Jako po vyhraném mistrovství. Arménská revoluce probíhá podle českých herců velmi radostně
V Arménii v těchto dnech hostuje české Docela velké divadlo z Litvínova. Jenže celá země se stala jednou velkou revoluční scénou. Litvínovští herci tak měli unikátní možnost pozorovat, jak se tato malá zakavkazská země mění doslova před očima.
Soubor Docela velkého divadla se připravuje na představení Láska a čas v oblastním divadle v západoarménském Gjumri. Hudební hra je průřezem lidskými dějinami a vztahy.
Svědky arménských revolučních událostí se stali také Češi. Na turné po Arménii je totiž litvínovské Docela velké divadlo. Více si poslechněte v reportáži Martina Dorazína.
Podle principálky Docela velkého divadla Jany Galinové si v tom arménské publikum našlo své. „Oni to pochopili a úplně nejlépe zatím přijali narážky na svět, na politiku, na lásku, na vztahy. Nejvíc na to zatím reagovali lidi v Armavir. Oni brali absolutně každou jemnou narážku, takovou, jakou máme pro sebe my Češi, takový ten humor, protože jsme divadlo s brutálním humorem,“ řekla Radiožurnálu Galinová.
Situace v Arménii se podle Galinové v něčem podobá vývoji v Československu v roce 1989. „Mě ta země zajímala z toho důvodu, že se tady schylovalo k tomu, čemu se říká sametová revoluce, oni tomu tak říkají. My jim tady vysvětlujeme, že sametová revoluce byla první u nás a oni jsou strašně rádi, když slyší, že o nich víme, že se to tu děje,“ popisuje Galinová.
Kvůli událostem divadlu nevyšlo vystoupení v Jerevanu, proto měl celý soubor volno a mohl tak vidět, co se dělo. „Nemůžu svým lidem zakazovat ani nařizovat sem jet. To znamená, svolala jsem si soubor a říkala jsem: ‚Máme takovou nabídku. Když řeknete, že ne, že se bojíte, tak nepojedeme. Ale já vám za sebe říkám, že já pojedu.‘ Kluci se okamžitě přidali, že taky pojedou, a holky úplně bez problémů. A protože s námi do ciziny vždycky jezdí Lucka Drengubáková, protože mluví výborně anglicky, tak jsme jí zavolali, jestli pojede, tak říkala, že jasně. Vůbec neváhala, ani vteřinu. Jen se mě zeptala: ‚Není tam teď nějaká revoluce?‘ Já jsem říkala: ‚Jenom sametová.‘ A ona říkala: ‚Tak jo.‘ Takže asi tak probíhal náš rozhovor,“ dodává Galinová.
Vůdce arménské opozice Pašinjan chce vytvořit přechodnou vládu všech stran
Číst článek
Herci se v Jerevanu vydali pěšky podívat do centra. „Na recepci nám hned řekli, že taxíky nejezdí, že bychom stejně dojeli k nejbližšímu zátarasu, což bylo poměrně blízko. Došli jsme tam během odpoledne, kdy se lidé začali scházet. Na každé větší křižovatce už byly zátarasy a nám se hrozně líbilo, jak to všechno probíhalo mírumilovně. Demonstrovali zpěvem a tancem, prakticky na každé křižovatce z auta vyvalili bedny a pouštěli tu jejich krásnou hudbu, tradiční folklorní pop. Všichni byli hrozně přívětiví, volali z aut, mávali na sebe, zdravili se. Na jedné z těch křižovatek uprostřed silnice nás vtáhly ženy, mě a herečku Lenku Lavičkovou, k nim na silnici a musely jsme si tam s nimi zatancovat, jinak bychom neprošli dál. Pak už jsme spěchali, abychom se vůbec dostali do večera do centra,“ popsala Drengubáková.
„My jsme tam vyloženě nebaletily, nechaly jsme se unášet rytmem a tančily jsme skoro stejně jako ony, protože ta hudba je tak krásně rytmická, že to z ní krásně vychází. Bylo to v pohodě, krásně jsme tančily. Víc v centru bylo skvělé, že to bylo všechno opravdu tak veselé, že kdyby člověk nevěděl, že je revoluce, tak by si myslel, že vyhráli v hokeji, ve fotbalu. Všude byly vlajky, troubili a vše bylo strašně radostné, jako to bylo u nás, když jsme vyhráli v hokeji. Vůbec žádná zloba nebo nenávist, ale strašně z toho byla cítit soudržnost, že všichni ví, že jsou spolu. Vypadalo to, že to není jeden tábor proti druhému, ale vypadlo to, že jsou úplně všichni spolu a bylo to strašně pozitivní,“ popisuje herečka Lenka Lavičková.
Docela velké divadlo z Litvínova zažilo v Arménii docela velké události. Na cestě neohrožených českých divadelníků se podílelo české velvyslanectví v Jerevanu a Evropská unie.
