Běloruská opozice burcuje davy k novým protestům. Lukašenko se ale cítí na koni, k dialogu nemá důvod

Brutální policejní zásahy a represe, únava demonstrantů i chladné počasí, kdy teplota padala i pod minus 20 stupňů Celsia. To všechno se v posledních měsících podepsalo na ochabnutí protestů, které loni vyhnaly do ulic někdy i stovky tisíc lidí odhodlaných postavit se režimu Alexandra Lukašenka. Teď opozice doufá, že se jí podaří ulice znovu zaplnit. Na nové demonstrace se chystá i režim, který slibuje další tvrdé zásahy v ulicích.

Analýza Minsk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lidé v Bělorusku protestovali proti prezidentu Lukašenkovi a výsledku voleb | Zdroj: Reuters

Běloruské protestní hnutí se přes zimu dostalo do slepé uličky. Po srpnových zfalšovaných prezidentských volbách vyrážely do ulic Minsku a dalších běloruských měst desetitisícové davy, v posledních měsících se objevují spíš jen menší protesty a lokální pochody jednotlivých skupinek demonstrantů.

Bělorusko půl roku od voleb: patová situace pokračuje, toxický Lukašenko zůstává. Může přijít změna?

Číst článek

Na útlumu protestního hnutí se podepsala řada faktorů, tím největším se ale staly represe a zásahy ze strany úřadů, které si došláply mimo jiné i na demonstranty pracující v závodech a velkých podnicích.

Teď se mají davy protestujících do ulic běloruských měst znovu vrátit. Alespoň v to doufá opozice v čele s bývalou prezidentskou kandidátkou Svjatlanou Cichanouskou, která chce protestní hnutí s příchodem jara obnovit.

Demonstrace mají odstartovat ve čtvrtek 25. března, kdy si zejména protirežimně laděná část veřejnosti připomíná vyhlášení Běloruské lidové republiky v roce 1918. V tento den, který je považován za neoficiální svátek tamní opozice, se po celé zemi tradičně konají protirežimní happeningy a demonstrace za svobodu a demokracii.

„Den svobody, který připadá na 25. března, je v tomto ohledu velice důležitý. Odkazuje k založení prvního svobodného státního útvaru, který trval jen několik měsíců, v běloruské historické paměti je to ale velmi důležitý moment,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz analytička Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Tereza Soušková.

S ohledem na represe a další události, které se v zemi odehrály v posledním půlroce, se ale v běloruské společnosti mnohé proměnilo, podotýká odbornice na oblast východní Evropy. Je tedy otázkou, jestli se výzvy opozice podaří naplnit.

„Situace se nemůže vrátit tam, kde byla na začátku, spousta Bělorusů ale stále čeká na to, až se protestní proces obnoví,“ míní Soušková. Spíš než nastartování masových protestů ale podle ní bude důležité hlavně to, jestli se podaří rozhýbat generální stávku, k níž opozice také vyzývá. Díky tomu by ulice získala skutečné páky potřebné k ovlivnění režimu.

Tisíce zadržených, stovky odsouzených

Ke generální stávce vyzývala běloruská opozice naposledy koncem října, kdy režimu Alexandra Lukašenka stanovila ultimátum – buď Lukašenko rezignuje a propustí všechny politické vězně, nebo propukne celonárodní stávka. Do té se následně zapojili kromě studentů i dělníci z továren nebo provozovatelé obchodů, představy opozice se ale nenaplnily.

Vztahy Bruselu s Moskvou dosahují na pomyslné dno. Sankce jsou symbolické, tlak na přitvrzení ale sílí

Číst článek

Ozbrojené složky a státní podniky, které jsou pro běloruskou ekonomiku zcela zásadní, režim během podzimní stávky neopustily. Je tedy spíš nepravděpodobné, aby se něco takového podařilo tentokrát.

„Demonstrace určitě probíhat budou a budou větší než ty, které probíhaly přes zimu. Vyhlášení generální stávky je ale naprosto zásadní moment pro to, aby se protestní hnutí posunulo někam dál a Bělorusové mohli vyvinout skutečný nátlak na režim. To se nicméně nepodařilo ani v posledním půlroce, kdy byly lidové demonstrace skutečně rozsáhlé. Z pohledu ulice a médií to možná vypadalo tak, že se režim téměř hroutí, ve skutečnosti to tak ale nebylo,“ popisuje analytička AMO.

Masové demonstrace se následně rozdrobily na menší lokální pochody. Změna strategie byla do určité míry cílená, protože velkou demonstraci je pro ozbrojené složky snadnější rozehnat, protestní nálady ale ochably a s tím i brutalita režimu, k zatýkání a represím ale dochází neustále.

Od začátku protestů už pořádkové síly zadržely více než 33 tisíc lidí. Běloruská prokuratura minulý týden uvedla, že zhruba 400 z nich si už „v souvislosti s účastí na nelegálních masových akcích a protestech“ vyslechlo verdikt soudu. Nejvyšší trest, který dosud padl, je podle rádia Svobodná Evropa 10 let odnětí svobody.  

‚Nejvíc zbili ty, kteří nejvíc křičeli.‘ Bělorusové popisují ‚peklo na zemi‘ v minských věznicích

Číst článek

Asi největší mediální pozornost poutá případ novináře Ihara Losika, který skončil za mřížemi loni v červnu. Policie ho zadržela a obvinila z organizace „akcí narušujících veřejný pořádek“. Podle běloruských zákonů měl být nejpozději po půl roce propuštěn, místo toho byl ale 11. března obviněn z nepovolené účasti na demonstracích. Novinář, který kvůli nezákonnému věznění opakovaně drží hladovku, tak ve vazbě stráví další půlrok.

Rádio Svobodná Evropa upozorňuje také na případ 16leté Mikity Zalatarové odsouzené k pěti letům vězení v zařízení pro mladistvé. Dívka trpící epilepsií, kterou lidskoprávní organizace Vjesna zařadila mezi politické vězně běloruského režimu, se podobně jako stovky dalších měla provinit účastí na masových nepokojích.

Demonstrace se tedy v posledních měsících sice utlumily, podobné případy ale ve společnosti dál rezonují a pohánějí nespokojenost, která mezi lidmi sílila už před srpnovými volbami.

„Lidé nerezignovali – někteří ano, většinově jsou ale dále nespokojení. Chtěli by, aby Lukašenko odstoupil, zopakovaly se volby, jednoduše aby se situace někam posunula. Viděli jsme to už před volbami, kdy se naštvání lidí promítlo i do protestů v částech společnosti, které byly předtím pasivní. Tato nespokojenost navzdory všem represím dále zůstává, lidé ale čekají na nějaký organizační podnět, díky kterému se protestní hnutí znovu rozproudí,“ podotýká Soušková.

Lukašenko k dialogu nemá důvod

Zahájení nových protestů a celonárodní stávky ale nejsou tím jediným, k čemu Svjatlana Cichanouská z litevského exilu nově vyzývá. Minulý týden se vyslovila také pro to, aby se Bělorusové na sociální síti zúčastnili celostátního hlasování o dialogu, který má proběhnout mezi opozicí a režimem za účasti mezinárodních organizací.

„Vaše hlasy nám pomohou dosáhnout rozhodných kroků ze strany Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a OSN. Jsou ochotni sehrát roli prostředníků a také přinutit režim k jednání,“ uvedla Cichanouská, podle které by jednání s vládou měla s ohledem na podzimní parlamentní volby začít už během května.

Co ukázala schůzka Lukašenka s Putinem? Kreml mohl nabídnout víc, Bělorusko je pro něj ale dilema

Číst článek

Lukašenko ale prozatím nemá důvod na požadavky opozice a její výzvy k dialogu přistupovat. Po ochabnutí protestů cítí, že má situaci pod kontrolou.

„Režim se v tuto chvíli cítí takzvaně silný v kramflecích. Má pocit, že se mu podařilo demonstrace převážit na svou stranu, že si to Bělorusové zkusili, protestní hnutí se ale vyčerpalo. S novými protesty sice počítají, věří ale tomu, že dokázali situaci udržet pevně v rukou. Je to tím, že mají na své straně bezpečnostní složky, generální stávka neproběhla, závody a podniky jedou dál a nezačal se drolit ani státní aparát,“ vysvětluje odbornice AMO.

Režimu navíc vhání vítr do plachet i podpora ze strany Ruska. Moskva mu poskytuje finanční půjčky, za pomoci kterých se Lukašenko snaží udržet režim při životě a nabízí i podporu svých pořádkových složek. Díky Rusku navíc běloruský vůdce získává jistotu, že v případě krize najde bezpečné útočiště, podobně jako bývalý ukrajinský prezident Viktor Janukovyč.

„Lukašenko ví, že pokud to v jeho zemi nedopadne, najde azyl právě v Rusku. Ať se Lukašenko a Putin hádají, jak chtějí, tohle tam funguje. Režim má proto pocit, že má situaci pevně v rukou a nemusí s opozicí vyjednávat. Jeho ústupkem byla jen nová ústava. Tuto kartu režim vytahuje ve chvíli, kdy je nucen dělat nějaké ústupky, pro opozici ale nepředstavuje reálnou šanci na změnu,“ vysvětluje analytička.

Opětovné probuzení násilí?

Zatímco se opozice chystá na obnovení protestů, které mají odstartovat tento čtvrtek, běloruský režim se podle rádia Svobodná Evropa připravuje na případnou odvetu.

Odkazuje přitom na slova šéfa tajné policie Ivana Tertela, podle kterého si je jeho tým „dobře vědom plánů na destabilizaci situace v zemi ve dnech 25. až 27. března“, a náměstka ministra vnitra Mikalaja Karpjanka, který upozornil, že „všechna nepovolená shromáždění budou tvrdě rozehnána“.

Do jaké míry bude případný zásah ozbrojených složek násilný, se podle odbornice na Bělorusko těžko odhaduje. Záležet bude hlavně na rozsahu protestů, obecným faktem ale zůstává, že se režim připravuje na všechny očekávané demonstrace a protesty u příležitosti Dne svobody nebudou výjimkou.

„V tuto chvíli nemůžeme říct, jestli demonstrace nakonec nepředčí to, co se odehrávalo v loňském roce. To si nikdo netroufne odhadnout a stejně nepředvídatelný je i rozsah policejního násilí – vždy jde o aktuální reakci na danou situaci. Ale vzhledem k tomu, co jsme viděli za posledního půl roku, se dá předpokládat, že reakce policie nebude pokojná,“ uzavírá Soušková.

Eliška Kubátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme