‚Nejvíc zbili ty, kteří nejvíc křičeli.‘ Bělorusové popisují ‚peklo na zemi‘ v minských věznicích

Bití, mučení, v noci všudypřítomné sténání a křik. Takové zážitky líčí Bělorusové, kteří byli - jako tisíce dalších - krátce po nedávných prezidentských volbách zadrženi. Mnozí z nich v nechvalně proslulé vazební věznici Okrestina a dalších zařízeních nezažili jen fyzické násilí, ale i ponižování a psychický teror. Jejich příběhy přinesla řada médií v zahraničí i Česku.

Minsk Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bití, mučení, v noci všudypřítomné sténání a křik. Tak propisují zážitky Bělorusové, kteří se stali jedněmi z tisíců lidí, kteří byli krátce po prezidentských volbách v Bělorusku zadrženi.

Bití, mučení, v noci všudypřítomné sténání a křik. Tak propisují zážitky Bělorusové, kteří se stali jedněmi z tisíců lidí, kteří byli krátce po prezidentských volbách v Bělorusku zadrženi. | Zdroj: Profimedia

„Povalili mě na podlahu a s obtížemi mi sundali pouta, jak byla hluboce zarytá. Místo nich mi dali plastové tenké náramky, které se zatínají do masa ještě víc. Strašně to bolelo. Doteď mám zmrtvělé prsty.“

Výpověď mučeného Bělorusa: Bili mě tyčemi, seděl jsem 15 hodin s hlavou dolů a nesměl mluvit

Číst článek

To je jen zlomek z 29 hodin hrůzy, které po svém zadržení v Minsku prožíval volební pozorovatel z běloruského Helsinského výboru Igor Stankevič. Jeho svědectví přinesla středeční epizoda podcastu Českého rozhlasu Vinohradská 12.

Do rukou běloruských bezpečnostních složek se dostal v úterý 11. srpna poté, co během projíždění kolem oblastní policie v jedné z minských čtvrtí zastavil, aby vyfotil autobusy plné policistů. Ihned k němu přiběhlo pět mužů, povalili na asfalt tváří dolů a následně dovlekli do čtvrtého patra policejní stanice.

Místnost páchla močí, výkaly a krví. Ještě „výhrůžnější atmosféra“ podle něj byla na vyšetřovně, kam ho odvedli společně s dalším zadrženým. V kruhu tam sedělo pět mužů v kuklách bez identifikačních čísel, ale v policejních kalhotách. Tam Stankeviče začali znovu bít.

„Pak nás vzali, postavili nás ke stěně, pouta nám sundali, nařídili sundat kalhoty a zkoumali, jestli máme stopy bití na zadnici. Pokud měl člověk zadek bílý, brali je zřejmě na další bití. Já už měl zjevné podlitiny, tak mi nařídili sednout si na židli - byly tam rozestavěné asi ve třech řadách - hlavu dolů, ruce před sebe. V této pozici jsem proseděl nějakých 14, 15 hodin. Hlavu zvednout nesmíte, nesmíte spát, nesmíte se s nikým bavit,“ popsal Stankevič.