Greenpeace se obává, že v regionu je příliš mnoho protipancéřové munice, která by mohla v případě přímého zásahu způsobit únik radioaktivního materiálu do okolí. Ekologická organizace však nepřichází s ničím novým.

Už v dubnu varovala Ukrajina Mezinárodní agenturu pro atomovou energii, že její jaderné elektrárny jsou v ohrožení, že se mohou ocitnout na bojišti, a Kyjev žádal o mezinárodní pomoc při ochraně těchto objektů, ale zatím ji nedostal.

Internetové stránky elektrárny uvádějí, že budovy reaktorů mají železobetonové zdi tlusté 1,2 metru, pod nimi je ještě šestimilimetrový ocelový plášť. Reaktory by tak měly vydržet i náraz Migu, případně výbuch pěti tun TNT ve vzdálenosti dvě stě metrů, což je síla, která by srovnala se zemí celý blok domů.

Od začátku konfliktu navíc ukrajinské jaderné elektrárny střeží armáda. Nic z toho ale nepomůže v případě bombardování. S tímto scénářem se ostatně při konstrukci jaderných elektráren samozřejmě nepočítá.

Zda skutečně hrozí útok na jadernou elektrárnu, není jasné. Ještě nikdy se jaderné elektrárny neocitly na bojišti. Jen během války v Jugoslávii srbské letectvo přelétalo nad slovinským reaktorem, své hrozby ale nikdy neuskutečnilo, a také NATO se při bombardování Srbska raději vyhnulo tamním výzkumným reaktorům.

Elektrárnu však nemusí ohrozit jen přímý zásah. Stačí útok na rozvodnou síť a následné problémy s chlazením reaktorů, podobně jako ve Fukušimě. Před blížící se frontou by mohli začít prchat i zaměstnanci elektrárny, kteří by pak v případě nějaké krizové situace chyběli.

Nejzávažnější problém, kterému teď ukrajinské jaderné elektrárny budou čelit, je fakt, že všech 15 ukrajinských reaktorů je sovětského původu, a tedy závislých na náhradních dílech z Ruska.

Ondřej Bouda, kap Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít