'Barmští vojáci mi zastřelili bratra. Přišli do vesnice a začali střílet,' popisuje Rohing
Barmská armáda pokračuje v likvidaci vesnic muslimského etnika Rohingů. Do sousedního Bangladéše už uteklo přibližně 450 tisíc lidí a země naléhavě žádá o pomoc OSN. Uprchlíci žijí v lesích i na polích, akutně jim chybí jídlo a pitná voda a lékaři se obávají epidemie cholery. Humanitární organizace varují, že v podobných situacích jsou nejohroženější skupinou děti.
Rišádovým snem je objet svět a nakonec zakotvit v Londýně u svého bratra, který tam už deset let žije a pracuje. Jenže teď musí vize ustoupit realitě. Do jeho země se valí stovky tisíc uprchlíků a on cítí, že ti lidé potřebují jeho pomoc.
„Tady vaříme od čtyř hodin od rána. Každý den pětadvacet takových kotlů. Ale nestačí to," řekl Radiožurnálu Rišád ještě za tmy nad kouřícími kotly.
Rohingové milují kari rýži, a tak pro ně Bangladéšané rýžové menu střídají. Jeden den rýže bílá, druhý den kari. Jen se zeleninou je nutné šetřit, protože je jí málo. Když je hotovo, naloží bambusovými tyčemi hrnce na korbu pick-up a vyrážejí.
Rohingům vyhnaným z Barmy akutně chybí jídlo i voda. Přímo v uprchlickém táboře Balukalí v Bangladéši natáčel zpravodaj David Jakš.
„Barmští vojáci mi zastřelili bratra. Bezdůvodně. Prostě přišli do vesnice a začali střílet kolem sebe," šeptá pan Alí, zatímco čeká v dlouhé frontě, až dorazí auto s kari rýží.
On sám dnes přišel, ale někteří Rohingové jsou tak apatičtí, že cestu pro rýži v půlce vzdají. Sednou si na kraj cesty a talíř upustí do bláta. Rišád říká, že i pan Alí byl takový. „Znám ho. Když sem dorazili, nejedli tři dny. Celou cestu z Barmy byli bez jídla. Teď se nám daří přivést jim jídlo alespoň jednou za den,“ popisuje Rišád.
Toalety tu neexistují a děti i dospělí pijí z ručních pump na polích. Podle humanitárních pracovníků je právě tohle časovaná bomba, která nesmí vybuchnout.
Ukázkový příklad etnické čistky, zní z OSN o situaci Rohingů v Barmě. Su Ťij chystá projev k národu
Číst článek
„Hrozí cholera, musíme postavit sprchy a toalety. Muži se myjí venku u pumpy, mají sárí a není to pro ně takový problém, ale ženy potřebují oddělené sprchy, to je teď hlavní úkol," potvrzuje Cihan Dincer, z turecké organizace TIKA.
Ti šťastnější Rohingové spí v plátěných stanech, ti ostatní jen pod igelity. Elektřina ani svíčky tu nejsou, a tak prý strach dětí ze tmy je takový, že už nemají ani sílu brečet.
Cihan i Rišád ale tvrdí, že brzy natáhnou dráty alespoň do některých míst. Až se potom i v noci ozve pláč malých Rohingů, bude to prý vlastně znamení, že věci se mění k lepšímu.
