Boj proti dodávkám afghánského heroinu do Ruska je nedostatečný
Počet lidí závislých na heroinu stoupá v Rusku ještě rychleji než v Evropě. Jednou z příčin je příliv levné drogy z Afghánistánu přes dlouhou hranici s Tádžikistánem. Boj proti narkobyznysu zde brzdí nedostatek peněz, vybavení i lidských zdrojů. Přímo na hranici natáčela zpravodajka Českého rozhlasu Lenka Kabrhelová.
Region Horský Badachšán je na první pohled poetický, ale hlavně velmi chudý, odtržený a izolovaný od zbytku Tádžikistánu. Proto zde již léta kvete pašeráctví drog. V devadesátých letech, kdy v zemi zuřila občanská válka, byli jeho součástí téměř všichni – kvůli obživě.
„Dnes už ale obchodují jenom ti, kteří nevědí, jak jsou drogy nebezpečné a co všechno způsobují,“ říká Nazrišo, ekonom z radnice ospalého města Darvaz. Hranice s Afghánistánem je podle něj až na výjimky uzavřená, fungují na ní pohraniční kontroly.
Reportáž Lenky Kabrhelové přibližuje boj s pašeráky drog na tádžicko-afghánské hranici
Velký rozkvět narkobyznysu během občanské války potvrzuje i Nargis, obyvatelka jedné z vesnic ležících výš proti proudu řeky: „Skoro každý tu má nějaké kontakty na druhé straně – v Afghánistánu, u tamní tádžické menšiny. Lidé tehdy neměli na vybranou, byli rádi, že mají co dát jíst dětem.“
Tádžičtí úředníci tvrdí, že kontrola nad obchodníky se zlepšuje. Zatímco v roce 1993 zabavili pouhých 38 kilogramů narkotik, dnes je to ročně kolem pěti tun. Pořád je to však malá část toho, co přes hranici putuje.
Při cestě podél společné tádžicko-afghánské hranice se mnohé objasňuje. Linie měří přes 1300 kilometrů, většina vede nepřehledným terénem a hlídá ji minimum hlídek. Příhraniční silnice jsou velmi nekvalitní.
Nedostatek lidí a peněz na jedné straně, korupce na druhé
Ve správním středisku Chorog funguje oddělení Agentury pro boj s narkotiky, která je společným projektem Tádžiků a OSN. Rozhovor pro Český rozhlas pracovníci odmítají s omluvou, že pro něj nemají povolení nadřízených.
Mimo mikrofon ale připouštějí, že bojovat proti obchodu s drogami bez vybavení, proškoleného a zaplaceného personálu je nemožné. Jeden příklad za všechny: celou délku hranice obstarává jeden čichací pes.
Novinář a analytik Murad Mamadšojev z Dušanbe však upozorňuje, že zdaleka největším problémem je korupce a klanová politika.
„Můžeme se jen dohadovat, nakolik jsou úředníci do narkobyznysu zapojeni. Signálů máme spoustu, důkazy bohužel žádné. Vzhledem k míře korupce mám ale velké pochyby, že policie a soudy bojují proti obchodu s drogami skutečně vždycky na sto procent,“ dodává.
