Přetekl pohár trpělivosti poslanců a představitelů Konzervativní strany, říká expert na britskou politiku
Britská politická scéna patrně nemá barvitější postavu, než je Boris Johnson. V souvislosti s jeho poslední aférou v úterý rezignovali dva z nejvýznamnějších ministrů, následovali je další. Ve čtvrtek se k hlasům požadujícím Johnsonův odchod připojili i ministr obrany a nový ministr financí. Po několika dnech premiér výzvy vyslyšel. Hostem Radiožurnálu byl sociolog médií Václav Štětka působící na univerzitě v anglickém Loughborough,.
Jak z vašeho pohledu vyznělo čtvrteční Johnsonovo vystoupení? Možná stojí zvlášť za zmínku to jeho povzdechnutí, že ve Westminsteru, tedy v dolní sněmovně „převážil instinkt stáda, který podle premiéra vedl k té vlně rezignací“.
Ano, to dopolední sdělení se neslo ve stejném duchu, jako Johnsonova předchozí vystoupení, kdykoliv čelil nějakým problémům, kritice, takže i v této řeči Johnson působil velmi energicky, sebevědomě až vzdorovitě.
Poslechněte si rozhovor s Václavem Štětkou, odborníkem z univerzity v Loveborough
Nebyly tam nějaké stopy po kajícnosti nebo náznaky omluvy za ty skandály, kvůli kterým nakonec musel odstoupit.
Dá se říct, že pokud vůbec projevil nějakou lítost, tak jedině nad tím, že musí opustit a jak sám řekl, „nejlepší práci na světě“ a že nebude moci dokončit rozdělanou práci, ale vinu na tom jednoznačně připsal své vlastní Konzervativní straně.
Ta se podle něj nechala strhnout „stádním pudem“, jak Johnson řekl, když ho donutila k rezignaci. Mimochodem to slovo rezignace v jeho řeči vlastně vůbec nezaznělo, což je taky do jisté míry paradox.
Boris Johnson musel v uplynulých měsících mimo jiné vysvětlovat, jak to bylo s večírky vládních zaměstnanců v době covidového lockdownu a v této souvislosti se stal vůbec prvním britským premiérem usvědčeným z porušování zákona. Ale co mu nakonec zlomilo vaz? Byla tou poslední kapkou aféra kolem poslance Pinchera?
Ta aféra byla příslovečnou poslední kapkou, po které přetekl ten pohár trpělivosti poslanců a především klíčových představitelů Konzervativní strany.
Boris Johnson skončí jako premiér a předseda strany. Ve funkci zůstane, než vyberou nástupce
Číst článek
Sama o sobě by mu ta aféra nejspíš neuškodila, on přestál řadu dalších a mnohem závažnějších afér, včetně porušování zákona v době lockdownu nebo opakovaného lhaní poslancům ale těch afér už bylo zkrátka příliš mnoho.
Johnson se bez nadsázky za posledního půl roku pohyboval od jednoho skandálu k druhému a to všechno se odráželo jednak na klesající ochotě jeho poslanců takové přešlapy tolerovat, ale hlavně na Johnsonově podpoře mezi voliči Konzervativní strany.
A je docela pravděpodobné, že tu lavinu rezignací vládních ministrů, kterou odstartovali předevčírem ministr financí Rishi Sunak a ministr zdravotnictví Sajid Javid, spustil průzkum veřejného mínění z minulého týdne. Ten poprvé od jeho nástupu do funkce ukázal, že většina voličů konzervativců Johnsona jako premiéra už nepodporuje, jinými slovy Johnson se stal pro svoji vlastní stranu příliš toxický.
Okamžitý odchod
Johnson vylučuje variantu předčasných voleb. Je ale únosné, aby za těchto okolností vedl kabinet ještě několik měsíců v nějakém provizorním módu, než si konzervativci zvolí nového lídra, premiéra? Protože proti tomuto scénáři protestuje nejenom opozice, ale i hlasy z Konzervativní strany včetně například bývalého premiéra Majora.
Ano, a to je velmi nestandardní situace. Ta rezignace se navzdory palcovým titulkům v řadě médií týká skutečně pouze vedení Konzervativní strany a nikoli premiérské funkce. Johnson nerezignoval na funkci premiéra, pouze oznámil, že se té funkce vzdá, až strana najde nového nástupce a to může trvat několik měsíců.
Johnsonovu vládu opouští dva členové. Rezignovali ministři zdravotnictví a financí
Číst článek
Takže samozřejmě jeho snaha zůstat v Downing Street vyvolává velmi emocionální reakce ze strany kritiků, nejenom v jeho vlastní straně, samozřejmě i z řad opozice, kteří poukazují na to, že něco takového je neúnosné, protiví se to zavedeným tradicím a potenciálně to ohrožuje chod britského státu i demokracii jako takovou.
A někteří politici a komentátoři se otevřeně obávají toho, že Johnson se tímto postupem snaží jenom získat další čas a bude se reálně snažit udržet u moci a moc nějakým způsobem prosazovat ke svému prospěchu, jak jen to bude dlouho možné. A proto tedy vyzývají Johnsona k okamžitému odchodu z Downing Street.
No ale co s tím může dělat konzervativní strana? Může tomu čelit v podstatě tím, že co nejrychleji zvolí nového lídra?
Zdá se, že to nakonec bude asi ten nejpravděpodobnější scénář. To znamená, že konzervativci proces hledání nového lídra co nejvíce urychlí, aby co nejvíce zkrátili dobu, kdy by Johnson měl zůstat ve funkci jakéhosi provizorního premiéra, byť nic takového britská demokracie nezná.
Konzervativci v Británii ztratili dva obvody v klíčových doplňovacích sněmovních volbách
Číst článek
A většina komentátorů i členů Konzervativní strany se shoduje na tom, že by bylo nejlepší skutečně to čisté řešení, to znamená Johnsonův odchod v co nejkratší době.
A rýsují se už nějaká nástupnická jména?
Určitě několik poslanců a poslankyň nebo ministrů a ministryň Johnsonovy vlády už takzvaně hodilo rukavice do ringu a oznámili svoji kandidaturu nebo zájem kandidovat. O jiných se hovoří v kuloárech.
Může to být někdo z těch, které jsem už zmiňoval na začátku, například Rishi Sunak, bývalý ministr financí. A mezi horké favority je počítána bývalá ministryně zahraničí Liz Trussová nebo například také generální prokurátorka Suella Bravermanová, která oznámila svůj zájem o tuto funkci ve včerejším diskusním pořadu v televizi.
Takže těch kandidátů a kandidátek je skutečně poměrně mnoho. Otázkou je, kteří z nich skutečně tento záměr budou realizovat a budou oficiálními kandidáty.
