Asfalt se otevřel jak čelisti žraloka, líčí novinářka z Mexika strach a bezmoc při zemětřesení
Ničivé otřesy půdy ji uvěznily na ranveji letiště. Zatímco venku se hroutily budovy a umírali lidé, na palubě letadla se vzmáhaly strach a bezmoc, popsala pro CNN z Mexico City novinářka Alice Driverová. Úterní zemětřesení si podle dosavadní bilance vyžádalo 216 mrtvých.
„Když zemětřesení udeřilo, byla jsem v rozjetém letadle na ranveji letiště v Mexico City. Ucítila jsem, jak se letadlo naklonilo a vychýlilo, jako by (každou chvilku) mělo narazit do země,“ líčí Alice Driverová pro americkou stanici CNN.
Zemětřesení v Mexiku si vyžádalo přes 200 obětí, mezi mrtvými jsou i děti
Číst článek
Z malého okna novinářka sledovala, jak sebou „celé letiště“ otřásá a lidé venku prchají v houfech z budov.
Po asi 30 vteřinách záchvěvy ustaly a Driverové zablikal telefon. „Viděl jsem fotky prasklin na letišti. Jsi ok?“ strachoval se fotograf a novinářčin kolega Rodrigo Jardón. Driverová začala obratem kontrolovat zprávy od svých známých.
Volání o pomoc
Vyskočily na ni fotky poničených místností a staveb, prchajících lidí i prosby o pomoc.
„Přátelé sdíleli videa s hroutícími se budovami a na sociálních sítích volali o pomoc pro své sousedy, které pod sebou uvěznily trosky,“ píše novinářka.
Načež objevila snímky z letiště. „Silnice před letištěm popraskala, asfalt se otevřel jako čelisti žraloka.“
Na palubě letadla se mezitím rozmáhala panika. „Každý chtěl samozřejmě vědět, jestli jsou jeho rodina a kamarádi v pořádku, jenže telefonní signál i internet vypadávaly. Aby to bylo ještě horší, kapitán našeho letadla oznámil, že letiště bylo uzavřeno a všichni zaměstnanci evakuováni,“ líčí Driverová.
Hrozilo, že pasažéři i posádka letadla zůstanou hodiny uvězněni na ranveji – v prohlubující se nejistotě a strachu.
Vedle Driverové seděla Mexičanka, která nepřestávala kontrolovat svůj nefunkční telefon, vyděšená, že se nemůže dovolat svým blízkým. „Všechny moje děti i bratři a přátelé žijí v Mexico City,“ svěřila se novinářce.
O pár minut později se jí podařilo spojit s dcerou. Byla v pořádku: zrovna si na parkovišti obchodního centra nanášela rtěnku, když se celá budova začala otřásat.
Surreální bezmoc
Sama Alice Driverová měla pocit, jako by se prostor letadla začal nepříjemně smrskávat. „Seděla jsem uvnitř a jediné, co jsem viděla, byl beton (ranveje). Cítila jsem se surreálně, když jsem viděla ta videa zřícených budov, ve kterých žili a pracovali moji přátelé. Neměla jsem ponětí, jestli jsou všichni v pořádku a připadala jsem si bezmocná.“
Novinářka si navíc dobře uvědomovala, co je za den: „výročí zemětřesení z roku 1985, nejničivějšího v dějinách Mexico City, které zabilo přes 5000 lidí“.
Tehdy ještě v Mexiku nežila. Nejsilnější otřesy půdy tu tak zažila právě toho úterý – přestože letos v červnu přinášela zprávy z města Tapachula ve státě Chiapas, zasaženého otřesy o síle 7,1 stupně.
„Sledovala jsem, jak minutu po minutě stoupá počet obětí. A pak náš kapitán oznámil, že naše letadlo vzlétne, protože potřebný radarový systém už opravili. Když jsme se odlepili od země, podívala jsem se z bezpečí vzduchu dolů a uvědomila si, že tohle město – moje adoptované město – bude potřebovat veškerou sílu dobrovolníků a dobrou vůli, kterých se mu může dostat. Cesta za uzdravením zrovna začala.“
Alice Driverová je americká novinářka a fotografka na volné noze, která žije v Mexiku. Píše pro řadu známých periodik, např. New York Times, Atlantic, Cosmopolitan.
