Balón musíš slyšet. Děti v Riu se od paralympioniků učí, jak sportovat s postižením

Přesně rok zbývá do paralympijských her v Riu de Janeiru a město už se naplno připravuje. Děti ze stovek škol ve městě poznávají díky vzdělávacímu projektu „Proměna“ netradiční sporty včetně paralympijských. Učitelé a jejich mladí asistenti je tak učí olympijským hodnotám, ale také tomu, jaké je žít a sportovat s postižením.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jason Smyth společně s maskotem Paralympijských her Rio 2016 Tomem a Marianou Vieirou de Mello z organizačního výboru | Foto: David Koubek

Když do školní tělocvičny vskočí velký modrý plyšák s nápisem Rio 2016, mladé publikum řve nadšením. Tak tohle je Tom, maskot paralympijských her.

Podobně nadšeně ale přivítaly děti ze školy Francisky Pauly de Jesus tři vrcholové sportovce - běžce. Jednoho s amputovanou nohou, jednoho s těžkou vadou zraku a dalšího nevidomého – i s vodičem. Všichni tři taky symbolicky zazávodili.

Děti na tribunách se potom mohly ptát, na co chtěly. Většinou to bylo na to, jak přišli sportovci ke svému postižení.

Přehrát

00:00 / 00:00

Paralympionici učí děti ve školách jinému sportu, byl u toho také zpravodaj ČRo David Koubek

Přímo na hřišti byla také skupinka starších dětí, a ty už si mohly povídat i anglicky. Jason Smyth z Irska vyprávěl, že má 5 procent zraku a přišel o něj postupně. „Do svých 16 let jsem nevěděl, co to je atletika. A o 5 let později jsem vyhrál první paralympijské zlato. Takže když já to dokážu,“ nahrává dětem Jason.

„My to dokážeme taky,“ dokončují jeho větu žáci, kteří mají ve škole speciální funkci. Jedna dívka Jasonovi vysvětluje, že jsou mladí agenti. V rámci programu „Přeměna“ mají speciální průpravu a s ostatními dětmi třeba zkoušejí jaké to je, hrát volejbal vsedě nebo fotbal bez toho, aby viděly.

'Musí to být pro ně těžké'

Jedním z těchto agentů je i 12letý Gabriel. Právě zavazuje oči menšímu děvčeti, které stojí před brankou. V té je spolužák, i ten má přes oči šátek.

Míč je zabalený do igelitové tašky, aby byl slyšet. Profesionální míč pro fotbal nevidomých má uvnitř chrastítko | Foto: David Koubek

„Balón musíš slyšet,“ vysvětluje Gabriel a šustí na igelitku, do které je zabalený. „Teď ho dám na zem a brankář se pokusí chytit. „Raz, dva tři, kopej! Dobré, skoro to byl gól,“ říká.

„Je to divné, musí to pro ně být těžké,“ myslí si o nevidomých desetiletá Ana Fernanda. A to samé i spolužák Gustavo, který chytal. Dělá to podle instrukcí, pokouší se hnout tam, kam by mohl letět míč. Musí prý poslouchat zvuk.

Čtyřnásobný paralympijský vítěz Jason Smyth z Irska na setkání s dětmi z jedné riodejaneirské školy | Foto: David Koubek

Do míče, který šustí, kope také běžec s amputovanou nohou a do brány se postavil i jeho nevidomý kolega David Brown, který i vtipkoval: „V šesti letech jsem začal postupně ztrácet zrak. Musel jsem najít něco jiného než basketbal. Moje hlava přitahovala míč jako magnet.“

„Podívej, nedělám žádný rozdíl mezi někým, kdo je slepý, a tím, kdo vidí. To přece není důvod, proč by ses měl vzdávat. Podle mě jsou všichni příkladem pro mě i pro ostatní. Je úžasné, co dělají. Jsou to Usainové Boltové paralympijských her,“ říká Gabriel.

'Pro mě jsou to hrdinové'

Ze setkání se šampiony byl u vytržení. Pro něj to jsou hrdinové. „Jednou už tady byl paralympijský fotbalista. Je nevidomý, musel v životě hodně zabojovat, a myslím, že byl už dvakrát paralympijským vítězem. Je to můj vzor.“

Děti hrají společně s nevidomým sprinterem, jeho vodičem a s běžcem s amputovanou nohou paralympjský volejbal vsedě | Foto: David Koubek

Učitel tělocviku Rodrigo Soares se díky programu, který spustili organizátoři her v Riu 2016, naučil ve speciálním kurzu, jak vyučovat další sporty, včetně paralympijských.

„Když jsme hráli fotbal nevidomých, všiml jsem si vtipné situace, kdy ti, co neměli zavázané oči, napovídaly těm se šátkem. Říkal jsem jim: ‚A až budete mít jednou spolužáka s vadou zraku, aspoň se budete umět vžít do jeho situace‘. Sport je zkrátka mnohem víc než jen fotbal,“ říká Soares.

'Nejsme chudinky, jsme sportovci'

Američan Richard Browne rovnou předvedl, jak se mu běhá s protézou. Právě takhle vyhrál stříbro na 100 metrů v Londýně a udělal několik světových rekordů.

"To je samý basket, americký fotbal, baseball. Atletika je taková popelka. O to víc se zapomíná na paraatletiku. Být postižený v USA znamená poslouchat samé: ach, chudinko... Jsme sportovci, snažíme se o co nejlepší výkony, ale lidé se na nás pořád dívají v první řadě jako na postižené."

Děti se paralympioniků mohly ptát, na co chtěly. Zajímaly je hlavně jejich osudy | Foto: David Koubek

„Cokoli jim osud připraví, ať se setkají s jakoukoliv překážkou, vždycky to mohou překonat a uspět. To je podle mě to, co se tu naučí,“ to je důvod, proč přijel do Ria rok před hrami čtyřnásobný paralympijský vítěz s postižením zraku, Ir Jason Smyth. Jeho zcela nevidomý kolega z USA David Brown bral také tohle setkání jako příležitost.

„Moc rád jim tady předvedu, jak běhají nevidomí. Doufám, že tak získáme i nové vodiče pro běžce. Třeba už pro rok 2020!“ směje se Brown.

S maskotem se chtěl vyfotit každý | Foto: David Koubek

David Koubek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme