Blízký východ bude hrát roli v amerických prezidentských volbách

Izrael je pro Ameriku oficiálně nejdůležitějším spojencem na Blízkém východě. Spojené státy jsou pro židovský stát hlavním garantem bezpečnosti. Vztahy obou nerovných partnerů jsou velmi těsné, ale historicky a politicky komplikované.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ve Spojených státech tvoří křesťanští sionisté silnou část proizraelské lobby

Ve Spojených státech tvoří křesťanští sionisté silnou část proizraelské lobby | Foto: Břetislav Tureček | Zdroj: Český rozhlas

Blíží se volby amerického prezidenta. Pokud se oba kandidáti vyjadřují k zahraničním otázkám, Blízký východ patří k nejčastěji zmiňovaným problémům.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu byl za poslední čtyři roky v Bílém domě desetkrát. Představitelé mnohem mocnějších zemí si o takovém zájmu ze strany Spojených států můžou nechat tak leda zdát.

Osobní vztah amerického prezidenta Baracka Obamy a izraelského premiéra Netanjahua přitom poznamenává zvláštní chlad.

Přehrát

00:00 / 00:00

Americký zpravodaj Vít Pohanka a zpravodaj na Blízkém východě Břetislav Tureček se věnují roli Blízkého východu ve volbě amerického prezidenta

„Je, myslím, naprosto zjevné, že se tihle dva nemají rádi. Komentovali to lidé, kteří byli svědky jejich jednání. Říkají, že si ti dva prostě nesednou, nemají se rádi,“ konstatuje Eliott Abrams, odborník na Izrael z washingtonské Rady pro mezinárodní vztahy.

Proč je tedy pro prezidenta nejmocnější země na světě důležité, aby byl tak často vidět s premiérem osmimilionového státečku, se kterým se navíc nemá rád?

Proč jsou Američané proizraelští? Jak to ovlivňuje hlavně zahraniční, ale i domácí americkou politiku? A jak naopak ovlivňuje dění v Americe Izrael?

Pro pochopení vlivu, který má židovská komunita v Americe dnes, je totiž dobré ohlédnout se do minulosti.

„První synagoga byla v americkém hlavním městě postavená relativně pozdě, až v roce 1876. V té době už dávno existovaly židovské komunity jinde ve Spojených státech – v New Yorku, Philadelphii, Baltimore a jinde,“ říká archivářka Židovské historické společnosti Wendy Turmanovou ve Washingtonu a pokračuje:

„Ve Washingtonu se ale dávala dohromady jenom pomalu a postupně. Federální vláda nebo někteří její zástupci dávali v 19. století najevo celkem otevřeně antisemitismus.“

Dobrým příkladem může být generál armády severu Ulysses Grant za občanské války, pozdější prezident.

Zarytý antisemitismus

V roce 1862 vydal rozkaz, kterým vyhnal všechny Židy z území států Tennessee, Mississippi a Kentucky.

„Byl přesvědčený, že obchodují s Jihem a ekonomicky mu pomáhají, a nerozpakoval se použít drastické opatření. Prezident Lincoln ho sice přinutil rozkaz zrušit a sám Grant později svého činu litoval,“ vypráví archivářka Turmanová.

„Nebyl ale sám, kdo mírně řečeno netrpěl láskou k židovské komunitě,“ tvrdí Wendy Turmanová.

Pinkasová synagoga v Praze | Foto: Khalil Baalbaki

Společenský a podnikatelský establišment se choval podobně. Na některých plážích u nedalekého zálivu Chesapeake byly ještě dlouho ve dvacátém století velké nápisy „Zákaz vstupu Židům a psům“.

„Nesměli pracovat v některých velkých obchodních domech přímo v centru města, kupovat nemovitosti v některých čtvrtích,“ vypočítává archivářka Židovské historické společnosti ve Washingtonu.

„Jinými slovy, diskriminací ještě v 1. polovině 20. století netrpěli jenom Afroameričané. Svůj díl nedůstojného ponížení museli snášet i Židé a jiné komunity,“ shrnuje Turmanová.

Roosevelt přinesl obrat

Obrat – aspoň v chování federální vlády ve Washingtonu – ale nastal v případě Židů už po nástupu Franklina Delano Roosevelta ve 30. letech 20. století.

Do Washingtonu začali přicházet mladí lidé židovského vyznání, kterým se najednou otevřely nové možnosti s tím, jak se rozrůstala federální vláda.

Právě Roosevelt ji rozšiřoval bezprecedentním způsobem a židovské komunitě byl nakloněný. To se začalo odrážet na jejím vlivu ve Washingtonu.

„Židovský vliv na federální vládu byl silný ještě před 2. světovou válkou. Franklin Delano Roosevelt jich jako prezident ve 30. letech do vlády přivedl mnohem víc než kdokoli jiný do té doby,“ říká oficiální historik amerického Senátu Donald Ritchie:

Franklin D. Roosevelt podepisuje vyhlášení války Japonsku, 8. prosince 1941 | Foto: National Archives and Records Administration

Současně ale ve Washingtonu existovaly také výrazně antisemitské nálady a protireakce byla velmi silná.

„V důsledku toho například Spojené státy drasticky omezily počet židovských uprchlíků, kteří se snažili zachránit před nacisty, ještě než začala 2. světová válka,“ vysvětluje oficiální historik Senátu USA.

Byl to podle všeho právě necitlivý postoj americké vlády k židovským uprchlíkům před nacismem, holocaust a existující antisemitismus části obyvatel v samotných Spojených státech, co přimělo židovskou komunitu, aby se semkla, zorganizovala a vybičovala k akci jako nikdy předtím.

„Američtí Židé se začali kvůli holocaustu a tomu, co se dělo v Palestině, organizovat ve 40. letech. Zakládali velmi aktivní organizace, které pořádaly sbírky a pomáhaly dostat jejich zástupce do Kongresu,“ osvětluje Donald Ritchie a pokračuje:

„Zároveň začali lobovat a bránit své zájmy v Kongresu. Cítili, že na ministerstvu zahraničí působí hodně lidí nakloněných antisemitismu. Proto se obraceli na Kongres, kde nacházeli neutrálnější posluchače.“

Dnes už se málo ví, že o uznání státu Izrael musela v roce 1948 americká židovská komunita svést velký boj se silným protihráčem ve Washingtonu.

Truman byl proti Izraeli

Prezident Truman byl jejich požadavkům nakloněný. Proti byl klíčový člen kabinetu:

„Jeho vlastní ministr zahraničí, generál George Marshall, byl v té době velmi vehementně proti uznání Izraele.,“ vysvětluje historik amerického Senátu.

„Hrozil kvůli tomu rezignací. Prezident Truman tedy musel čelit silnému odporu ve vlastní vládě. V Kongresu ale našel silnou podporu. A je pravda, že v té době hrál silnou roli osud evropských Židů za 2. světové války,“ pokračuje historik Ritchie.

Stát Izrael | Foto: Emanuel Macoun

Židovská komunita a její zájmové organizace vzešly z bojů o uznání Izraele nepochybně posílené.

Někdy je brané skoro jako politicky nekorektní zmiňovat její schopnost financovat různé politické kampaně. Senátní historik Donald Ritchie o tom mluví naprosto otevřeně. Židovská komunita navíc není jediná, kdo dokáže dát dohromady nemalé prostředky:

„Peníze mluví. Ti, kteří mají víc peněz, mají silnější hlas a víc se jim naslouchá. Ale to neplatí jenom o židovské komunitě.“

„Podívejte se na velké korporace, banky, ty se takové výhodě také těší. Ty skupiny voličů, kteří dokážou vybrat víc peněz pro politické přesvědčování, jsou ty nejúspěšnější. Mají největší vliv,“ uvažuje Donald Ritchie.

„Seznam takových zájmových skupin byl vždycky dlouhý. Já jsem například vyrostl v New Yorku. Tam vždycky byli a jsou velmi výraznou politickou silou irští katolíci, stejně jako Američané italského nebo polského původu,“ přibližuje historik amerického Senátu.

„A dnes federální vláda podporuje Izrael, protože židovské organizace jsou velmi silné vlivové skupiny. Ale nejsou jediní,“ říká Ritchie.

„Ve Spojených státech žije také třeba velmi početná arménská komunita, která ovlivňuje americkou zahraniční politiku, protože žádá nějaké vyrovnání za masakry, kterých se na Arménech dopustili Turkové skoro před stoletím,“ uzavírá oficiální historik Senátu USA.

Nejvyšší podpora od roku 1991

Americký prezident Barack Obama usiluje letos o znovuzvolení. I když si nepadl s izraelským premiérem Netanjahuem do oka, sešel se s ním častěji než s kterýmkoli jiným světovým politikem.

Opravdu je tak důležité pro americké prezidentské kandidáty, aby byli spatřovaní jako proizraelští?

„Je to důležité,“ vysvětluje Elliot Abrams, odborník na izraelsko-americké vztahy z renomovaného think-tanku Rada pro zahraniční vztahy a pokračuje:

„Poslední průzkum agentury Gallup ukazuje, že je podpora Izraele u americké veřejnosti nejvyšší od roku 1991. A zdůrazňuji, to není jenom americko-židovská podpora. To se týká i konzervativních křesťanů, těch dokonce nejvíc.“

Eliott Abrams, odborník na izraelsko-americké vztahy z renomovaného think-tanku Rada pro zahraniční vztahy | Foto: Vít Pohanka

„Jestli získá veřejnost dojem, že je prezident Obama vůči Izraeli chladný, odtažitý nebo dokonce nepřátelský, politicky mu to uškodí u Židů i křesťanů. Letošní volby mohou být velmi těsné a takové riziko si nemůže dovolit,“ myslí si Abrams.

Mnoho Evropanů si podle něj klade otázku, proč má to, co se děje v Izraeli, tak velký vliv právě v Americe. Proč ne v Evropě, která má koneckonců k Izraeli historicky i geograficky podstatně blíž?

„Já si myslím, že důležitý rozdíl mezi Evropou a Amerikou není existence židovské komunity, ale silně věřících křesťanů,“ říká odborník na izraelsko-americké vztahy a vysvětluje:

„Jako miliony jiných Američanů jsem cestoval po Evropě, navštěvoval kostely a katedrály. Jsou prázdné. Běžte se ale podívat do kostelů tady. Každou neděli jsou plné modlících se lidí.“

Američtí křesťané podporují Izrael

„Rozdíl mezi Evropou a Amerikou je v tom, že tady žije tolik oddaných křesťanů a ti podporují Izrael,“ tvrdí Elliot Abrams.

Židé tvoří jenom dvě procenta obyvatel. Na vládu nepůsobí oni. Jako voliči jsou důležití v jen v několika státech: na Floridě, Pensylvánii a možná v Ohiu.

Podpora židovského státu je ale vysoká po celé Americe, bez ohledu na to, jestli tam Židé žijí, nebo ne. A kongresmani prostě musí vzít v úvahu fakt, že jejich voliči jsou silně proizraelští.

Nejlépe je to vidět na příkladu konzervativních republikánů, kteří byli zvolení v roce 2010:

„Přišli do Washingtonu a o čem mluví? Seškrtejte rozpočet! Seškrtejte rozpočet! Pomoc cizím zemím nemá v rozpočtu co dělat! Skoncujte s ní! Ale jeden po druhém pak říkají: Ale ne Izraeli. Ten ji nutně potřebuje.“

Americký křesťan hledá v bibli pasáže na podporu Židů a Izraele | Foto: Břetislav Tureček

„A jsou to přitom republikáni z Kentucky, Nebrasky a jiných států, kde nejsou žádní Židé. Nemají mezi voliči ani pět Židů, a přesto se budou zasazovat za Izrael,“ říká Abrams.

„Proto jsem přesvědčený, že je chyba přisuzovat americkou proizraelskou politiku existenci židovské komunity. Stojí za tím masová podpora Izraeli ze strany všech obyvatel,“ uzavírá Eliott Abrams z Rady pro zahraniční vztahy.

Nikdo jiný ‚není ochoten‘

Na Blízkém východě není izraelsko-palestinský konflikt jenom akademickou otázkou. Životy už za něj zaplatily tisíce lidí, statisíce jich skončily jako uprchlíci.

A tak například když Izrael před třemi lety vedl válku proti palestinské Gaze, neobešlo se to v arabské část Jeruzaléma bez emocí…

Pomyslná palestinská ulice připisuje velkou odpovědnost za pokračující konflikt s Izraelem také Američanům.

Polorozbořená budova | Foto: Břetislav Tureček

„Spojené státy jsou ve své zahraniční politice zcela zaměřené ve prospěch Izraele. Už bývalý šéf Arabské ligy Amr Músá říkal, že takový proizraelský přístup měly Spojené státy od samého počátku svého angažmá v blízkovýchodním konfliktu,“ vysvětluje profesor Samír Avád z palestinské univerzity Bír Zajt.

Pokud tedy Palestinci tolik kritizují americkou politiku a v době krizí proti ní tisíce Arabů demonstrují v ulicích, proč nakonec palestinské vedení znovu a znovu volá po americké pomoci a intervenci?

„Palestinci se vždy obracejí na Američany prostě proto, že jsou velmoc, která má Blízký východ na starost. Žádná jiná síla není ochotná věnovat tolik úsilí a peněz do tohoto regionu,“ říká politolog Avád a pokračuje:

„Rusové mají pouze námořní základnu v syrském Tartúsu. Evropská unie je vždycky ochotná poslat peníze, ale i to se teď kvůli finanční krizi bude měnit.“

„Zbývají tedy Američané, kteří jako jediní mají dost finančních, politických i vojenských zdrojů k tomu, aby se tady angažovali,“ myslí si profesor Samír Avád z palestinské univerzity Bír Zajt.

‚Neutralita ničeho nedosáhne‘

Slova z úst palestinského politologa Aváda o tom, že Američané nadržují Izraeli, může někdo považovat za zaujaté hodnocení vzdálené realitě.

Stejný názor ale podle průzkumů zastává i většina Izraelců. A také přední izraelský bezpečnostní analytik Šlomo Brom.

Ten na otázku, jestli Spojené státy měří oběma stranám stejným metrem, bez obalu říká:

„Proč by to mělo být tak důležité? Tohle vychází z předpokladu, že aby někdo mohl hrát roli zprostředkovatele, musí být neutrální. Já ale říkám že to je špatný přístup.“

„Historie izraelsko-amerických vztahů to jasně dokládá,“ myslí si Šlomo Brom a pokračuje:

„Podívejte – Evropané jistě hrají daleko vyváženější roli. Čeho ale dosáhli? Výsledek jejich neutrální role je, že s Evropany vlastně nikdo nepočítá – Izrael ani Arabové.

„Zato úzké americké vztahy s Izraelem výsledky přinášejí,“ říká Šlomo Brom, bývalý generál izraelské armády, který dnes působí v Institutu pro studie národní bezpečnosti a připojuje argumenty:

„Doložím to příkladem. Egyptský prezident Sádát se kdysi rozhodl odklonit od Sovětského svazu k Američanům. Obě velmoci byly ochotné dodávat mu zbraně, jen Američané ale dokázali něco prosadit vůči Izraeli.“

„Výsledkem byla mírová dohoda a stažení Izraele z egyptského Sinaje. A to by Sádátovi nezajistili ani Sověti, ani Evropa se svou neutralitou,“ tvrdí bývalý generál izraelské armády.

Proč právě Blízký východ?

Když se člověk prochází po Jeruzalémě, Rámalláhu nebo palestinské pustině, může ho napadnout otázka, proč se Američané tolik angažují právě tady.

Proč nevěnují stejnou péči a zdroje třeba Západní Africe? Nebo Jihovýchodní Asii?

Šlomo Brom vypočítává tři důvody.

Ramalláh | Foto: Martina Mašková

„První je význam Blízkého východu pro světovou ekonomiku. Pořád odsud pochází většina ropných zdrojů. Pokud by stejně vydatným zdrojem byla Afrika, třeba by byl zájem o ni.“

„Dalším důvodem je význam muslimského světa. Vyznavačů islámu je více než miliarda, a tak se nemůžeme divit, že se Američané zajímají o centrum muslimského světa,“ pokračuje ve výčtu Broma dodává:

„Třetím důvodem je samozřejmě Izrael – prosperita a přežití Izraele je ve Spojených státech velmi důležitým tématem. Přispívá k tomu vliv židovských skupin, ale také velký důraz Američanů na Bibli. Američané jsou nejvíce pobožným národem v západním světě.“

Demonstrace a modlitby křesťanských sionistů, kteří se do Svaté země sjíždějí z Ameriky i z jiných koutů světa, dávají Bromovi za pravdu. Izrael by těžko hledal skupinu, která by ho podporovala s takovým zápalem, a tak jednostranně.

Republikáni, demokraté – je to jedno

Obrovský vliv proizraelských nátlakových skupin na americkou politiku samozřejmě nesou těžce Palestinci.

„Zdejší konflikt není po Američany tak důležitý kvůli Palestincům, ale kvůli Izraeli. Je to i výsledek vlivu židovské lobby ve Washingtonu,“ říká profesor Avád
.
„Ten konflikt vlastně hraje důležitou roli i ve vnitroamerické, domácí politice. Takže pak vidíme, že každý kandidát na prezidenta se chodí ukazovat na výroční konference AIPACU,“ poukazuje Avád.

„V obecných obrysech blízkovýchodní politiky není mezi republikány a demokraty skoro žádný rozdíl,“ dostáváme se s palestinským politologem v Rámalláhu k tématu nadcházejících amerických voleb.

Americký prezident Obama jedná s izraelským premiérem Netajahuem | Foto: ČTK/AP

Samír Avád připomíná, že dosavadní prezident Obama sice dostal předem Nobelovu cenu za mír, na Blízkém východě ale zatím nic neprosadil:

„Američané se snažili, ale neuspěli. Prosazovali myšlenku dvou států, ke které se sice Izrael navenek hlásí, ale ve skutečnosti ji současná vláda nechce.“

„Ačkoliv je Izrael malá země a je na Spojených státech velmi závislá, zmařila vize a ideje, které Spojené státy s tímto regionem spojovaly,“ nahlíží na situaci Samír Avád z palestinské univerzity.

Vliv Američanů oslabil sám Izrael

Izraelský analytik Šlomo Brom to vidí podobně a připomíná, že k oslabení role a vlivu Američanů výrazně přispěl samotný židovský stát:

„Ještě před pár lety by bylo nemyslitelné, aby americký prezident o něco Izraelce požádal a oni to odmítli. Teď se to ale za vlády premiéra Netanjahua stává.“

„Často v Izraeli naříkáme nad úpadkem vlivu Spojených států. Ale nepřipouštíme si, že za to sami můžeme. Občas mluvím s Araby z různých koutů Blízkého východu. A oni mi říkají: Jak můžeme brát Američany vážně, když se k nim vy chováte takovým způsobem?“

Šlomo Brom upozorňuje, že dosavadní prezident Obama k tomu výrazně přispěl, když například naprosto nerealisticky tlačil Netanjahua k úplnému zmrazení výstavby osad na okupovaných územích.

Podle Broma to Obamu oslabilo a za Netanjahuem se tady v Izraeli v tu chvíli semkli i jeho kritici.

Obamův protikandidát Mitt Romney se netají jednoznačnou podporou Izraele.

Raději Obamu

Avšak podle Broma je nutné rozlišovat předvolební rétoriku a následné činy v případě zvolení do Bílého domu:

„Takže pan Romney může stokrát mluvit o tom, jak v rámci podpory Izraele hned přesune americkou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma. Ale jsem ochotný se vsadit, že pokud by se stal prezidentem, stejně by to neudělal.“

Palestinský politolog se zkušenostmi ze Spojených států Samír Avád si myslí, že pro budoucnost Blízkého východu by bylo lepší znovuzvolení Baracka Obamy.

Mimo jiné proto, že už nebude muset tolik dbát na nálady voličů a proizraelských lobbistů. A bude prý moci svobodněji prosazovat svou zahraniční politiku.

Jako lepšího amerického prezidenta pro svůj region vnímá Obamu také izraelský analytik Šlomo Brom.

„Mitt Romney by byl nováčkem a musel by se všechno učit. Dost pravděpodobně by se dopouštěl stejných chyb, které dělal Barack Obama.“

„Ten už se poučil a opakovat je asi nebude. Navíc z hlediska bezpečnostní spolupráce a záruk byl Obama pro Izrael naprosto skvělý i ve srovnání s Georgem Bushem nebo s Billem Clintonem,“ hodnotí Šlomo Brom

Na Blízký východ ročně proudí miliardy dolarů z amerického státního rozpočtu, který je nejdůležitějším odbytištěm amerických zbrojovek, a nejčastěji zmiňovaným koutem světa v projevech amerických prezidentských kandidátů.

Vít Pohanka, Břetislav Tureček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme