Start ze křoví. Bobbi Gibbová se v roce 1966 zúčastnila bostonského maratonu tajně, převlečená za muže
Do cíle nejstaršího pravidelně konaného maratonu světa doběhnou závodníci v Bostonu už po sto dvacáté třetí. Platí to ale jen pro ty mužské, protože historie žen v maratonských závodech je mnohem kratší, ani ne poloviční. Přelomový byl čin Bobbi Gibbové, která se kdysi do závodu tajně zapojila. Podívat se na závod přišla i letos a své dojmy sdělila Radiožurnálu.
Právě v Bostonu se v roce 1966 Bobbi Gibbová do ryze mužského závodu tajně zapojila, dokončila ho a většinu mužů porazila. Organizátoři její přihlášku tehdy odmítli.
Na místo činu se tato průkopnice i po víc než půl století stále vrací. „Pro mě je to jako rodinné setkání. A když vidím ty tisíce žen na startu závodu, beru je jako své dcery. Když jsem se v roce 1966 po dvouletém tréninku přihlásila na Bostonský maraton, odmítli mě s tím, že ženy k tomu nejsou fyziologicky způsobilé,“ popisuje Gibbová.
Bobbi Gibbová si řekla, že pořadatelé potřebují dostat za vyučenou, a na start se přesto postavila, ovšem tajně, v převlečení za muže. Oblékla si bratrovy kraťasy a modrou mikinu s kapucí. „Věděla jsem, že dělám něco zakázaného. Ale řekla jsem si, že když se mi povede dokázat, jak nesmyslná je představa, že žena maraton nezvládne, tak že tím zpochybním i všechny další mylné představy o ženách, které tehdy panovaly. Proto pro mě bylo důležité to udělat,“ vysvětluje Gibbová svůj motiv.
Ženský vzdor, neuznaný rekord i bomby. Nejstarší pravidelný maraton se koná v Bostonu
Číst článek
Na start ji dovezla máma
„Moje máma mě dovezla na start, já jsem si poblíž našla vhodné křoví, a když zazněl startovní výstřel, zamíchala jsem se do startovního pole a vyběhla jsem. Závodníci si rychle uvědomili, že mezi sebou mají ženu, a byli na mě hodní, ani náznak toho, že by mě chtěli vyloučit,“ sděluje Bobbi Gibbová. Za tři hodiny a dvacet jedna minut se objevila v cílové rovince v centru Bostonu a spustila senzaci.
„Měla jsem hrozné puchýře, ale bylo to skvělé. Seběhli se ke mně novináři, dokonce i guvernér státu Massachussets mi přišel potřást rukou a druhý den jsem byla v titulcích na předních stranách novin. Byla to událost, která změnila uvažování o ženách, ale i uvažování žen o sobě samých. Nevěděly, že to dokážou, protože předtím nesměly závodit na trati delší než půldruhé míle. To se změnilo a právě o to mi šlo,“ směje se první dáma maratonského běhu.
Teď už navštěvuje závod pouze jako pravidelný čestný host Bostonského maratonu. Je jí 76 let, srší energií, má spoustu aktivit od výzkumu léčby amyotrofické laterální sklerózy až po sochařství. Vymodelovala i svou vlastní sochu, která má brzy v bronzovém provedení stát na startu Bostonského maratonu ve městě Hopkinton.
Maraton jako symbol svobody
Zajímá se také o část české kultury. „Miluju Havla, prvního prezidenta České republiky a jeho krásné básně, které také psal – o lidském duchu, který touží po svobodě. A maraton, to je pro mě symbol svobody a demokratického ducha. Běhat může úplně každý, při maratonu, jako je ten zdejší, bostonský, se potkávají lidé z celého světa a mají se rádi, je to jedna rodina a já jsem vždycky chtěla být její součástí. K tomu ale bylo potřeba ukončit tu hloupou válku mezi pohlavími a dokázat, že muži a ženy mohou dělat věci společně,“ dodává Gibbová.
Trvalo to ale ještě 18 dalších let od pionýrského běhu Bobbi Gibbové, než se ženy v Los Angeles poprvé vydaly na trať toho nejprestižnějšího, tedy olympijského maratonu.
