„Na některých místech je čekací listina na intenzivní péči i přes 100 lidí. Je tedy jasné, že během dne určitá část pacientů zemře,“ popisuje situaci v zahlcených brazilských nemocnicích epidemioložka Nikola Sklenovská, která pomáhala v boji s covidem ve státech Amazonas a Rondonia. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz přiznává, že dva měsíce v Brazílii byly často náročné, její první mise s organizací Lékaři bez hranic ale určitě nebyla tou poslední.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Brasília 5:00 25. dubna 2021 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Začátkem tohoto týdne jste se vrátila z mise v Brazílii, kde jste jako epidemioložka vyslaná organizací Lékaři bez hranic pomáhala v boji s epidemií koronaviru. Jak náročné pro vás toto období bylo?
V Brazílii jsem strávila něco přes dva měsíce a rozhodně to náročné bylo. Jednalo se totiž o krizovou misi, pro mě osobně to navíc byla vůbec první mise s Lékaři bez hranic. Musím ale říct, že mě práce v Brazílii bavila, naplňovala a dost často jsem neměla ani čas si uvědomit, jak náročné to po fyzické i psychické stránce je.

Co k vaší spolupráci s organizací a k následné cestě do Brazílie vedlo?
Než jsem vyjela s Lékaři bez hranic, sbírala jsem informace o nakažených a trasovala kontakty pro hygienickou stanici v Praze, kde jsem nabrala zkušenosti v souvislosti s epidemií covidu. Předtím jsem pracovala také ve Světové zdravotnické organizaci v Ženevě, vždycky jsem ale chtěla přejít k organizaci, kde bych mohla nejen podporovat práci v terénu, ale skutečně se na ní podílet. Dělat vše od sběru dat až po jejich analýzu. A Lékaři bez hranic jsou organizací, která je v mém oboru velmi respektovaná a ceněná, proto jsem se k nim chtěla přidat. To se stalo a teď mám za sebou i svou první misi.

Do země jste odjížděla v době, kdy už se tamní situace poměrně rapidně zhoršovala. Určitě jste tam tehdy jela s jistými očekáváními, jaké byly ale vaše první dojmy vzhledem k situaci, jež v zemi panovala a bohužel stále panuje?
V době mého odjezdu jsme si mysleli, že druhá vlna ve státě Amazonas bude na vzestupu ještě nějakou dobu, situace se ale velmi rychle měnila. Když jsem dorazila do města Manaus ve státě Amazonas, bylo mi během úvodního mítinku řečeno, že se epidemie na tomto místě zlomila a čísla jdou dolů. Během dvou týdnů se proto celý náš tým přesunul do jiného místa.

Jako noční můra. Agresivnější mutace a nedostatek opatření udělaly z Brazílie laboratoř pod širým nebem

Číst článek

Média nám totiž přinášejí pohled na Brazílii jako celek. Musíme si ale uvědomit, že je to obrovská země téměř o velikosti Evropy, je proto důležité zaměřit se na konkrétní místo a sledovat, jak se situace vyvíjí právě tam. Odjeli jsme proto do Tefé, dalšího města státu Amazonas. Tam pro mě bylo jako pro epidemioložku velmi zajímavé sledovat situaci přímo v nemocnicích a vidět to z první ruky. Musím říct, že to bylo občas velmi emotivní.

Jak konkrétně vaše pomoc na místě vypadala?
Jako epidemiolog jsem misi pomáhala hlavně s monitorováním situace, abychom věděli, zda je naše pomoc na místě stále relevantní. Jakmile už situace není tak urgentní, přesouvá se celý tým jinam, epidemiolog tedy pomáhá v rozhodování, co vlastně podnikat dál. Kromě toho jsem podporovala také projekty pro sběr a analýzu dat nebo vytváření databází. Byla to poměrně variabilní práce.

Přímo s pacienty jste tedy nepracovala?
Jako epidemiolog to ani dělat nemůžu, v Brazílii navíc mohou „sahat“ na pacienty jen místní lékaři a sestry. Pokud ale v dané nemocnici zasahujeme, potřebujeme vědět, jaké jsme měli výsledky, s pacienty jsem tedy přišla do kontaktu jen pro potřeby utváření registrů. Potřebujeme vědět, jaké pacienty na místě máme, zda byli intubovaní nebo to, v jakém stavu byli propuštěni z nemocnic, jestli odešli po svých, přeložili je do jiné nemocnice, nebo zemřeli. Díky tomu máme přístup k datům napřímo a ne přes ministerstvo zdravotnictví.

Druhá vlna je vážnější

Jak sama zmiňujete, covidová situace není v celé Brazílii stejná a stejně tak se odlišují i protikoronavirová opatření zavedená v jednotlivých brazilských státech. Vy osobně jste pomáhala se zvládáním covidu ve státech Amazonas a Rondonia. Jak se opatření zavedená v těchto brazilských státech odlišovala?
Nevím, co přesně platilo za pravidla ve státě Amazonas, kam jsem přijela jako první, ale roušky se nosily úplně všude i venku. Obchody byly zavřené jak v Amazonas, tak v Rondonii a přes víkend se nesmělo vycházet ven, takže to často připomínalo města duchů. Na některých místech byly zavřené také instituce a muzea, někde dokonce i parky, což pro mě bylo celkem překvapivé. Musím říct, že druhou vlnu tam tedy lidé brali velmi vážně a opatření dodržují.

Indie hlásí přes 300 tisíc nakažených, jde o nejvyšší denní přírůstek na světě

Číst článek

Kde se tedy koronavirus v Brazílii nejčastěji šíří, pokud jsou na těchto místech uzavírky takto rozsáhlé? Co představuje ten největší problém?
Vypichuji místa, kam jsme přijeli a kde byla epidemická situace velmi špatná, úřady proto přijaly určitá opatření. Ze zkušeností Lékařů bez hranic ale víme, že aby byla jakákoliv opatření účinná, musí být centralizovaná, koordinovaná a pokyny musí být jasné. V případě Brazílie to ale na federální úrovni bohužel neplatí, až na úrovni jednotlivých států a obcí se přijímají nejrůznější strategie v závislosti na místní situaci. Jakmile se opatření v daných místech zavedou, epidemická křivka jde dolů. Pokud se ale rozvolní příliš rychle nebo mají lidé falešný pocit ochrany, například získanou imunitou po prodělání nemoci, pak můžeme čekat další vlnu.  

Brazilce ale nezabíjí jen virus. I v dalších zemích světa, kde je velký rozdíl mezi chudými a bohatými, často vidíme, že chudí jsou v jistém smyslu znevýhodnění a nemají dostatečný přístup ke zdravotní péči. Historicky, nejen teď v době pandemie. Pokud takovému člověku řeknete, že se musí na 14 dní izolovat, stát se o něj ale nepostará a neposkytne mu sociální podporu, nebude to fungovat. To by ale nefungovalo nikde, ani v České republice.

Bolsonaro čelí nejkrušnějšímu období prezidentství. Covidová krize zdaleka není jeho jediným problémem

Číst článek

Epidemickou situaci v zemi podle odborníků výrazně zhoršil i výskyt nakažlivějších variant koronaviru včetně té, která se poprvé objevila ve městě Manaus. Varianta označovaná jako P.1 je podle studií přibližně dvakrát nakažlivější než předchozí kmen koronaviru a dokáže také snadněji obejít imunitu získanou po prodělání nemoci covid-19. Jak se tyto vědecké závěry projevovaly na „bitevním poli“? Shodují se tyto studie s tím, co jste v Brazílii viděla?
Všechno, co zmiňujete, je pravda. Například v Manaus byla druhá vlna ještě silnější než ta první. Myslíme si ale, že varianta P.1 nebyla jediným důvodem, proč byla druhá vlna tak silná. Pokud se podíváme na Jihoafrickou republiku, tam se také začala šířit nakažlivější varianta a podíl naočkovaných byl výrazně nižší, situace tam ale nebyla tak hrozná.

Vědecké články nám ukazují i to, že v nemocnicích končí vyšší procento mladých lidí, což jsme viděli i v terénu. Úmrtí se ale stále objevuje hlavně ve věkové skupině nad šedesát let.

Co je tedy tím důvodem, proč je druhá vlna horší než první?
To je velmi těžké říct. Varianta v tom hraje jistě svou roli, jde ale spíš o komplexní mix nejrůznějších důvodů. Lidé po první vlně věřili, že mají po prodělání imunitu, začala se proto uvolňovat opatření, lidé přestali nosit roušky a bum, přišla druhá vlna.

Dokud se tedy epidemie nezačne kontrolovat ve všech částech světa, nikdy nebudeme v bezpečí. Virus se bude dál šířit a mutovat, což je něco úplně normálního. Už máme tisíce variant covidu a budou se vyvíjet další. Jsem proto velmi ráda, že o nové variantě hovoříte jako o P.1. Často se stává, že ji označujeme jako „brazilskou mutaci“ a to pak vede k určité stigmatizaci. My ale potřebujeme, aby státy sekvenovaly a díky tomu jsme mohli na nové varianty rychle reagovat.

Na JIP leží i mladší a zdraví

Ještě bych ráda navázala na vyšší míru hospitalizace u mladších ročníků, na kterou už pro americký deník The Wall Street Journal před měsícem upozornili někteří brazilští lékaři. Ostatně také televize BBC v polovině dubna uvedla, že během března byla více než polovina pacientů na brazilských jednotkách intenzivní péče mladší 40 let. Co jste vypozorovala v brazilských nemocnicích? Šlo o lidi s obezitou a dalšími přidruženými nemocemi, nebo byli mezi mladšími ročníky lidé bez těchto obtíží?  
Na to bohužel nejsem schopná odpovědět, protože jsem neměla k těmto datům přístup. Nemyslím si ale, že by s ohledem na několikasetprocentní zvýšení hospitalizace u mladších ročníků měli všichni pacienti tyto takzvané komorbidity nebo byli obézní. Jistě jsou mezi nimi i zdraví lidé.

Brazilský Manaus měl dosáhnout stádní imunity, teď kvůli covidu kolabuje. Na vině je i nová mutace

Číst článek

V Brazílii se šíří i další nové varianty. Co o nich víme – vzbuzují podobné obavy jako ta z Manaus?
Samozřejmě jich tam cirkuluje mnohem více. Tuším, že před dvěma týdny jsme se dozvěděli o nové variantě v oblasti Belo Horizonte, denně se ale objevují další. Vědci je studují a sledují, zda mutují v místech, kde by to mohlo vyvolávat obavy – například v proteinu, který se navazuje na receptor našich buněk. Sleduje se také, jakou mají mutace vliv na nakažlivost, virulenci nebo letalitu viru. Ta z Belo Horizonte má podobné vlastnosti jako ty, které už v Brazílii obíhají, ale nové studie nám budou schopny prozradit víc

Nových mutací bych se nicméně neobávala tolik jako samotného šíření viru. Pokud se budou opatření uvolňovat nebo je lidé nebudou dodržovat, budeme dál zůstávat v situaci, v jaké jsme. A toho bych se bála víc, než vzniku nových variant.

Jak je na tom země vůbec v oblasti testování?
Na mnoha místech se používají PCR testy, což je skvělé. Je to zlatý standard testování, někde ale výsledek není dostupný dostatečně rychle kvůli přetížení laboratoří. Pokud to trvá déle než tři dny, je dobré použít rapidní antigenní testy a to hlavně pro rizikové pacienty, jejichž stav se může rychle zhoršit. Antigenní test nám poskytne výsledek hned a jsme schopní pacienta okamžitě izolovat nebo okamžitě začít monitorovat rizikové pacienty, případně je referovat co nejdříve do zdravotního zařízení. Lékaři bez hranic se proto v Brazílii snaží více rozšířit právě i antigenní testování. 

Na pacientech byl znát strach

Už začátkem roku z Brazílie přicházely záběry lidí, kteří v dlouhých frontách čekají na kyslíkové láhve pro své nakažené příbuzné. Počet hospitalizovaných se ale od té doby dál zvyšoval, mnohá zdravotní zařízení se proto dostala na hranu kolapsu. Můžete popsat, jak vypadá improvizace v těžce zasažených brazilských nemocnicích?
Vědomí, že nemůžeme pacienty převézt někam, kde by dostali odpovídající péči, pro nás bylo to nejhorší. V takovém případě se ale dělá opravdu všechno pro to, abychom jejich šance na přežití co nejvíc zvýšili.

Brazilci měli pocit, že se jich koronavirus netýká. Šití roušek v Česku je pro ně inspirací, říká hispanistka

Číst článek

Zajišťovali jsme například kyslík, pokud nebyl dostatek lůžek, snažili jsme se pacienta alespoň někam posadit a poskytnout mu léky. Na některých místech, jako například v Manaus, se prostory urgentního příjmu, kde pacient normálně nemá zůstat déle než 24 hodin, změnily v oddělení intenzivní pece, aby bylo možné starat se o nově příchozí covidové pacienty v kritickém stavu. Lékaři bez hranic se také snaží zajistit potřebné vybavení, kterého není dostatek, a pomáhají i s diagnostikou pacientů. Medicínská strategie se tedy liší projekt od projektu.

Před nedávnem se dokonce začaly objevovat zprávy o nedostatku sedativ potřebných pro intubaci pacientů s covidem-19, podle těchto zpráv přitom zdravotníci musejí někdy vážně nemocné poutat k lůžkům, aby je mohli napojit na plicní ventilátory. Skutečně v Brazílii k takovýmto scénářům dochází?
Tomu jsem nebyla svědkem a troufám si říct, že v Rondonii taková situace nenastala. Tuto informaci jsem četla například v souvislosti se Sao Paolem, na jihu země ale Lékaři bez hranic teď nepůsobí.

Co situaci v nemocnicích nejvíce komplikuje – je to spíš nedostatek lůžek a personálu, nebo právě zmiňovaný nedostatek léků a dalších prostředků?
Myslím, že je to hlavně nedostatek lůžek a personálu. Na takový nárůst počtu hospitalizací systém prostě není připraven, snažíme se proto zvyšovat kapacitu a přidávat nová lůžka, péče ale nemusí být ve stejné kvalitě, což je s takovýmto počtem případů logické. Někdy byl velkým problémem také nedostatek kyslíku. Na místech, kde je vysoký počet pacientů ve vážném stavu, byla spotřeba kyslíku dokonce větší, než byly výrobní kapacity.

Co jste zažívala při pohledu do těch nejvíce zasažených nemocnic? Jak to na vás celé působilo?
Na místech, kde byly nemocnice opravdu plné, pro mě bylo často až neetické ptát se na víc otázek. Musela jsem se opravdu ptát jen na to nejdůležitější pro sběr dat, protože lékaři byli maximálně vytížení péčí o pacienty. Často tam byl velký šrumec, nechtěla jsem proto lékaře ani pacienty ještě víc stresovat. Šlo hlavně o místa, kde se dělala triáž a odkud se nově příchozí pacienti posílali dál.

‚Jako střelit se do nohy.‘ Brazílie maskuje data o koronaviru, pandemie je mezitím stále na vzestupu

Číst článek

Na pacientech bylo vidět, že mají z koronaviru strach a určitý respekt. Mnoho z nich už v rodině vidělo, že se jejich blízký nakazil a celou dobu mu bylo dobře, zničehonic se mu ale začalo těžko dýchat. Navíc se báli i toho, že pro ně v nemocnici nezbyde místo.

Pozorovala jste vyčerpanost i na lékařích?
To rozhodně. Byli velmi vděční za to, že se o ně někdo zajímá a přišel jim pomoct. Někdy s námi sdíleli i své příběhy. Například v místě, které jsem před chvílí popisovala, byl na tento velký nápor pacientů jen jeden doktor. Samozřejmě tam byly i zdravotní sestřičky a další personál, ale jen jeden lékař, který je někdy potřeba při několika zákrocích najednou.

Řekla bych, že některé příběhy zdravotníků byly skutečně velmi emotivní. Pracují často i více než dva dny v kuse, padají vyčerpáním, jsou si ale vědomi toho, že nemohou jít domů a jen přihlížet. Jednou jsem měla sraz s vedoucí nemocnice a na konci našeho hovoru jsem se ptala, jak to všechno zvládají. Začala mi popisovat, že když není dostatek kyslíku, zaměstnanci vyjíždějí do okolních obcí a snaží se kyslík vyprosit v tamních nemocnicích. Tyto příběhy mě asi zasáhly nejvíc. Někdy měli štěstí a dokázali kyslík získat, musíme si ale uvědomit, že na některých místech je čekací listina na intenzivní péči i přes 100 lidí. Je tedy jasné, že během dne určitá část pacientů zemře.

Mise v Brazílii nebyla poslední

Brazílie v současnosti eviduje druhý nejvyšší počet úmrtí v souvislosti s covidem na světě. Jen za březen se vyšplhal k necelým 67 tisícům, počet obětí přitom dál narůstá a hřbitovy musí neustále rozšiřovat kapacity. Jak se tamní lidé s celou situací vyrovnávají?
Je to pro ně ohromně náročné. Znám kolegy, kteří přišli o své blízké. Je to opravdu smutné, ale musíme si uvědomit, jak velká země Brazílie je. Pokud to přepočteme na obyvatele, Česká republika někdy Brazílii v počtu případů či úmrtí dokonce převýšila. Absolutní čísla jsou tedy obrovská a ta situace rozhodně není dobrá, podobné situaci ale čelí i další státy světa, na které také nesmíme zapomínat.

Nové mutace, zahlcené nemocnice a fronty před krematorii. Druhá vlna covidu udeřila v Indii naplno

Číst článek

Lékaři bez hranic minulý týden vyzvali brazilské úřady, aby „uznaly závažnost krize, uvedly do praxe centralizovaný a koordinovaný zásah proti covidu-19“, díky kterému by se předešlo dalším zbytečným ztrátám na životech. Jaké reakce výzva vyvolala?
Samozřejmě jsme nevěděli, co to vyvolá, připravovali jsme se proto na různé scénáře. Musím ale říct, že to proběhlo velmi pokojně – proběhlo to médii, pro nás v terénu to ale neznamenalo žádnou negativní ani pozitivní reakci.

Prezidentu Bolsonarovi je často vytýkán jeho laxní přístup k řešení epidemie. Měla jste možnost mluvit s Brazilci a zeptat se jich na to, jak celou situaci vnímají? Bylo na nich znát určité rozhořčení?
Na to jsem se lidí neptala. Takové hovory často vedou k politickým diskusím, tomu se ale jako Lékaři bez hranic snažíme vyhnout.

Co z vašeho pohledu tedy Brazílie potřebuje ze všeho nejvíc, aby se situace v zemi začala rychle zlepšovat?
Je to právě centrálně koordinovaná a jasně daná strategie, která zahrnuje všechno od testování, izolace nakažených až po komunikaci s úřady na nižší lokální úrovni. Pokud by se něčeho takového podařilo dosáhnout, získáme důvěru populace a půjdeme do boje s koronavirem jako ucelená skupina. A to je to nejdůležitější.

Byla vaše mise v Brazílii první a prozatím i tou poslední, nebo už dnes víte, že byste se brzy chtěla vydat i někam jinam?
Rozhodně nebyla poslední. Lékaři bez hranic jsou organizace, která mě hodně inspirovala, věřím v jejich vizi a jsem moc pyšná na to, že pro ni můžu pracovat. Určitě se tedy chystám, že zase někam vyjedu.

Eliška Kubátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít