Arméni si připomínají sto let od genocidy, Turci ji stále odmítají uznat
Arménie chce po Turecku uznání genocidy, při které v letech 1915 až 1918 zahynulo více než milion lidí. Ankara to odmítá. Tragické události si právě teď, sto let po masakru, připomínají Arméni doma i v zahraničí. Všechny oběti pak budou kanonizovat. Genocidu Arménů připouští 23 zemí, Česká republika ale mezi nimi není.
V centru Jerevanu panuje čilý ruch. Hlavní silnice jsou plné aut, chodníky zase plné spěchajících lidí. Je všední den, přesto je dnešek jiný než ostatní. Mnozí obyvatelé arménského hlavního města totiž mají v ruce květinu a na klopě připnutý odznak ve tvaru květiny s fialovými lístky, symbolem genocidy.
„Myslím si, že každý z naší generace musí na genocidu myslet, i když od ní uplynulo už sto let. A měli bychom si to připomínat až do smrti. Jde o celonárodní bolest, se kterou se i nadále budeme muset vyrovnávat,“ říká dvacetiletá Marine, která prý o hromadném zabíjení Arménů bude vyprávět i svým dětem.
Arménie si připomíná sto let od vyvražďování osmanskými Turky, v ulicích Jerevanu natáčel Robert Mikoláš
Podobně to vnímají i ostatní, bez ohledu na věk. „Je to hrozně důležité a i my mladí si připomínáme tyto tragické události proto, aby se už nikdy neopakovaly. Stalo se to sice už dávno a každý si žije svůj život, ale zapomenout nechceme. A ani nemůžeme,“ je přesvědčená 21letá Rima.
Genocidu Arménů v letech 1915 až 1917 formálně uznalo 23 zemí, mezi nimi Německo a Francie. Připomněl to i arménský patriarcha Karekin II., který vystoupil na globálním fóru „Proti zločinu genocidy".
„V roce 1915 začali Turci zabíjet Armény a dnes, sto let poté, se tyto zločiny opět dostaly do středu zájmu mezinárodního společenství. A řada zemí už také genocidu Arménů odsoudila,“ připomíná patriarcha
Na globálním fóru „Proti zločinu genocidy" vystoupil i arménský prezident Sargsyan. Slovo genocida se v jeho projevu opakuje velmi často.
Hlava arménského státu v této souvislosti připomíná i dobový, zejména americký tisk, který už v roce 1915 psal o zločinech proti lidskosti, kterých se Turci dopouštěli. Zejména po 24. dubnu 1915, kdy představitelé tehdejší Osmanské říše vydali první rozkazy k zatýkání arménských elit a přesídlení Arménů do syrské pouště.
Turci někdejší masové zabíjení nepopírají. Tvrdí ale, že počet obětí byl mnohem menší. Termín genocida pak Ankara zcela odmítá.
Turecko se totiž také obává, že kdyby genocidu přiznalo, mohli by Arméni žádat odškodnění i navrácení části území včetně přístupu k Černému moři.
I proto i nadále panuje mezi Jerevanem a Ankarou nevraživost. Mladí Arméni to však vnímají už jinak a věří, že příští turecká generace se k dávným zločinům postaví čelem.
„Já považuji vztahy mezi Armény a Turky za normální. Mladí lidé přece nemohou za zločiny, kterých se dopustili jejich prarodiče. Sama mám v Turecku spoustu přátel,“ dodává Marine.
