Britky by před domácím násilím měla ochránit databáze násilníků
Britská policie chce vytvořit databázi domácích násilníků. Na seznamu by mohla být jména asi dvaceti pěti tisíc usvědčených útočníků. Návrh by měl být součástí zákona na ochranu proti domácímu násilí.
Seznam by měl obsahoval jména všech usvědčených násilníků, kteří někoho minimálně dvakrát napadli. Šlo by tedy především o sériové násilníky, kterých je v Anglii a Walesu podle odhadů až 25 tisíc. Podle policie podobná data zatím chybějí a je tak obtížné domácí násilí sledovat a předcházet mu.
O databázi domácích násilníků ve Velké Británii mluvila na Rádiu Česko spolupracovnice Českého rozhlasu v Londýně Ivana Kottasová a situaci v Česku přiblížila prezidentka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová.
Databáze by neměla být veřejně přístupná, nicméně ženy, které jsou potenciálními oběťmi domácího násilí, by měly mít možnost do ní nahlédnout a zkontrolovat si svého partnera. Databáze by měla fungovat podobně jako seznam sexuálních útočníků jen s tím rozdílem, že zatímco k zařazení na seznam sexuálních útočníků stačí pouhé usvědčení z jednoho takového činu, v tomto případě by muselo dojít k opakovanému útoku.
V Anglii v současné době není mnoho možností, jak oběti domácích útoků ochránit. Neexistuje tu zákon, který by ženy uchránil poté, co násilníka nahlásí polici. Díky tomu se oběti bojí na policii jít. Dalším problémem je nízký počet usvědčených násilníku, kteří nakonec skončí před soudem. Tyto případy obvykle končí tak, že se násilník vrátí domů ke své oběti bez toho, aby byl souzen.
V Anglii zemřou týdně dvě ženy na následky domácího násilí
Domácí násilí je proto v Británii velkým problémem. Podle policejních statistik se každá čtvrtá Britka během svého života stane obětí domácího násilí. Přitom pouze zhruba 16 procent z nich se nakonec rozhodne útoky nahlásit. Na polici se navíc ženy obracejí průměrně až poté, co zažijí dvacátý útok. V Anglii a Walesu tak každý týden zemřou dvě ženy na následky útoků svého současného nebo bývalého partnera.
Ministři proto také zvažují zavedení čtrnáctidenní lhůty po ohlášení domácího násilí, během níž by se násilník nesměl se svou obětí stýkat. Lhůta by oběti měla poskytnout dostatek času na to, aby podnikla akce, které by jí před dalšími útoky ochránily a nemusela přitom před násilníkem utíkat. Tato změna by podle ministrů navíc mohla dodat ženám odvahu k tomu, aby útočníka udaly.
Poněkud kontroverzní je další návrh, podle něhož by napříště stačily k usvědčení násilníka mnohem slabší důkazy. Dále se počítá s vytvořením oficiální agentury, která by pomáhala obětem domácího násilí namísto dnešních neziskových organizací. Změny by se nakonec mohly dotknout i lékařů, kteří by v případě, že by měli podezření na úraz způsobený partnerem, měli povinnost to ohlásit.
