Cichanouská: Mým programem je dovést Bělorusko ke svobodným volbám. Česku jsme vděční za pomoc
V Bělorusku téměř čtyři měsíce pokračují protesty proti režimu Alexandra Lukašenka, který odmítá opustit prezidentský úřad. Na 30 tisíc Bělorusů prošlo od srpna policejními celami, mnozí byli podrobeni týrání, bití, mučení. Demonstrace ale pokračují dál. Lidé žádají odchod prezidenta, který je ve funkci přes 20 let. Lukašenkův režim odmítá dialog. Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu byla běloruská opoziční politička Svjatlana Cichanouská.
V Bělorusku už tři a půl měsíce trvá střet mezi režimem Alexandra Lukašenka a desetitisíci lidí, kteří se účastní poklidných protivládních protestů. Vy sama žijete už několik měsíců v exilu v Litvě - nelitujete toho, že jste z Běloruska odešla?
Na jednu stranu mi bylo celou dobu moc líto, že nejsem mezi lidmi, kteří vycházejí do ulic na demonstrace. Vždy jsem chtěla procítit tu energii, která vychází z lidí. Protože když jsem byla tady a viděla jsem demonstrace, zdálo se mi, že lidé se strašně bojí, všude kolem je OMON (speciální policejní zásahové jednotky, pozn. redakce), policejní antony. Ale lidé mi říkali, že to je skvělé, že jsou šťastní, že vidí kolem sebe pouze lidi stejné jako oni, stejné Bělorusy se stejnými snahami, stejnými názory.
Na druhou stranu si ale uvědomuju, že proti mně bylo v Bělorusku zahájeno trestní stíhání a jakmile by tam přijela, tak by následky pro mě byly velmi smutné. Samozřejmě že na jednu stranu je špatné, že nejsem v Bělorusku, ale na druhou stranu tady, na svobodě, mohu udělat mnohem více než ve vězení.
Lze udržovat kontakt s kolegy, členy opozice, ale také s obyčejnými lidmi, kteří stále chodí protestovat?
Samozřejmě. Každý den si telefonuju s nějakými skupinami - s lékaři, s učiteli, s místními chatovými skupinami, se studenty. Každý večer s pracovními skupinami. Stále si voláme, právě abychom komunikovali, udržovali spojení.
Lidé se mě často ptají, zda jsem ztratila kontakt, ale není to tak, opravdu ne. Neustále jsme v kontaktu, neustále mi lidé říkají, co se jim líbí, co se jim nelíbí, co by chtěli ode mě slyšet. A já od nich čerpám informace o tom, co se tam odehrává, abych s nimi dokázala být na stejné vlně.
Takže se necítíte ve Vilniusu v nedobrovolné izolaci?
Necítím se zde v izolaci. Především proto, že kolem mě jsou lidé. Jsou kolem mě Bělorusové, tým, který se postupně vytvořil. Celou dobu jsem ve spojení s Bělorusy, kteří jsou doma. Takže necítím.
Pokud se podíváme na současnou situaci v Bělorusku - v zemi stále pokračují protesty, lidé se dál scházejí každou neděli, byť ne v tak velkých počtech jako v srpnu po volbách. Mají podle vás protesty efekt? Vidíte, že by jim režim začal ustupovat?
Zda pociťuji výsledky tlaku na vládu? Ano, samozřejmě. Je vidět a všem je to jasné, že lidé už jsou unavení, unavení z absence zákonnosti, z násilí, z mučení. Lidé si uvědomují, co se jim může stát, ale nehledě na to stále vycházejí do ulic a pokračují v demonstracích.
Ty velké demonstrace, které celý svět vidí, to je obraz, část protestního hnutí. Lidé ukazují, že jich je hodně. Ale protestní hnutí to jsou také národní iniciativy, struktury, diskuzní fóra a skupiny, které se nyní formují. Je to občanská společnost, která u nás dosud nebyla.
Je to partyzánské hnutí, možná teď je to takové těžké období, lidé jsou unavení, ale je to samozřejmě další důležitá součást toho, jak pokračovat. Je to možnost umisťovat červenobílé vlajky na stromy nebo vypouštět loďky s červenobílou vlajkou. Je to poměrně jednoduché udělat a na druhou stranu to vyžaduje poměrně velké zdroje ze strany státu, aby poslal lidi, policisty v automobilu, aby vlajky sundali, aby vylovili loďky s červenobílými vlajkami.
Takže všechno to je velice důležité. Stejně tak například vysílání video nebo audio záznamů ze strany státu, tak tam pozorujeme rozkol, ke kterému dochází. Například teď vznikl tým Bipol, vytvořený v Polsku. Shromažďuje všechny takové údaje o zločinech, ke kterým došlo. Zároveň také byla spuštěna možnost registrace a záznamu všech přestupků a trestných činů, zločinů, k nimž dochází, kam lidé mohou podávat svědectví.
Putinův režim dál omezuje svobodu volby, poslanci posoudí návrh o zákazu sociálních sítí
Číst článek
Je tedy důležité, aby si všichni uvědomili, i ti zločinci, že spravedlnost zvítězí. Že je potřeba se přiklonit na stranu lidu. Ať to bude trvat týden, měsíc, jakkoli dlouho. Ale jsem si jistá, že spravedlnost skutečně zvítězí. A lidé skutečně začínají hlásit zločiny. Lidé jsou jednotní. V hlavách a v srdcích. A na tom už se nic nezmění.
Mnohokrát jste otevřeně deklarovala, že jste stoupenkyní dialogu, Alexandr Lukašenko ale o jednání nebo dialog nestojí. V říjnu jste dala vládě ultimátum - pokud nevyhlásí nové volby, pohrozila jste generální stávkou. Ta se pak sice odehrála, ale vládu k ústupkům zjevně nepřiměla. Jak v takové situaci chcete postupovat dál?
Naše protestní hnutí je ze zásady pokojné, a proto nemáme všechny páky tlaku na státní moc. Naopak stát nemá ani podporu lidu, ani lásku, ale pouze násilí, zastrašování. Naše strategie je tlačit na režim uvnitř země. To znamená například stávky, protestní hnutí, ale také tlak ze strany jiných zemí, států v našem okolí, které vědí, co je to demokracie, které nás podporují a které vidí celé toto násilí, tuto genocidu 21. století.
I oni musí tlačit na tuto vládu, aby zahájila jednání. Není správné či nutné tlačit, aby vyměnili člověka u moci, tak to není. Jiné státy musí bojovat za dodržování lidských práv, proti násilí, proti mučení.
Kam až to ale může zajít? V polovině listopadu pobouřila Bělorusy smrt Romana Bondarenka, 31letého učitele, který zemřel zřejmě v důsledku policejního výslechu poté, co ho bezpečnostní síly zadržely během protivládního protestu. Dá se z toho vyvozovat, že režim přitvrzuje v postupu proti demonstrantům?
Vypovídá to pouze o tom, že si myslí, že nikdy nebudu potrestáni. Že mohou eskalovat násilí, že mohou udělat cokoliv a nic se jim nestane. Právě proto byl nyní spuštěn proces mezinárodní jurisdikce, kdy budou podávána trestní oznámení, protože tento režim nemá nic jiného kromě násilí. A právě toto jednání přesvědčuje lidi v jejich pravdě. Přesvědčuje lidi o tom, že takováto vláda nemůže vládnout v zemi, kde ubít k smrti člověka nic neznamená a nikomu se nic nestane. Je to vršení jedné chyby na druhou.
Přijde Bělorusko o šampionát? Hokejové federaci vadí násilí během protestů i koronavirová situace
Číst článek
Jak se za takové situace cítíte vy jako vůdkyně opozice? Jaké to pro vás osobně je, za takové situace vyzývat lidi, aby vytrvali v protestech, když to může dojít tak daleko, že je to může stát život?
Pro mě osobně je velmi těžké jako pro ženu anebo političku pochopit, co se vůbec odehrává ze strany vlády. Já jsem velmi humánní a nerozumím tomu, jak je možné mlátit svůj vlastní lid takovým způsobem. Nedávno byl zveřejněn příběh mladé ženy, která byla strašně znásilňována, byly jí vymláceny zuby. A takových příběhů, které dosud nezazněly, je obrovské množství. Dokonce si nedokážeme představit všechny hrůzy, které si dovolili spáchat.
Já velice těžce prožívám každý takový případ, každé zadržení, zatčení. Dříve jsem byla velmi měkkým člověkem, snažila jsem se všechny omlouvat, ale toto jsou věci, které nelze omluvit. A ať bych se tomu bránila jakkoliv, dělá to ze mě tvrdšího člověka.
I moje rétorika přitvrzuje. Protože skutečně vidíme, že člověk, který je v čele naší země, už nikdy nebude přijat, na tom se nic nezmění. Vždyť on vidí, že by měl ve prospěch své země odstoupit. Ale vidíme, že tyto snahy jsou zbytečné, že se tam nedoboucháme. A proto musíme přitvrdit, přitvrdit v rétorice, v našich požadavcích. A já v sobě objevuji tyto tóny.
Trochu mě to děsí, ale uvědomuji si, že jinak to nejde. Protože klidně už na to, co se nyní odehrává, reagovat nelze. Mám odpor k tomu všemu, jak tomu člověku, tak k režimu.
Bělorusko vyhlásilo vlastní sankce v reakci na kroky EU, pohrozilo i přerušením diplomatických styků
Číst článek
To tady ale znovu máme otázku, kam to až všechno může zajít? Alexandr Lukašenko tvrdí, že opozice údajně svým postupem domanévruje národ k občanské válce. Jaké východisko vidíte ze situace vy, ve chvíli, kdy Lukašenkův režim není ochotný k dialogu? Sama zmiňujete, že vás situace vede k jistému vnitřnímu přitvrzení vašich vlastních pozic. Jak za takových okolností budete postupovat dál?
My pokračujeme v našem tlaku. A to, že oni hovoří o občanské válce, to je jakási výzva, prohlášení. Bylo to stejné jako když říkal, že kopírujeme Majdan. Všechno to je pouze propaganda režimu. My z naší strany jsme nikdy nic takového neříkali.
A proto se neptejte nás, co my se chystáme dělat, ptejte se jeho: pane Lukašenko, co ty teď můžeš udělat pro svou zemi? Děláš teď něco dobrého pro svou zemi, pro Bělorusko, nebo ji ženeš do ekonomické propasti? Nemůže říct: přátelé, je to šestadvacet let, mohu už odejít. Jde pouze o kroky jednoho člověka. Podívejte, lidé se nezmění, lidé už ho nikdy nepřijmou, to je zcela vyloučené. A proto pokračujeme v tlaku. Nepoužíváme násilí, ale v tlaku pokračujeme, abychom ho vytlačili ze země.
Zmínila jste, jak důležitou roli hrají země ve vašem okolí. Jednou z nich je i Rusko. Jak zásadní roli podle vašeho názoru v této patové situaci hraje ruský prezident Vladimir Putin?
Rusko je sousední země, se kterou máme dlouhodobé přátelské vztahy, obchodní vztahy a mnohé další. Nikam se bez nich samozřejmě nepodějeme. A ani oni bez nás. Ale já nerozumím, proč podporují člověka, který je fakticky politicky zbankrotovaný, který je toxický pro celé své okolí.
Myslím, že oni si to uvědomují. Jsem si jistá, že si to uvědomují. Dělají závěry. A to, že se vztah Bělorusů jako lidí mění ve vztahu k Rusku, to je nedobré. Klesá důvěra a to není dobré pro Rusko. Proto si myslím, že otázka Běloruska je tam určitě aktuální, je tam diskutována, ale je to otázka Bělorusů jako takových.
Je to otázka Bělorusů, zda chtějí, či nechtějí s tímto člověkem žít. A oni nechtějí. A jiné země mají přijmout či nepřijmout toto rozhodnutí, ale nemají se do toho vměšovat.
Co ukázala schůzka Lukašenka s Putinem? Kreml mohl nabídnout víc, Bělorusko je pro něj ale dilema
Číst článek
Pokud jsme ale v takto patové situaci, kdy Alexandr Lukašenko jednat nechce, vy naopak jste ochotni k dialogu, kdo se může stát klíčovým hráčem, který nakonec konflikt pomůže vyřešit?
Téměř čtyři měsíce od samotného začátku stále opakujeme, že chceme dialog. Jsme civilizovaní lidé. Co je jednoduššího, než si sednout a promluvit si. Zda dosáhneme konsenzu, to je jiná otázka, ale sednout si ke stolu je to nejjednodušší. Přišli jsme se spoustou variant.
Vytvořili jsme Koordinační radu, kterou z poloviny pozatýkali. Vytvořili jsme uskupení s Polskem, s Ruskem, platformu pro diskuse, dialog. Bude zde řada zemí, které budou fungovat jako mediátoři. Pokud nemůžete hovořit s námi, tak prosím: tady máte světové lídry, jednejte s nimi. Ale i to bylo zavrženo.
Takže ano, my neustále navrhujeme nejrůznější varianty, jak můžeme dosáhnout dialogu. Stále mluvíme o tom, co také mnozí vidí, že i Rusko by se mělo účastnit. A i my to vidíme. Posíláme výzvy: „Drahé Rusko, jsme připraveni komunikovat.“ Ale zatím se žádné oficiální kontakty neodehrály. My ovšem neházíme flintu do žita, možná ještě nějaký světový lídr najde způsob, jak vládě domluvit.
Jak důležitou roli v tomto ohledu sehrávají sankce, které proti hlavním osobnostem běloruského režimu vyhlásila Evropská unie? Mění situaci, znamenají pro režim v Minsku vážný problém?
Podívejme se na to upřímně - první sankce, které byly zavedeny, mají spíše symbolickou hodnotu. Ale jsme samozřejmě vděční státům za to, že přijaly i ty první sankce, sice mírné, ale byla to první zpráva, že podporují naše konání. Pak jsme začali dále pracovat, byl zde druhý balík sankcí. Zase nebyl příliš velký, pozice, přiznejme si, není příliš silná.
Analytik Českého rozhlasu: Sankce jsou spíš morální podporou pro běloruskou opozici
Číst článek
Jsem si jistá, že evropské státy, členské státy Evropské unie, jsou s námi, ale možná jsou příliš rozvážné. Uvidíme, jaký bude další, třetí balík sankcí. My trváme na ekonomických sankcích, na zacílených sankcích proti konkrétním lidem. Proti ekonomickým silám, které podporují Lukašenka, propouštějí zaměstnance kvůli jejich občanským postojům. A jsem si jistá, že nový balík sankcí podpoří všechny členské státy. Moc v to doufám. A doufám, že uvidíme skutečně rozsáhlý seznam. Protože Evropa to vidí, nemůže to nevidět.
Takže by sankce měly být přesněji cílené a širší, než jsou teď?
Individuální sankce musí být širší, protože ti lidé, kteří jsou na sankčním seznamu nyní, to jsou lidé, kteří byli na seznamech už mnohokrát. Pro ně už to není příliš zásadní změna. Ale měli by tam být také ředitelé škol, kteří se účastnili falzifikace voleb, policisté z řad OMONu, kteří mlátili, znásilňovali, týrali lidi, nutili je stát mnoho hodin u zdi. A tak u těchto lidí už by to bylo skutečně citelné, jsou to lidé, kteří mohou vyrážet do Evropy na nákupy a ti by to pocítili. A ekonomické sankce, to samozřejmě už bude rána.
A neobáváte se toho, že by velmi vážně mohly dopadnout i na lidi, obyčejné Bělorusy?
Pochopte, my tady nesedíme a sami přijímáme jakási řešení. Lidé nám říkají, pojďte, udělejte to, my jsme připraveni na sobě pocítit následky. Navíc, pokud budou propouštět lidi, pak pracujeme také se zeměmi, které podporují demokratickou společnost, podporují běloruskou společnost. Takže na jedné straně něco vezmeme, ale samozřejmě na druhé straně je třeba něco dát, musí to být trochu vyvážené. Něco můžeme vzít, ale také musíme Bělorusům pomoct. A Evropa je velice aktivní a velice pozitivně naladěná na řešení tohoto typu problému.
Na twitterovém účtu jste nedávno ocenila českého ministra zahraničí Tomáše Petříčka za to, že zpochybnil konání světového hokejového šampionátu v Bělorusku. Jaký politický dopad by mělo, kdyby se mistrovství příští rok v Bělorusku nehrálo?
Víte, především zrušení tohoto mistrovství - a já skutečně doufám, že neproběhne - to bude osobní rána Lukašenkovi, protože to je jeho oblíbený sport, který on popularizoval v Bělorusku. Ale není možné organizovat takové akce a přitom říkat: sport a politika spolu nemají nic společného. Tady nejde o sport a politiku, tady jde o násilí v zemi.
Babiš odmítl setkání visegrádské čtyřky s běloruskou opozicí. Tvrdí, že nechce jednat unáhleně
Číst článek
Jak je možné podobné akce pořádat, když kilometr od vás mučí lidi, když je tam znásilňují, vyráží jim zuby, neumožní jim základní hygienické podmínky, jsou zavšivení. Jsou to příšerné podmínky, ve kterých existují. A toto musí ovlivnit všechno. Musí to ovlivnit sportovní akce, kulturní akce. Tady se vůbec nejedná o to, co má společného sport a politika, protože tady nejde o politiku. Tady jde o násilí, o porušování lidských práv.
Považujete podporu, kterou teď máte ze strany Evropské unie, za dostatečnou?
Myslím, že každá evropská země teď dělá pro Bělorusko velice mnoho. Možná pomalu, možná někdo více, někdo méně, ale všechny státy jsou jednotné ve svém názoru na události v Bělorusku. Ale samozřejmě některé státy bych ráda zmínila samostatně, například Litvu, která přijala hodně lidí. Polsko, které spustilo vzdělávací programy. Lotyšsko, které velice pevně stojí na straně Běloruska. Česko, které přijalo, aniž by zaváhalo, prvních 30 zraněných, zajistilo jim rehabilitační prostředky a léčebnou pomoc.
Ti lidé skutečně utrpěli velká zranění, a proto za všechno toto patří Česku poděkování. Ale ta genocida stále pokračuje, lidé jsou propouštěni, a pokud mohu využít tuto příležitost a požádat Česko o něco - víte, my žádáme i jiné země, ale není možné, aby jedna země udělala všechno, ale může na sebe vzít určitou část, určitý segment podpory. Například Polsko si vzalo studenty a opravdu přijalo hodně Bělorusů, protože je s námi sousedící zemí a vždy nás podporovalo. Ale Česko, protože už přijalo zraněné, mohlo by například spustit program pro propuštěné lékaře, kteří se stali terčem represí.
Protože nehledě na to, že u nás je covid, přesto jsou kvůli občanské pozici propouštěni skvělí lékaři. Aby nepracovali pro režim, často zůstávají doma. Ale jsou to lidé, kteří jsou oddaní své práci. A kdyby bylo možné pro ně spustit nějaký program, například vzdělávání či podpory lékařům na základě nějakých center u vás, byli bychom velice vděční.
Petříček: Nechceme určovat, kam má Bělorusko směřovat, ale můžeme být prostředníkem dialogu
Číst článek
Také se nesnižuje množství těch, kteří byli zranění. Takže pokud by bylo možné ještě vyčlenit nějaké prostředky na péči o ně, bylo by to také skvělé. Ale neříkám, že se tak neděje, naopak.
Také kromě toho, jak už víte, jsme spustili procesy univerzální jurisdikce v Polsku i v Litvě. A i v Česku by bylo možné spustit tyto procesy, protože lidé, kteří u vás jsou, se zpočátku báli mluvit, ale teď už jsou připraveni. A abychom s nimi zbytečně nemanipulovali, nepřesouvali je, bylo by dobré spustit tento program přímo na místě. A také například studenti jsou skupina, která je opět velice silně zasažená.
Máte v tuto chvíli přímý kontakt s českými představiteli, kteří by na tyto žádosti odpověděli? Už se vám dostalo nějaké reakce?
Myslím, že tyto návrhy už zazněly, už byly vzneseny a někde představeny. Já jsem hovořila s celou řadou lidí, jsme v kontaktu, ale ještě jednou bych chtěla říct, že jsme vám jako celé zemi velmi vděční. Ale budeme vděčni i za další a pokračující pomoc.
Před pár dny se v médiích rozpředla diskuse o vaší možné cestě do USA a jednání se zvoleným prezidentem USA Joem Bidenem. Jak velké naděje vkládáte do podpory USA? Jak důležitou roli podle vás Washington při vývoji v Bělorusku může sehrát?
Ještě před volbami jsme slyšeli velice jasný postoj Joea Bidena. Je velice dobře, že zná naši situaci, že podporuje běloruský lid, že chápe, jak důležitá je demokracie. My jsme si jisti, že bude tento postoj i nadále zastávat. Nemůžeme popírat, je USA jsou jednou z klíčových zemí, vlivných zemí na světě, a proto jejich podpora je velmi, velmi důležitá, stejně jako podpora Evropské unie. Je důležité, aby celý svět mluvil jedním hlasem.
Lavrovův vzkaz demonstrantům i Lukašenkovi
Číst článek
Stále trváte na tom, že jste vítězkou běloruských prezidentských voleb. Ale někteří komentátoři poznamenávají, že o vašem politickém programu se mnoho neví. Můžete uvést, co byste ve své vlasti chtěla prosadit, kdybyste mohla?
Můj program je maximálně jednoduchý. Dialog, změna ústavy a uspořádání nových voleb. A političtí vězni, to je podmínka dialogu, to je můj program. Není třeba říkat, že nemám program, protože program bude mít až budoucí prezident Běloruské republiky. Opět proběhne předvolební kampaň, kde se Bělorusové budou moci seznámit s každým programem každého kandidáta a vyberou si takový, se kterým budou chtít pokračovat.
Proto já mohu hovořit o tom, jak bych chtěla vidět svoji zemi, jaké změny bych chtěla, aby tady proběhly. Ale to není teď v tuto chvíli můj úkol. V tuto chvíli je mým úkolem uspořádat nové volby. Ano, samozřejmě jsou potřeba reformy, je potřeba změnit celou tu diktátorskou hierarchii. To je obrovská práce. Obrovská práce, kterou bude muset udělat nový, legitimně zvolený prezident.
Takže vy skutečně vnímáte svou roli výhradně tak, že dovedete Bělorusko ke svobodným volbám?
Ano. Já jsem od samotného počátku jasně říkala, že to je přechodná role. Nebudu se účastnit nových prezidentských voleb. Proto ano, rozumíte tomu správně.
