Barma se chystá na první volby po 20 letech
V Barmě se chystají první parlamentní volby po dvaceti letech. Vojenská junta si však vítězství zajistila předem. Ze hry de fatco vyloučila hlavní opoziční stranu, Ligu za demokracii v čele s nositelkou Nobelovy ceny míru Su Ťij, samotné Barmánce pak i násilím nutí, aby hlasovali pro strany založené či přímo řízené vládnoucími generál.
Nad jedním z kanálů Irrawadské delty zní barmské rádio. Ostatně jinou možnost, jak se dozvědět o dění ve vlastní zemi, místní obyvatelé ani nemají. Zvuk vychází z prostého příbytku stojícího na kůlech, ve kterém bydlí rodina jednoho z válečných veteránů. Jedno křeslo, malý stolek, stěna z prken oddělující obývací část od ložnice. A také prosklená vitrína se zašlými fotografiemi.
Lidé, kteří v této oblasti žijí, se dodnes vzpamatovávají z přírodní katastrofy, která je před 2 lety postihla. A stejně tak se skutečností, že je vláda nechala a nechává na holičkách.
„Při řádění cyklonu Narcis na mne spadl strom, ale naštěstí jsem měl jen zlomenou ruku. Mnozí z mých známých a sousedů však zahynuli. A prakticky nikdo nám nepřišel na pomoc. Sám jsem sloužil v armádě, kdy jsme se museli spolehnout jeden na druhého, co za lidi ale vládne dnes, takoví si nezaslouží být u moci", vzpomíná 90tiletý U So Tut.
Vysoký hubený muž, který pamatuje rozhodující okamžiky barmských dějin 2.pol.20.století. Bojoval totiž proti japonské okupaci a za osvobození Barmy a v r.1946 byl v Rangúnu svědkem historické události, kdy u pagody Šwedagon vyzval Barmánce k boji za nezávislost na Britech generál Aung San.
Mimochodem o 42 let později na stejném místě předstoupila před půlmilionový dav i jeho dcera, dnes nejznámější politická vězenkyně světa Su Ťij požadující demokracii. Její jméno se ale obyčejní lidé bojí vyslovit, vládní špiclové jsou všude. I proto pan U So Tut mluví jen všeobecně a v náznacích se vyjadřuje i ke krvavému potlačení tzv.šafránové revoluce:
„Občas někdo přijel s pomocí, přivezl jídlo, vodu, léky. Ale většinou to byli buddhističtí mniši. Nemohu pochopit, jak někdo mohl buddhistické mnichy zabíjet. Velitelé, kteří vydají takový rozkaz, by sami měli být zastřeleni. Buddhismus je přeci posvátný a stejně tak sami mniši", rozhořčuje se.
Jeho syn mezitím přinese ukázat jedno z ocenění, která pan U So Tut kdysi dostal za statečnost. Na to, že ale byl příslušníkem stejné armády, která se i na zač.21.století chová k lidem takovým způsobem, prý pyšný vůbec není.
