Protesty za embargo na plyn neuspěly. Evropa stále sponzoruje ruský režim, tvrdí aktivista Makičjan

„Evropští politici mají podíl na eskalaci situace na Ukrajině. Rusko vydělalo spoustu peněz na obchodu s plynem, ropou a uhlím,“ zdůrazňuje Aršak Makičjan, arménsko-ruský aktivista, který kvůli veřejnému vystupování proti klimatické krizi a válce na Ukrajině byl několikrát zatčen a počátkem listopadu zbaven ruského občanství. O aktivismu, ruských menšinách v zahraničí a perzekuci politické opozice mluvil se serverem iROZHLAS.cz.

Rozhovor Berlín/Moskva Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Arménsko-ruský klimaaktivista Aršak Makičjan

„Pokud chcete změnit systém, tak musíte začít u demokratických institucí, které v Rusku nefungují. My, mladí lidé, jsme naši vládu nikdy nevolili, přesto jsme celé naše životy zažili v době Putinova režimu. Proto jsme aktivismus považovali jako jedinou cestu k reformě,“ říká Makičjan | Foto: Christian Mang | Zdroj: Reuters

Ve kterých bodech se podle vás protíná klimatický a protiválečný aktivismus?
Klimatický aktivismus byl pro mě vždy úzce propojený s lidskými právy. V Rusku se mnoho lidí bojí protestovat kvůli represím. Pokud chcete změnit systém, tak musíte začít u demokratických institucí, které v Rusku nefungují. My, mladí lidé, jsme naši vládu nikdy nevolili, přesto jsme celé naše životy prožili v době Putinova režimu. Proto jsme aktivismus považovali za jedinou cestu k reformě.

V případě, že se rozhodnete šířit povědomí o klimatické krizi, musíte tlačit na politiky. To platí obzvlášť v zemi, jejíž veškeré příjmy pochází z obchodu s fosilními palivy a fosilní paliva zároveň všechno řídí.

Válka na Ukrajině s tím úzce souvisí. Nejen že neprospívá klimatu, ale je Putinovou další snahou, jak si v Rusku udržet svou imperialistickou moc. V tomhle konfliktu nejde o nová území, ani o „hrozbu“, kterou představuje NATO. Putin jen potřeboval obětního beránka, na kterého může shodit veškerou vinu za ekonomické a společenské problémy Ruska.

Od roku 2018 jste se aktivně angažoval v ruském klimaaktivismu. Proslul jste tím, že jste každý pátek sám demonstroval na Puškinově náměstí proti změně klimatu a inspiroval tak řadu dalších ruských občanů k protestům po celé zemi, což nebylo a stále do jisté míry není v Rusku dost obvyklé. Jaké rozdíly vnímáte mezi občanským aktivismem v Rusku a v Německu, kde nyní žijete?
Například Fridays for Future v Německu dělají politické kampaně, ale v lokálním měřítku. Jde třeba o návrhy jako 9-Euro-Ticket.

Složitější cestování do Evropy pro ruské turisty. Státy EU schválily konec zjednodušeného vydávání víz

Číst článek

Mě ale víc zajímá mezinárodní aktivismus. Snažím se proto najít pro sebe jiné řešení. Nyní jsem hlavně aktivní na sociálních sítích a snažím se protestovat proti válce skrze ně.

Také si myslím, že by bylo lepší pro všechny ruské aktivisty, kteří pokračují ve své práci ze zahraničí, aby obdrželi více legální podpory a měli možnost zůstat v Evropě. Všichni mí přátelé nadále organizují protiválečná hnutí, navzdory tomu se v Evropě potýkají s právními problémy.

Někteří z nich se chtějí ucházet o víza. Věnují tomu mnoho prostředků a nenachází čas na to, aby se mohli věnovat společenskému dialogu. Rozumím tomu, že lidé viní Rusy za válku, ale mnoho z nich se snaží Putina zastavit a rozhodně si zaslouží větší podporu.

‚Hnutí jsme vybudovali z ničeho‘

Co se podle vás za těch pár let vaší aktivistické činnosti, během které jste byl několikrát zatčen, změnilo v postoji ruských občanů ke klimatické krizi?
Na začátku nás ignorovali, protože dříve neexistovalo žádné klimatické hnutí. To jsme vybudovali z ničeho. Přehlížela nás i občanská společnost, protože byla pod vlivem ruské propagandy. Dokonce některá nezávislá média jako Echo Moskvy nebo Novaja Gazeta, která mimochodem obdržela Nobelovu cenu, šly spíš vstříc firmám produkujícím fosilní paliva.

Bylo to dost náročné, ale naše situace se zlepšovala každým rokem. Když někdo viděl, že na šest dnů zatkli Rusa kvůli klimatu, tak si řekl, že možná jde o něco důležitého a třeba si o tom něco přečetl. Takhle jsme fungovali léta.

Pak přišla pandemie, kterou ruská vláda použila jako záminku k hromadným zatčením. Prohlásila, že všechna nezávislá média jsou zahraniční agenti a že Navalnyj a jeho tým jsou extrémisti. Covid šel ruku v ruce s obří humanitární krizí, kterou Evropa ignorovala, protože se potýkala se svými problémy.

Tehdy jsem se čím dál více politicky angažoval, protože se lidé báli protestovat. A když nemůžete protestovat, tak nemůžete nic změnit. Dokonce jsem chtěl kandidovat do ruského parlamentu za stranu Jabloko (pozn. red. ruská středově-liberální strana). Nakonec mě ale nenominovali, protože nám ruské úřady začaly vyhrožovat, že mě zbaví občanství. To bylo rok zpátky.

ARŠAK MAKIČJAN

Narodil se v roce 1994 v Arménii. V deseti letech obdržel ruské občanství. Do roku 2018 studoval hru na housle na Moskevské konzervatoři. O klima se začal zajímat ve stejném roce, když na sociálních sítích narazil na projevy Grety Thunbergové. V prosinci 2019 uspořádal protestní akci za klima na moskevském Puškinově náměstí, kde vystupoval sám po dobu 40 týdnů. Ve stejném měsíci po návratu ze španělského Madridu, kde se účastnil Klimatické konference OSN (COP25), ho ruská policie zatkla na šest dnů. Po vypuknutí války na Ukrajině se začal angažovat do mírového aktivismu. V důsledku odjel do Německa, kde nyní pobývá v exilu. Po opuštění Ruska byl zbaven občanství kvůli nařčení z uvedení nepravdivých informací při podávání žádosti.

Dokázal byste vystihnout, z jakého společenského prostředí jsou lidé, kteří aktivně projevují politický odpor? Ať už kvůli klimatické otázce nebo válce na Ukrajině?
Lidé, kteří se veřejně účastnili klimatického aktivismu, byli převážně mladí. Mohlo jim být tak průměrně kolem 20. Například studenti základních a středních škol protestovat nemohli, protože pokud jste nezletilí, tak nemůžete v Rusku demonstrovat. Dnes už nemůžete demonstrovat vůbec. Dříve to ale fungovalo tak, že jste mohl protestovat sám, aniž byste žádal o povolení úřadů. Každopádně členy našeho hnutí byli i lidé kolem 16 anebo 17 let a ti nám alespoň pomáhali se sociálními sítěmi.

Evropský podíl na válce

V březnu letošního roku jste upozorňoval, že závislost Evropy na ruských fosilních palivech podporuje represivní režim Vladimira Putina. Jak vnímáte současný postoj Evropy vůči dodávkám ruského plynu na evropský trh? Zatím neexistují žádné sankce, které by obchod s plynem znemožňovaly.
Poměrně brzo jsem si uvědomil, že evropští politici se podílí na eskalaci současné situace na Ukrajině. Rusko vydělalo spoustu peněz na obchodu s plynem, ropou a uhlím. Ty jim poskytovala primárně Evropa. Je docela obtížné protestovat proti systému, který disponuje takovým množstvím finančních prostředků. Ruská policie dostávala od vlády miliony na munici.

Stejná vláda zároveň investovala miliony do obrovské propagandy namířené proti ruským aktivistům, která dost rezonuje i v Německu. Ať už se to týká otázky energetické krize nebo obrany vůči NATO, což Putina vůbec nezajímá. Bojuje jen za své peníze, paláce a přívržence. Ani nemůžu říct, že bojuje, protože se schovává v bunkrech a nic nedělá.

Od prvního dne války jsem vystupoval za embargem na dodávky fosilních paliv z Ruska. Tisíce lidí demonstrovaly napříč ruskými městy, riskovali jsme vlastní svobodu. Přesto tato strategie nefungovala. Evropa sponzorovala represivní ruský režim a nadále to dělá. Rusové nejsou jedinými lidmi, kteří můžou za válku. Kdybychom uspěli s embargem, tak tu dnes nemáme ani válku a ani energetickou krizi.

Jaké jsou vaše zkušenosti se zacházením s ruskými minoritami v zahraničí?
Myslím si, že evropské vlády udělaly mnoho chyb, které zúročila ruská propaganda. Mezi jinými nedovolily ruským občanům, aby vstoupili do Polska, Estonska, Lotyšska. Rozumím tomu, protože tyto země sousedí s Ruskem a cítí se tím ohroženy. Přesto někteří lidé utíkají z Ruska, protože se bojí, že je budou mučit a zabíjet. Myslím si, že aktivisté, kteří se rozhodnou bojovat proti ruskému režimu v bezpečí a nechtějí být přitom zavřeni do vězení, by měli mít tu možnost.

Objevovala se tu často rétorika, že by se nemělo všem Rusům udělovat turistická víza. Pro mě osobně to byla jediná cesta, jak Rusko opustit. Neměl jsem peníze na letenky. Museli jsme si koupit lístky na autobus s tím, že jsme dostali turistické vízum do Německa. Pamatuji si případ Čečence, kterého nedávno deportovali z Francie do Ruska. Po návratu zemřel.

Precedent proti minoritám

Máte stále v plánu se odvolat proti rozsudku o odebrání ruského občanství?
Ano. Ten případ není o mně. Jde o precedent, který bude použitý ne proti Rusům, ale proti etnickým minoritám v Rusku, to znamená, že se to týká milionů lidí. Kdyby víc lidí jako já, například Arméni, ale i jiná etnika, měli více podpory, tak by se nebáli vystupovat proti válce. Politici je přesto přehlíží.

Když Marina Ovsjannikovová vystoupila na Prvním kanálu ruské televize se svým protestem proti válce na Ukrajině, prezidenti ze všech končin světa vyzývali Putina, ať jí nic nedělá. Později prchla do Německa a opět se vrátila. Opravdu ji podporuji a je úžasné, že evropští lídři se jí zastali.

Mě naopak ignorují, přestože jsem v Rusku uspořádal mnoho protestních akcí. Nikdy jsem nepracoval pro ruské vládní struktury ani jsem se nepodílel na ruské propagandě, takže mě překvapuje, že z jejich strany nevnímám žádnou solidaritu. Samozřejmě mi přijde divné žádat o pomoc, když moje země zabíjí lidi na Ukrajině, ale myslím si, že by se o tom mělo mluvit.

Tři roky zpátky jste řekl pro deník Der Spiegel, že byste Putinovi vzkázal: „Jestli nebude dělat nic pro ochranu klimatu, tak budeme muset převzít iniciativu my, protože ve finále jde o naši budoucnost.“ Co byste mu řekl dnes?
Nic bych mu neřekl. Kdysi bylo možné vést s Putinem dialog. Nyní se snažil zabít Navalného a je zodpovědný za ukrajinskou genocidu. Měl by být zaveden před mezinárodní soudní dvůr a pak jít do vězení.

Proč by podle vás měla společnost bojovat za klimatickou spravedlnost?
Ruská společnost nyní není reprezentativní, například na Konferenci OSN o změně klimatu. Rusové momentálně bojují o přežití. Je těžké v takové situaci mluvit o klimatické krizi.

Pro zbytek světa je to jiné. Klimatická změna má rozsáhlé dopady, jak je vidět na povodních v Pákistánu. Pokud Pákistánu a jiným zemím chtějí být Rusové nápomocní, tak by v první řadě měli zastavit Putina. Teprve pak budeme moct posílat peníze zemím, které bezprostředně čelí důsledkům klimatické krize a napravit to, co jsme zničili.

Rusko má spoustu prostředků, kterými by mohlo pomoct ostatním zemím – území, peníze, inteligentní lidi. Doufám, že bude poctivě hrát svou roli v boji za klimatickou spravedlnost. Čeká nás ještě hodně práce. Nejdříve ale musíme osvobodit naši zemi.

Julia Pátá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme