodnutých dvacet minut později „zemřít“.

Ty blázne, tvůj muž je naživu

Jedním z velkých témat rozhovoru byla jejich dcera Káťa. Pár má několik adoptovaných dětí, z nichž většina je už dospělá a s rodiči žije pouze biologická jedenáctiletá dcerka. Ta musela být do plánu zasvěcena, nevěděla ale vše. „Den před operací jsme jí řekli, že táta je superagent, který loví zločince a bandity. A proto musí hrát, aby si všichni mysleli, že umřel, ale za pár dní zase ožije.“

Samotnou akci Kaťa přečkala v Kyjevě u rodinných přátel, kteří o ničem nevěděli. „Po ‚smrti‘ Arkadije jsem jim hned volala, aby jí zatím nic neříkali. Abych ji ochránila, ale také proto, abych jí pomohla nepřeřeknout se. Jelikož ale měla internet, o ‚smrti‘ otce se hned dozvěděla od spolužáků. Začali jí posílat odkazy na zprávy, na hrozné fotky, vyjadřovali jí soustrast. Volala mi a v panice říkala, že neví, jak reagovat. Řekla jsem, ať prostě vypne internet a nikomu neodpovídá a připomněla jsem jí, že brzy se všichni dozvědí pravdu a musí se to prostě chvíli protrpět.“

V hodinách po „vraždě“ netrpěla jen Káťa, ale i Olga. Že Arkadij není ve skutečnosti mrtev, věděl jenom malý okruh lidí – Olga, její matka a tchýně, Káťa, muži, kteří přijeli se sanitkou, pracovníci márnice a několik policistů. Ponětí o skutečnosti neměl naopak nikdo z přátel nebo ze širšího příbuzenstva včetně dospělých dětí.

Velká část z nich – včetně policejních vyšetřovatelů a sousedů – zaplavila v osudný večer po vraždě" jejich byt a zůstali v něm až do hluboké noc ve snaze Olgu utěšit. Přicházeli také nejbližší kolegové a přátelé Arkadije, kteří plakali. „Když si na to vzpomenu, otáčí se mi celé vnitro. Je nesnesitelné vidět, jak váš blízký přítel oplakává Arkadije a viní sám sebe. Cítil se vinným a prosil mě o odpuštění za to, že přemluvil Arkadije, aby zůstal v Kyjevě a pracoval tam. Mohla jsem jenom plakat spolu s ním,“ popsala Olga návštěvu jednoho z nejbližších přátel.

Do toho všeho se o „vraždě“ dozvěděla média a zpráva obletěla celý svět. V plánu přitom bylo, že Arkadij „ožije“ až po dvou dnech. „Myslím, že kdybych měla prožít ještě jeden den takové hrůzy, zajisté bych se zbláznila,“ řekla k tomu Olga.

Místo toho ale zůstala stejně jako celý svět na druhý den v šoku. „Ty blázne, tvůj muž je naživu,“ řekl jí s pláčem a smíchem přítel v telefonu. Olga zavěsila, zapnula televizi a zachytila právě tu část tiskové konference, ve které se jí Arkadij za to vše omlouvá. Dnes přiznává, že tahle omluva mohla mnohé vést k přesvědčení, že o plánu nevěděla. O čem opravdu neměla ponětí, byla informace, kdy a jakým způsobem její muž znovu „ožije“. V zápalu plánování akce se prý jejím závěrem nikdo moc nezabýval.

Kdo chtěl zabít Babčenka? Podezřelým je podnikatel Herman. Tvrdí, že byl součástí hry kontrarozvědky

Číst článek

„Plakala jsem, volali a psali mi přátelé a známí. Pravda je, že někteří to nepochopili. Někteří příbuzní se velice urazili a mysleli si, že jsme zrádci, když jsme nic neřekli.“ Jejího muže podle něj tohle nepochopení ještě nějakou dobu trápilo. Pár podle Olgy zároveň nečekal, že celá věc zarezonuje až tak silně.

Rodina je momentálně pod čtyřiadvacetihodinovou ochranou na neznámém místě. „Pořád jsou u nás ozbrojení lidé. Prakticky s nikým nekomunikujeme, pouze přes video. Vycházíme jen velice zřídka,“ popsala Olga.

Kdo za objednávkou vraždy stojí, Olga neví. „Je to dotaz spíše na Arkadije. Má podezření, ale nemyslím si, že se o ně chce v tuhle chvíli dělit.“ Sama Olga nevěří, že se někdy podaří chytit zadavatele vraždy. Co ale ví je, že v jistou chvíli bude muset rodina z úkrytu vyjít, už jenom kvůli dceřině škole. „Je to hrozné, zřejmě budeme chodit a pořád se ohlížet. Nejspíš už do konce života,“ říká. 

mos Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme