Ázerbájdžánci doufali, že jim Eurovize přinese víc demokracie. Je tomu ale zřejmě naopak
Už za pár dnů vypukne v ázerbájdžánském Baku finále hudební soutěže Eurovize. Kromě tradičních dohadů, jestli jde o seriózní měření pěveckých sil, nebo jenom žertovný podnik - či v horším případě kýč, se letos debata točí i kolem jiné otázky. Mnozí v Ázerbájdžánu doufali, že si země díky sledovanému televiznímu klání vyzpívá i větší porci demokracie na své vládě. Podle místních aktivistů je ale tendence přesně opačná a režim prezidenta Ilhama Alieva dál potlačuje hlasy oponentů, obyčejných občanů i nezávislých médií.
Ve třetím patře traumatologického oddělení úrazové nemocnice v Baku panuje odpolední klid. Na pokoji číslo 315 z televizní obrazovky tiše mluví elegantní hlasatelka. Jeden ze dvou dočasných nájemníků tvrdě spí. Druhý, který je pod nepřetržitým dohledem svých zjevně znepokojených přátel, je vzhůru a evidentně v bolestech.
Idrak Abbasov je posledním z řady ázerbájdžánských novinářů, kteří se stali terčem brutálního útoku. Držitele několika žurnalistických cen v dubnu napadla ochranka státní ropné společnosti, když ve své rodné obci nedaleko Baku natáčel demolice a následné vyhánění lidí z jejich domovů, které mají ustoupit nové výstavbě. Po útoku dosud na jedno oko nevidí, kvůli zlámaným žebrům nemůže chodit.
„V poslední době je to častá praxe. Bez rozhodnutí soudu se lidé ocitnou na ulici, jejich domy zboří bez jakékoli kompenzace. Napsal a natočil jsem na to téma řadu reportáží pro nezávislá média. Mnohokrát mi vyhrožovali, napadli mého otce i mého šestiletého syna. Policie nikdy nic nevyšetřila, ani nikoho neobvinila," popisuje Idrak Abbasov. Na posteli vedle něj leží kdysi svítivě žlutá, teď zkrvavená vesta s nápisem TISK, kterou měl ve chvíli útoku na sobě.
Desítky rodin přišly o domov
O tom, jaké to je zkřížit cestu nejvýše postaveným vládcům země, ví své i Chadídža Ismailovová. Reportérka Rádia Svoboda, jehož hlavní stan je rozložený na pražských Vinohradech, rozkryla několik korupčních skandálů s nitkami sbíhajícími se až u rodiny prezidenta Ilhama Alijeva. Ta měla mimo jiné těžit i z výstavby nové soutěžní haly pro Eurovizi, kvůli níž podle aktivistů desítky rodin přišly o domov.
V březnu dostala novinářka dopis s fotografiemi, o kterých se jí i teď těžko mluví. Intimní záběry zachytila kamera instalovaná v její ložnici. Poté, co reportérka celou věc veřejně odhalila, se na internetu objevilo i celé video, v provládních médiích hanopisy a obvinění z pokleslé morálky.
„Lidé ale zareagovali úplně naopak, než vláda čekala, i když žijeme v muslimské zemi. Dostala jsem podporu od liberálů i konzervativců, dokonce i od islámských duchovních. Režim si počíná natolik špinavě, že to pobouřilo úplně všechny," říká Chadídža Ismailovová, která je přesvědčena o tom, že mezi lidmi rapidně narůstá nespokojenost s tím, jak s nimi vládnoucí klan zajištěný výnosy z prodeje ropy a plynu zachází.
„V souvislostí s Eurovizí se objevila nejrůznější kritika, podle mne by se ale soutěž v žádném případě neměla politizovat," namítá mluvčí ázerbájdžánského ministerstva zahraničí Elman Abdullajev s tím, že se řadu problémů v zemi, která prochází transformací a překotným vývojem, podařilo vyřešit.
‚Zpívej za demokracii‘
Opačného názoru jsou aktivisté kampaně ‚Zpívej za demokracii‘. Ti, jak říká její lídr Rasúl Cafarov, doufají, že právě sledovaná soutěž by mohla přinést změnu.
„Eurovize přece není jen kulturní a zábavní podnik, její součástí jsou i myšlenky demokracie, lidských práv, svobody a respektu k ostatním," připomíná Rasúl, který vítá, že v centru pozornosti jsou i témata jako vládě nepohodlná lidská práva či vězni svědomí.
„Baku je nádherné město, proslulá je naše kuchyně i pohostinnost Ázerbájdžánců. My všichni tady ale víme, že jestli budeme ignorovat problémy, můžeme přijít i o všechno pozitivní, co nám ještě zbývá. Budeme rádi, když nebudou zavírat oči ani ti, kdo na Eurovizi přijedou," dodává aktivista.
