Co chce Bělorusko? Jaká je role Ruska? A reaguje EU dost účinně? Klíčové otázky kolem migrační krize
Běloruský vůdce využívá migranty jako politickou zbraň, Polsko trvá na razantním postupu a Evropská unie mezitím hledá cesty ven. Tak vypadá napjatá situace kolem migrační krize, kterou Evropa sleduje na bělorusko-polských hranicích. Přehled klíčových otázek k vyhrocenému dění na hranicích EU odpovídá mimo jiné na to, jakou roli sehrává Rusko a zda je mezinárodní tlak na ukončení krize účinný.
Co k migrační krizi vedlo?
Napětí na bělorusko-polských hranicích se odehrává na pozadí krize ve vztazích mezi režimem Alexandra Lukašenka a Evropskou unií, které se vyhrotily po loňských prezidentských volbách v Bělorusku. Jejich výsledek evropská sedmadvacítka neuznává, odsuzuje brutální postup proti Lukašenkovým kritikům a prostřednictvím sankcí se režim snaží donutit k ústupkům.
V řece na hranici Běloruska se utopil devatenáctiletý mladík. Pohřeb zajistili polští muslimové
Číst článek
Celý spor se vyhrotil letos v létě, kdy se u hranic Evropské unie s Běloruskem začaly objevovat tisíce migrantů usilujících o to dostat se do Evropy. Polsko, Litva a Lotyšsko kvůli tomu vyhlásily v částech země výjimečný stav a začaly stavět na hranicích bariéry. Trojice zemí i ostatní státy evropské sedmadvacítky přitom mají jasno v tom, že Lukašenkův režim využívá žadatele o azyl jako „hybridní zbraň“ v odvetě za západní sankce.
„Je to cíleně vyvolaná krize, za pomoci které Lukašenko sleduje celou řadu cílů. První se týká snahy o navrácení jednání s Evropskou unií, jedná se hlavně o otázku legitimity jeho režimu, kterou Evropa a Západ neuznaly. Druhá věc souvisí se sankcemi, které Bělorusko čím dál tím víc bolí. A pak je to snaha zakrýt situaci v Bělorusku, kde jsou stovky politických vězňů, Lukašenko se tak snaží odclonit pozornost od domácího dění,“ říká pro iROZHLAS.cz analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Pavel Havlíček.
Obvinění z vyvolávání migrační krize ovšem Minsk opakovaně odmítá.
Jak se do Běloruska dostávají?
Obyvatelé některých blízkovýchodních či afrických zemí, kteří se nechali zlákat vidinou cesty přes Bělorusko do Evropy, se do Minsku dostávají standardními komerčními lety. Do země cestují na turistická víza, která jim vedle letenek a hotelů zprostředkovávají běloruské cestovní agentury.
Pohled na polsko-běloruskou hranici: Pár běžencům se daří doputovat do EU, tisíce zůstávají v lese bez pomoci
Číst článek
„Informace, že se přes Bělorusko snadno dostanete do Evropy, se na sociálních sítích začaly objevovat před dvěma až třemi měsíci. Tehdy jsem ale nevěděl, že je to nebezpečné,“ popsal pro běloruskou mutaci Rádia Svobodná Evropa například 50letý Syřan, který po rozprodání rodinného majetku zaplatil za služby spojené s cestou do Běloruska 3000 dolarů, tedy v přepočtu více než 65 tisíc korun.
Kromě Syřanů je mezi lidmi na bělorusko-polských hranicích také řada Iráčanů, Afghánců, jsou to ale i občané dalších blízkovýchodních zemí. Podle britské televize BBC se do Minsku dostávají přímými lety z iráckého Bagdádu, Dubaje nebo libanonské metropole Bejrútu. Často odlétají také z tureckých měst Istanbul a Antalya, která s Minskem spojuje například běloruská letecká společnost Belavia.
Turecké aerolinky Turkish Airlines zase provozují komerční lety Istanbul-Minsk a ruská společnost Aeroflot dopravuje cestující mezi běloruskou metropolí a Moskvou. Stejně jako ostatní aerolinky ale popírá, že by se na převážení migrantů jakkoliv podílela.
Jak na krizi odpovídá Polsko?
Varšava reaguje na situaci od počátku velmi razantně a zachycené migranty posílá zpátky do Běloruska, aniž by dostali šanci požádat o azyl. Kvůli tomu se polská strana dostává pod těžkou palbu kritiky lidskoprávních organizací, podle nichž tím vláda porušuje mezinárodní právo. Svědectví nicméně ukazují, že nátlaku a dokonce i násilí čelí migranti také na běloruské straně, která je nutí k přechodu do Polska.
Krize u hranic se polské vládě hodí. Migrace odvrací pozornost od skandálu s potraty i od obří inflace
Číst článek
Žadatelé o azyl tak zůstávají zaseklí v „území nikoho“. V bažinatých lesích tráví i několik dní či týdnů, zatímco venkovní teploty kolísají kolem nuly. Tyto podmínky se pak podepisují na jejich zdravotním stavu, nejméně 11 migrantů kruté podmínky na hranicích nepřežilo.
Terčem kritiky polské vlády se pak stává také vyhlášení nouzového stavu, na základě kterého úřady nechtějí vpustit do tříkilometrové zóny podél hranic nejen novináře, ale například i zástupce humanitárních organizací, a dokonce ani zdravotníky.
Důvodů, proč Varšava navzdory hlasité kritice pokračuje v razantním postupu, je podle Havlíčka hned několik. Mimo jiné chce odradit další potenciální žadatele a ukázat Lukašenkovi, že na jeho hru nepřistoupí.
„Polsko velmi zarputile investuje do národní bezpečnosti a otázky ochrany hranic. Tady je třeba připomenout, že na svých hranicích má i ruskou exklávu Kaliningrad, v žebříčku hodnot a investic proto má ochranu hranic velmi vysoko. Velmi silnou roli v pozici Varšavy tedy hraje ochrana Polska a tradiční rivalita s Ruskem,“ říká analytik, podle kterého za tímto tvrdým postojem stojí také snaha zakrýt vlastní problémy, jako jsou vysoká míra inflace nebo kritizované zákony o potratech.
Plot z žiletkového drátu, teploty nad nulou. Situace na bělorusko-polské hranici graduje a mrtvých přibývá
Číst článek
Myslí si to i jeho kolega z AMO a odborník na polskou politiku Michal Lebduška, podle kterého je téma migrace pro polskou vládní stranu Právo a spravedlnost (PiS) obecně velmi výhodné, proto také Varšava spor s Běloruskem ještě víc eskalovala.
„Občas byla rétorika poměrně hysterická. Zdaleka největším problémem podle mě bylo vytlačování migrantů zpátky za hranice polského území, které se děje velmi intenzivně, situace by se přitom dala řešit daleko elegantněji a potichu. Za současnou situaci na hranicích tedy sice nemůže, na druhou stranu je ale pravda, že ji vláda dlouhodobě eskaluje, místo aby to řešila efektivněji,“ uvedl minulý týden pro iROZHLAS.cz.
Polská opozice nicméně kritizuje také skutečnost, že vláda PiS nepožádala o pomoc Evropskou unii, která přitom Varšavě pomocnou ruku nabídla. Evropská komise dlouhodobě vyzývá Polsko, aby přijalo nabídku spolupráce od unijní pohraniční agentury Frontex, která by zemi pomohla prověřit žadatele o azyl. Varšava však spolupráci odmítá a žádné běžence do země vpustit nechce.
„S tím je spojená otázka suverénního postupu Polska, které má s EU celou řadu sporů, ať už jde o soudy, práva LGBT nebo postavení žen ve společnosti. Nechce si nechat mluvit do toho, co je jeho národní suverenitou. To je podle mě hlavní důvod, proč nechtějí dovolit vstup Frontexu, který koneckonců sídlí ve Varšavě, anebo Europolu, který by v boji s nelegální migrací také mohl pomoct,“ míní Havlíček.
Jakou roli sehrává Rusko?
Ruský prezident Vladimir Putin je Lukašenkovým nejbližším spojencem, sám ale popírá, že by měl s krizí na bělorusko-polské hranici co dočinění. „Rád bych, aby to všichni věděli. Nemáme s tím nic společného,“ zdůraznil koncem minulého týdne. Podle analytika AMO ale šéf Kremlu může jen těžko tvrdit, že by v tom Moskva byla skutečně zcela nevinně.
„Bělorusko má s Ruskem společný letecký prostor a nemají mezi sebou hranice, všechny otázky týkající se migrace či leteckých záležitostí, včetně pašování migrantů ze zemí Blízkého východu, se proto nemohou dít bez pozornosti Ruska. Tady je pro mě otázkou jen to, jestli to Rusko na začátku zosnovalo, nebo jestli s tím přišel Lukašenko. To nedokážu rozhodnout, pro ruský režim to ale je velmi výhodné. Jestli to tedy nebylo Ruskem zcela zosnováno, celá situace se minimálně odehrává za jeho velmi silné tiché podpory,“ tvrdí Havlíček.
Že v této situaci figuruje Moskva jako velmi důležitý aktér, podle něj ostatně naznačuje i to, že o krizi na bělorusko-polských hranicích v pondělí s Putinem jednal i francouzský prezident Emmanuel Macron. Zhruba 45minutový telefonát inicioval šéf Elysejského paláce, na původu migrační krize se ale strany neshodly.
Co proti tomu dělá EU?
Evropská unie stojí za Polskem a v reakci na napjatou migrační situaci u hranic svůj postup vůči běloruskému režimu dále přitvrzuje. Na pondělním jednání tak unijní ministři zahraničí schválili již pátý balík protiběloruských sankcí.
Detaily nového sankčního seznamu budou zástupci EU ještě ladit, podle pondělních zpráv ale obsahuje jména celkem tří desítek činitelů, firem a institucí. Figurují na něm i běloruské aerolinky Belavia, které mají již od léta zakázány cesty na unijní území, podle nových sankcí by navíc měly přijít o možnost pronajímat si od firem z EU letadla. Na odsouhlasené listině je také minský hotel a některé další společnosti, které jsou spojovány s přepravou a ubytováním lidí mířících k hranicím.
Střety na hranicích. Běženci házeli po těžkooděncích kameny, polské síly použily vodní děla a slzný plyn
Číst článek
Potrestáni zákazem vstupu do EU či zmrazením majetku na unijním území budou i téměř dvě desítky běloruských činitelů, zejména členů vedení pohraničních bezpečnostních složek. Nové sankce se nicméně vztahují i na potlačování opozičních protestů, na které unie mířila svými postihy v minulosti už několikrát. Tentokrát jsou na seznamu státní firmy z ocelářského nebo ropného průmyslu, které za protesty trestaly své zaměstnance.
„Pátý balíček ještě není dotažen. Může to působit trochu lehkovážně, protože tam nejsou některá tvrdá opatření, která by slibovala zacílení na klíčové sektory ekonomiky, jako je zpracovatelský průmysl – to, co by se ještě dalo zavést, ale bolelo by to i Evropskou unii. Podle mě je tady ještě prostor pro zlepšení,“ říká Havlíček s tím, že by se Evropa měla také více zaměřit na roli Ruska.
Jak nicméně poukazuje například bruselský server Politico, ohlášené sankce do jisté míry skutečně vedou k deeskalaci situace. Ukazuje to Lukašenkovo pondělní prohlášení, podle kterého tamní úřady pracují na repatriaci tisíců migrantů, kteří nyní v mrazu táboří u polských hranic. Belavia navíc oznámila, že přestává přepravovat občany Afghánistánu, Sýrie, Jemenu a Iráku z Dubaje do Minsku.
Podle odborníka AMO je otázkou, zda slovům běloruských představitelů věřit, lze ale věřit v mezinárodní tlak, který je v současnosti vyvíjen nejen na aerolinie, ale také zástupce jednotlivých blízkovýchodních států.
„Státy jako Irák už souhlasily s tím, že budou vysílat repatriační lety z Minsku. Nevěřil bych tedy samotnému Bělorusku, je ale vidět, že mezinárodní tlak funguje. Když se koketovalo s tím, že se na sankční seznam aerolinií dostanou i Turkish Airlines nebo Aeroflot, zafungovalo to. Jde jim o velké příjmy, což je důraznější argument než to, co jim slíbí Lukašenko v Minsku,“ uzavírá Havlíček.
