Horskému jezeru Sevan v Arménii hrozil zánik. Zachránil ho vzácný pstruh
Arménie je malá, ale hrdá zakavkazská země, oplývající mnoha přírodními krásami. Leží na pomezí Evropy a Asie, na hranicích s Íránem a Tureckem. Tato poloha utvářela charakter zdejší neobyčejné krajiny, lidí i staré křesťanské kultury. Její pozůstatky najdeme například v okolí jezera Sevan. Vydal se tam zpravodaj Radiožurnálu Martin Dorazín.
Arménská filoložka a občasná průvodkyně Suzi Badawiová je čiperná žena, ale i jí dělá výstup od hladiny jezera Sevan ke dvěma prastarým kostelíkům určité dechové potíže.
Není divu, jsme ve výšce asi 2000 metrů nad mořem. Přesto mi cestou neúnavně vypráví o historii své země, do které se vrátila z arabského světa a kterou bezmezně miluje:
„Při útoků Arabů bylo téměř všechno zničeno. Jeden kostel úplně a zbylé dva, postavené v 8. století, byly obnoveny ve 13. a 14. století. V sovětské době kostely zavřeli a poslední mnich odsud odjel v roce 1930. Církevní činnost ožila až po rozpadu Sovětského svazu.“
Železný car zastavil Araby
„Náš car Ašot Železný – nazývali ho tak kvůli jeho tvrdé povaze – se přestěhoval na tento ostrov, aby tu strávil zbytek života. A odtud vedl svou poslední válku s Araby,“ vypráví Suzi Badawiová.
„Disponoval ale pouze maličkou armádou, a proto na to šel od lesa. Do každé loďky posadil jenom jednoho bojovníka a dal mu do každé ruky dvě pochodně. Nepřátelům se zdálo, že Arménů je několikanásobně víc než ve skutečnosti, a dali se na útěk.“
Car Ašot tak v 9. století nadlouho zachránil nejen ostrov, ale celou zemi.
Impozantní minimalismus
Vstupujeme do chrámu 12 apoštolů a tlumíme hlas. Chrám je zvenčí i uvnitř impozantně jednoduchý a denní světlo sem proniká jen úzkými otvory vysoko nad hlavami. To je kvůli tomu, aby v zimě neunikalo teplo.
Arménská apoštolská církev má svá moudrá, ale přísná pravidla. „V arménských kostelích dlouho nebyly povoleny nástěnné malby ani obrazy. Ty se poprvé objevily až na přelomu 18. a 19. století,“ vysvětluje mi paní Suzi.
„Arménská církev je velmi prostá, uvnitř kostelů nesmí být žádný přepych, aby nic nerušilo spojení s Bohem. Arméni všechno umění vkládali do náhrobních stél – chačkarů.“
Záchrana sevanského pstruha
Stoupáme ještě pár metrů nad tyto nádherné chrámy na místo, kde stával carský nebo také královský či knížecí palác. Zůstaly z něj po všech těch zemětřeseních a nájezdech už jenom základy.
Z revolucionáře a opozičního novináře premiérem Arménie. Kdo je Nikol Pašinjan?
Číst článek
Z ostrova, který je už dávno poloostrovem, se otevírá panorama celého jezera Sevan. Tomu na konci minulého století hrozilo, že zmizí, přestože ho napájí 28 řek, říček a potoků. Vytéká ale jen jedna – řeka Hrazdan.
„Jezero se teď vodou dočerpává, protože řeky začaly vysychat a báli jsme se, že uhyne sevanský pstruh, zvláště pstruh červený, který je vzácný a vyhledávaný pro své šťavnaté maso,“ vysvětluje moje průvodkyně. „Hladina Sevanu klesla téměř o šest metrů, ale teď už je na původní úrovni.“
Až se k jezeru vydáte, nezapomeňte se dobře a teple obléct. Teplotní rozdíl mezi Jerevanem a jezerem Sevan je asi deset stupňů. Horko tady nikdy nebývá.
