Běloruští aktivisté museli utéct před Lukašenkem i před Putinem. Nyní pomáhají Ukrajincům ve Lvově
Na Ukrajině našli nejprve pomoc, když jim v Bělorusku hrozilo vězení. Teď naopak běloruští aktivisté Dimitry Lukomski a Violleta Majšuková pomáhají Ukrajincům. Po ruské invazi odmítli zcela utéct ze země a místo toho spoluzaložili ve Lvově centrum, kde můžou přespávat dobrovolníci a využívají ho také různé organizace k dobročinným projektům.
„Tohle je místnost, která slouží jako noclehárna. Když jsme sem přijeli, byla to kancelář,“ provází mě Dimitry Lukomski z Běloruska po tzv. Lvovském hubu.
„Máme koncept, kdy se snažíme recyklovat a využít staré věci. Například zasouvací dveře jsme vyrobili z desky, na kterou se původně psalo,“ popisuje Bělorus.
Centrum nejprve vzniklo jako náhrada za zničení Dům lidských práv v Černihivu. Část pracovníků z obléhaného města utekla právě do Lvova, kam přijel také Dimitry s Violletou.
Ta mi nyní ukazuje fotky, na kterých je vidět, jak místo vypadalo předtím a kolik práce zabralo ho předělat do současné podoby.
V prostorném třípokojovém bytě přebývalo v jednu chvíli až 20 lidí. Nocleh tu našli například dobrovolníci, kteří do Lvova přijížděli pomáhat uprchlíkům. Z noclehárny se ale postupem času stala spíše klubovna, kterou využívají různé místní organizace.
„Je tady hodně prostoru pro různé projekty. Například každý týden nabízíme lidem psychologickou podporu. O její zajištění se stará jedna organizace a pomáhá například ženám, které mají muže ve válce. Využívají to i uprchlice ve složité situaci, ale taky dobrovolnice,“ popisuje Lukomski.
Není to tak dávno, co oba Bělorusové, kteří teď centrum vedou, sami potřebovali pomoc, protože jim v jejich zemi hrozilo vězení.
Z Běloruska na Ukrajinu
„V roce 2020 jsme se aktivně účastnili velkých protestů, které u nás probíhaly. Byli jsme součástí volebního týmu opoziční kandidátky na prezidentku Svjatlany Cichanouské ve městě Gomel. Někteří z našeho Gomelského týmu kvůli tomu skončili ve vězení. Nám se ale podařilo ujet,“ říká Bělorus Dimitry.
Znovuotevřená trať mezi Ukrajinou a Polskem pomůže s dopravou osob i zboží
Číst článek
Azyl našli na Ukrajině, kterou ale o necelé dva roky později Rusko napadlo. Kvůli tomu museli opět utíkat, tentokrát z Dnipra. Báli se totiž, že když se dostanou pod ruskou okupaci, bude to pro ně znamenat nucený návrat do vlasti.
„Museli jsme odjet pryč, protože jsme se obávali o naši bezpečnost. Tehdy se hodně mluvilo o tom, že jsou připravené spisy se jmény nepohodlných aktivistů, novinářů nebo ochránců lidských práv,“ pokračuje Dimitry. Vydali se proto na západ Ukrajiny, do Lvova.
„Všichni utíkali do Evropy. Všichni říkali, že začíná válka a není bezpečné tady zůstávat. Ale my jsme zůstat chtěli. Měli jsme utíkání dost a chtěli jsme být něčím užiteční a nápomocní,“ dodává běloruský aktivista.
Nakonec se společně s dalšími běloruskými aktivisty podíleli na vytvoření zmíněného centra, které plánují dále rozšiřovat.
