Blíží se panarabská revoluce? Prý zatím ne

Skutečnost, že protesty v Egyptě byly zjevně inspirovány událostmi v Tunisku, ze kterého uprchl dlouholetý prezident bin Alí, vedla některé komentátory k úvaze, zda arabský svět čeká něco na způsob pádu železné opony. Lidé vyšli v posledních dnech do ulic i v Jordánsku nebo v Jemenu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

V Egyptě už byly pozatýkány stovky protestujících | Zdroj: ČTK

Nejdůraznější tlak na režim teď v arabském světě vyvíjejí obyvatelé Egypta, právě výsledek jejich odporu vůči vládnoucí garnituře může být signálem pro další země. „Jednak proto, že je to velmoc mezi zeměmi arabského světa, ale také proto, že oproti Tunisku skladba obyvatel nejvíce odpovídá dalším arabským zemím,“ myslí si redaktor ČRo6 Jan Fingerland.

„Bouře ke změnám povedou. Nejsem si ale jistý, že Egypťané budou tak silnou hybnou silou jako lidé v Tunisku,“ polemizuje odborník na dějiny severní Afriky z Ústavu Blízkého východu a Afriky Filosofické fakulty Univerzity Karlovy Josef Ženka. „Důležitá bude pozice armády,“ dodal. „Tunisko je vysoce sekularizovaný stát, Egypt stejně jako další země nikoliv,“ přidal další argument proti možnému úspěchu protestů Ženka.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozšíří se revolta proti režimům i do dalších arabských zemí? To bylo tématem večerních Ozvěn dne

Na klíčové postavení armády v Egyptě upozornil i Fingerland. „Egyptský režim vzešel z armády, je nepravděpodobné, že by se armáda proti současné vládě postavila.“

Argument proti: Lidé mají strach z chaosu

V arabském světě je silný odpor vůči chaosu, který na vlastní kůži zažívali třeba Iráčané, domnívá se Fingerland. Podle něj se právě proto mnoho Egypťanů k protestům nepřidá. Demokracii v Egyptě si lze ve společnostech egyptského typu těžko představit. „Šlo by o experiment a v případě neúspěchu nového zřízení by to bylo podnětem k nějaké protireakci,“ domnívá se Ženka s tím, že toho se Egypťané také obávají .

V arabském světě vůbec na státní zřízení podobné západní demokracii narazíte jen stěží. „Neautoritářský by byl Libanon, Palestinská autonomie, která má paradoxně nejblíže k demokracii, jak ji známe my,“ vypíchl Ženka. „V Jordánsku nebo na Arabském poloostrově také probíhají volby, ale v žádném případě se nikde nejedná o demokracii,“ dodal.

Argument pro: Celková chudoba zaviněná vládou

Podhoubí protestů by ale mohlo hovořit pro argumenty těch, kteří se domnívají, že revoluce mají naději na úspěch i jinde než v Tunisku. Nespokojenost má téměř všude na svědomí vysoká nezaměstnanost, obtížný přístup k potravě nebo vodě, celková chudoba. „Ve státech Zálivu k něčemu podobnému dojít nemůže,“ poukázal na bohatství obyvatel jiných arabských zemí, ale bohatších, Ženka.

Michal Šenk, Jan Bumba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme