Bicykl slouží v Jižním Súdánu místo náklaďáku. Pro majitele má cenu zlata

Obyčejné jízdní kolo může mít cenu zlata. V Jižním Súdánu slouží nejen k přepravě osob, ale i zboží. V jedné z nejmladších zemí světa je benzin doslova vzácností a k tomu ještě velmi drahou.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Na jízdním kole přepravují Súdánci i velmi težké náklady | Foto: Robert Mikoláš

„První kolo jsem si koupil v roce 2008. Vydrželo mi však pouhé dva roky, prostě se rozlomilo. Tohle mám už pět let a slouží výborně,“ ukazuje 26letý Dut Dok na svůj nejcennější, a také nejdražší majetek. Je to bicykl značky Phoenix, který pochází z Číny.

„Dřív stávalo 300 jihosúdánských liber, tedy asi 600 korun. Dnes už ale za něj dáte tři tisíce. A pokud se vám rozbije přední či zadní kolo, musíte si připravit další čtyři stovky za jedno,“ povzdechne si mladý muž pocházející z vesnice Adhal.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jízdní kolo má v Súdanu cenu zlata. Místní na něm přepravují i stokilové náklady. Více v reportáži zpravodaje ČRo Roberta Mikoláše

Kolem mezitím prochází stádo krav s cinkajícími zvonky, z dáli zní generátor a občas přejede dvoukolák tažený osly či kravami. Jiné dopravní prostředky tu nejsou. Auto nemá nikdo, stejně jako motorku.

„Je výhodnější než auto. Dopraví mě kam potřebuji, po cestě i úzké stezce v buši. A odvezu s ním veškerý náklad. Na kolo totiž naložím i sto kilo,“ vyzdvihuje přínos bicyklu hrdý majitel.

K přepravě zboží v Súdánu slouží zvířata, vlastní bedra nebo kolo | Foto: Robert Mikoláš

Litr benzinu vyjde v Jižním Súdánu přepočtu na 120 korun, což je asi desetina měsíčního platu úředníka či učitele.

Zahraniční humanitární organizace pak kvůli povinné výměně dolarů na jihosúdánské libry platí za litr pohonných hmot neuvěřitelných 20 amerických dolarů. A to v zemi, která má bohatá naleziště ropy, chybí jí však rafinérie a infrastruktura, a tak čerpací stanice jsou převážně zavřené.

Opravna kol v Jižním Súdánu | Foto: Robert Mikoláš

„Samozřejmě bych si někdy v budoucnu rád pořídil i motorku, ale teď je to zbytečné a drahé. Kolo je nejlepší. Díky němu jsem za tři čtvrtě hodiny v nejbližším městě, kam jezdím prodávat vypěstovanou zeleninu a pastu z ořechů, takže díky kolu mohu vydělat i nějaké peníze,“ dodává Dut Dok.

Reportáž vznikla díky podpoře Evropské unie.

Robert Mikoláš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme