Bělorusko čekají volby bez volby, lidé ale otevírají oči. Společnost se změní, říkají Bělorusky

„Po volbách přijde zklamání, nicméně lidé, kteří nyní volají po demokracii, se asi těžko vrátí ke svému předchozímu životu,“ říká pro iROZHLAS.cz běloruská tlumočnice Kryścina Šyjanok, která s kolegyní Olgou Burakevič v Česku pořádá „akce solidarity“ na podporu lidí protestujících v Bělorusku. Ve společném rozhovoru popisují, v čem jsou protesty jiné než v minulosti i to, proč by Česko mělo proti Lukašenkovi vystoupit razantněji.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Minsk/Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Olga Burakevič a Krystsina Shyianok

Vzbouřily se i další sociální skupiny, které byly dosud se situací v Bělorusku smířené. Teď ale situaci pociťují ve vlastních peněženkách, v podstatě nemají za co žít, říkají Olga Burakevič (vlevo) a Kryścina Šyjanok. | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

S klesající popularitou prezidenta Alexandra Lukašenka a blížícími se prezidentskými volbami, které proběhnou začátkem srpna, v Bělorusku sledujeme masivní zatýkaní a zesílení represí vůči opozičním aktivistům a kritikům režimu. Jak se na bouřlivé dění v rodné zemi díváte vy odtud z České republiky?
Olga Burakevič
: Na začátku jsem se to snažila ignorovat. Před každými volbami jsem byla připravená na to, že vyhraje Lukašenko. Teď poprvé jsem ale byla překvapená tím, kolik lidí se bouří proti tomu, co se v Bělorusku děje. Předtím to byli hlavně mladí lidé nebo opoziční aktivisté, teď ale protestují i ti, co politiku dosud ignorovali.

Kdo jsou Kryścina Šyjanok a Olga Burakevič?

Kryścina Šyjanok (vlevo) se narodila v Minsku, kde studovala bohemistiku. Do Česka se přestěhovala v roce 2009, v současné době působí jako soudní tlumočnice běloruštiny a ruštiny. Aktivně se snaží budovat vztahy v komunitě Bělorusů na sociálních sítích, stejně jako Olga Burakevič (vpravo), která žije v Česku 17 let. V minulosti pracovala jako projektová manažerka, nyní je na rodičovské dovolené.

Kryścina Šyjanok: Pokud jde o Bělorusy a Bělorusky žijící v zahraničí, už jsme si zvykli na jistý předvolební scénář. Když se v Bělorusku chystají volby nebo jsou nějaké významné svátky, které nejsou režimem podporovány, počítáme s tím, že v ten den dojde k zatýkání. Jsme proto nachystaní, že budeme muset například uspořádat sbírku, která pokryje pokuty zatčených. Tentokrát se ale tento scénář otočil, protože k protestům a zatýkání došlo už měsíc a půl před volbami.

Asi největší zatýkání lidí přišlo 19. června. Nešlo ani tak o aktivisty – byli to obyčejní lidé, kteří v ulicích tvořili lidské řetězy. Už předtím se ve vězení ocitl jeden z potenciálních kandidátů na prezidenta (známého blogera Sjarheje Cichanouského policie zadržela 31. května během akce, při níž se sbíraly podpisy na podporu kandidatury jeho ženy Svjatlany Cichanauské, jemu samotnému totiž úřady účast ve volbách odepřely – pozn. redakce).

My jako Bělorusové žijící v zahraničí se nyní snažíme vyjádřit solidaritu s lidmi, kteří se domáhají svých zákonných politických práv, a zároveň chceme připoutat pozornost české společnosti a využít tak toho, že žijeme v České republice.

Tuto pozornost měla zřejmě připoutat také akce „Solidarita s Běloruskem“, kterou jste minulou sobotu uspořádaly v centru Prahy. Protestující tam mimo jiné vyzvali české představitele, aby proti Lukašenkovi veřejně vystoupili. Jak by podle vás česká vláda měla na dění v Bělorusku zareagovat?
Kryścina Šyjanok
: Nejsme s reakcí České republiky zcela spokojení. Mezi zatčenými byla i česká státní příslušnice Veronika Kiruščanka, která má manžela Bělorusa. Zemřela mu babička, proto jeli do Běloruska na pohřeb, neměli tedy v plánu se protestů účastnit (jak se zatčení odehrálo, Veronika Kiruščanka popsala v rozhovoru pro iROZHLAS.cz minulý týden – pozn. redakce).

Reakce Česka ale byla pouze taková, že ministerstvo zahraničních věcí prostřednictvím své mluvčí řeklo, že je v kontaktu s ambasádou a že Veronika byla propuštěná. Vzhledem k tomu, jak blízko Bělorusko je a kolik Bělorusů tady žije, by podle nás bylo na místě, aby přišlo nějaké oficiální vyjádření na politické úrovni.

Zatím se k situaci postavili jen Piráti a příští úterý se má uskutečnit debata, které se budou účastnit analytici pro oblast východní Evropy. Jinak se ale o situaci příliš nemluví. I ve zprávách jen narážíme na zmínky toho, co se v Bělorusku děje, a že popularita Lukašenka klesá, nemluví se ale o stovkách zatčených. Jen za pátek 19. června přitom bylo zadrženo 224 lidí. Tyto věci se ale nyní dějí každý den. V podstatě všechna práva Bělorusů jsou popírána a naše hlasy se ve volbách vůbec nepočítají, jako bychom ani neexistovali.

Olga Burakevič: Problém je v tom, že naše práva jsou popírána posledních 26 let. Dřív, když ekonomická situace ještě nebyla tak špatná, to ale lidi nebrali dost vážně. Posledních pět let se nicméně situace čím dál víc zhoršuje a do toho přišla koronavirová krize. Na protesty proto měla vliv i současná krize a celková ekonomická situace, protože se lidi ocitli bez finančních prostředků a vláda šíření viru nijak neřeší. Lidi umírají a člověk s příznaky zápalu plic musí dál chodit do práce, protože nemá nemocenskou.

Lidé začali strach překonávat

Jsou tedy aktuální demonstrace něčím výjimečným a neobvyklým, například v porovnání s lety 2010 nebo 2006, kdy se před prezidentskými volbami také konaly protesty a docházelo k zatýkání?
Olga Burakevič
: Myslím, že ano. Vzbouřily se totiž i další sociální skupiny, které byly dosud se situací v Bělorusku smířené. Měly peníze a to jim stačilo. Teď ale situaci pociťují ve vlastních peněženkách, v podstatě nemají za co žít. Předtím protestovali lidi, kteří chtěli svá občanská práva. Teď je to jiné.

Kryścina Šyjanok: Situace se od minulosti liší i v tom, že se voleb tentokrát pokouší účastnit i lidi, kteří se neoznačují za opozici. Říkají, že jsou alternativa, protože dříve nebyli v politice nijak aktivní. Jedním z nich je zadržený bloger, druhý zatčený bankéř (zřejmě nejvážnější protikandidát Viktar Babaryka býval šéfem běloruské pobočky ruské Gazprombanky, kde Lukašenko nařídil provést razie a finanční kontrolu kvůli údajnému podezření z daňových úniků – pozn. redakce).

Lidé se probírají z letargie a ta zlost se rozlévá po celé zemi, říká Češka zadržená v Bělorusku

Číst článek

Noví kandidáti oslovili i ty vrstvy běloruské společnosti, které dříve tvrdily, že nestojí za to se o změny pokoušet. I jinak apolitičtí Bělorusové si nyní vsadili na svého kandidáta, který ale skončil za mřížemi, proto lidi vycházejí do ulic a tvoří lidské řetězy. Proto jsme také naši akci nazvali „akcí solidarity“. Chceme stmelit Bělorusy a Bělorusky žijící v Bělorusku i v zahraničí.

Podle médií se vaší akce minulou sobotu zúčastnily přes dvě stovky lidí…
Olga Burakevič
: Bylo to více než tři sta lidí. Už jsem v Česku 17 let a pořádala jsem podobné akce i v minulosti, ale tohle byla zatím nejpočetnější akce. Překvapilo mě, kolik lidí nakonec přišlo.

V Česku žije tuším zhruba 4000 Bělorusů, v kontrastu s tímto počtem se nezdá být účast na demonstraci tady v Praze tak široká…
Olga Burakevič
: Z mého pohledu to je naopak, protože dříve jsme měli maximálně kolem stovky účastníků, je ale vidět, že současná situace v Bělorusku oslovuje více lidí.

Kryścina Šyjanok: Jen bych dodala, že kvůli sobotní akci přijeli do Prahy i lidé z nejrůznějších českých a moravských měst nebo také ze Slovenska a Německa. To znamená, že někdo jel čtyři hodiny autem přes půlku republiky, aby se zúčastnil dvouhodinové akce solidarity, která sotva něco změní, měla za cíl jen samotné vyjádření solidarity s odvážnými lidmi v Bělorusku a tamními politickými vězni.

Kromě těch, kteří na Lukašenkův režim dávno koukají jako na diktátorský a účastní se podobných akcí, na naši akci dorazili i Bělorusové, pro které to byl vůbec první protest v životě. Schválně jsem se na tuto otázku zúčastněných ptala, abychom se dohodli na dalším postupu, protože už teď je jasné, že tato akce nebyla poslední. Lidé na sociálních sítích pak často psali, že se jim poprvé otevřely oči.

Jak už řekla kolegyně, tahle situace trvá už 26 let. Některá období jsou poměrně kritická, kdy jsou za mřížemi stovky lidí, ale pak jsou i klidnější chvíle, kdy jsou sice práva potlačována, ale političtí vězni za mřížemi nejsou. Evropa proto s Běloruskem aktivně jedná a obchoduje. Teď tu je ale jedna z největších krizí. Nemůžeme zůstávat lhostejní a tvářit se, že jsme odjeli a už se nás to netýká. Navíc všichni máme v Bělorusku příbuzné.

Jak na aktuální situaci a Lukašenkův režim nyní reagují právě vaši příbuzní a známí, kteří v Bělorusku stále žijí?
Olga Burakevič
: Moje máma je spíš skeptická. Nic od toho nečeká. Říká, že to bude jako vždycky – protesty se potlačí a nic se nezmění. Máma má stomatologickou ordinaci, pracovní podmínky se ale zhoršily. Kvůli koronavirové krizi skoro neordinovala, pak ale postupně začala, protože musí platit nájemné i výplaty zaměstnancům. Nemá totiž žádnou podporu od státu. Stát není schopný postavit se za lidi a otevřeně říct, co mají dělat, jestli mají zůstat doma, nebo ne. Ale pokud jde o volby, myslí si, že se nic nezmění.

Epidemie sílí, Lukašenko ale nekoná. Lidé mají strach, nemohou situaci pochopit, říká Běloruska v Česku

Číst článek

Kryścina Šyjanok: U nás došlo ke změně. Moji rodiče dříve patřili k těm, co žili v takové vnitřní emigraci. Snažili se nevnímat, co se v Bělorusku děje, protože to je skutečně deprimující. Pamatuji si dvě prezidentské kampaně, v roce 2006 a 2010. Teď poprvé ale předvolební dění rodiče oslovilo a například máma je v kampani poměrně hodně angažovaná. Celou dobu vývoj sleduje, snaží se prosazovat své myšlenky – oproti předchozím volbám je to opravdu obrovská změna. V Bělorusku je teď spousta lidí, kteří se teď nebojí říct ne. To je příjemné překvapení.

Olga Burakevič: Myslím, že hodně lidí bylo nespokojených, ale málo z nich bylo ochotných vyjadřovat nahlas své myšlenky. Teď říkají nahlas to, co si možná mysleli posledních 26 let. Jsou mezi nimi i sportovci, bývalí novináři, kteří pracovali pro státní televizi.

Máte dojem, že se lidé přestávají Lukašenka a jeho režimu bát?
Kryścina Šyjanok
: Strach máme všichni. I já osobně přemýšlím, jestli pojedu do Běloruska a jaké následky to pro mě může mít, protože jsem v Praze poměrně aktivní. Lidé ale začali tento strach překonávat.

Olga Burakevič: Podle mě to je dané i tím, že příslušníci policie a OMONovci (oddíly milice zvláštního určení vznikly už v sovětské éře a jejich úkolem je zasahovat proti masovým pouličním nepokojům – pozn. redakce) mají také své rodiny a příbuzné, kteří pracují ve státních podnicích, a vidí, že vláda už nemá lidem co nabídnout. Nemá vizi toho, kam směřovat, ekonomickou situaci neřeší, země se nerozvíjí a i jejich děti chtějí po škole odjet do zahraničí. I oni sledují, kolik nespokojených lidí vychází do ulic, a začali zvažovat, jestli má smysl vládu dál podporovat.

Akce „Solidarita s Běloruskem“ mimo jiné vyzvala představitele Česka, aby proti prezidentovi Lukašenkovi veřejně vystoupili | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Volby bez volby

Dokážete odhadnout, jak volby dopadnou? Jak jste zmínily, za mřížemi skončil také nejvážnější Lukašenkův protikandidát Viktar Babaryka, kterého nyní vyšetřuje policie kvůli údajnému podezření z daňových úniků, podle Babaryky ale jde o zinscenované politicky motivované vyšetřování. Je možné, že ho k volbám vůbec nepustí?
Kryścina Šyjanok
: Tento týden nastala poměrně zajímavá situace, pokud jde o počítání podpisů pro kandidáty. Samozřejmě víme, že se falzifikují, tento týden ale vyšlo najevo, že u dvou kandidátů se napočítalo víc podpisů, než ve skutečnosti předložili – jeden ze štábů například předkládal úřadům 110 tisíc podpisů, uznáno jim ale bylo 140 tisíc. To vypovídá o tom, jak tyto procesy v Bělorusku vypadají, proto nelze nic prognózovat. O žádné volby nejde, je to jedna velká falzifikace. Nicméně uznali i podpisy pro Babaryku, je tedy šance, že se voleb zúčastní.

Konec show kolem ‚referenda‘. ‚Pro Kreml je výsledek úspěch, nelze ho brát ale vážně,‘ říká odborník

Číst článek

Olga Burakevič: Ohledně výsledku voleb jsem opravdu hodně skeptická. V roce 2010 jsem byla pozorovatelkou voleb za neziskovou organizaci Za svobodu na jednom z okrsků v Minsku a tam jsem viděla, že se hlasy vůbec nepočítají. Volební lístky jen rozloží na několik hromádek, Lukašenkovi dají samozřejmě nejvíc a pozorovatelé se nesmějí ke stolům ani přiblížit. Nemohou tedy kontrolovat ani to, jestli lístky dávají správně. Když jsem se s nimi kvůli tomu začala hádat, řekli mi, že mě odvede police. Strážník se ale překvapivě ani nehnul. Jen řekl: „Musíte odejít.“ Na to jsem mu odpověděla, že sama neodejdu, mohou mě jen vyvést.

Hlasy se tedy vůbec nepočítají, kandidátům se jen přidělují předem stanovená čísla a teď to bude stejné. Existují iniciativy, které usilují o to, aby byli ve volebních komisích i nezávislí lidé, ale nikdo se tam nedostane.

Kryścina Šyjanok: Do této iniciativy se přihlásilo několik tisíc lidí, ale vybrali jen asi dva. I lidé z běloruské komunity v Česku se o to pokoušeli, protože volby probíhají také na ambasádě v Praze. Snažili jsme se dostat dva lidi do komise, abychom měli jistotu, že někdo bude hlasy počítat, ale nedostali se tam. Jsou v ní jen lidi, kteří jsou součástí systému.

Očekává se, že po volbách Lukašenko u moci zůstane. Jaké podle vás bude Bělorusko po volbách? Máte pocit, že tentokrát už je síla protestů tak velká, že je nějaká šance v zemi něco změnit?
Kryścina Šyjanok
: Myslím, že ano. Po volbách samozřejmě přijde velké zklamání, nicméně lidé, kteří nyní volají po demokracii a spravedlnosti, se asi těžko vrátí ke svému předchozímu životu. Nebudou už zavírat oči jako dřív. Myslím, že volby – jestli se tomu tak dá vůbec říkat, protože to jsou volby bez volby – změní naši společnost. Pomohou také k vytvoření občanské společnosti, protože ta ještě není zcela zformovaná.

Olga Burakevič: Já už po volbách v roce 2010 nečekám vůbec nic. Už nemám žádné iluze. Tehdejší zkušenosti pro mě byly opravdu depresivní. Viděla jsem, jak mlátí lidi na ulicích, slyšela jsem soudce, jak dávají lidem 15denní tresty vězení za nic. Důvodem bylo jen to, že volali: „Ať žije Bělorusko.“ Tehdy jsem si řekla, že už se asi nic nezmění.

Vývoj občanské společnosti se od té doby samozřejmě vyvíjí a je určitě pravda, že události z roku 2010 hodně lidí poznamenalo a stejně tak lidi poznamenají i letošní volby. Nejsem si ale jistá, že je společnost připravená na to stát si za svými hodnotami, za svým hlasem a bojovat. Každé městečko musí bojovat za svá práva, ne jen Minsk.

Kryścina Šyjanok: Musím říct, že já jsem optimističtější. Občanská společnost se teď vyvíjí poměrně aktivně, druhou věcí jsou pak dopady koronaviru. Ekonomická krize způsobená pandemií teprve nastane, protesty proto mohou přijít třeba za půl roku nebo za rok, až se situace ještě zhorší a začnou se vyhazovat i pracovníci státních podniků, závodů nebo továren.

Eliška Kubátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme