Britové si v předstihu připomínají 200. výročí bitvy u Trafalgaru
Admirál Horatio Nelson je jednou z nejbarvitějších postav britských dějin. Letos se v Británii slaví dvousté výročí jeho slavné bitvy u Trafalgaru. Je po ní pojmenováno významné náměstí v Londýně, jemuž vévodí Nelsonova socha na vysokém sloupu.
O tom jak Britové vzpomínají tohoto neobvyklého námořníka, telefonoval náš spolupracovník ve Spojeném království Milan Kocourek.
Snad se na mne nebudete zlobit, když začnu s trochou historie - námořní bitva u Trafalgarského mysu nedaleko Španělska proti spojenému francouzsko-španělskému loďstvu císaře Napoleona se konala 21. října roku 1805. Oslavy dvoustého výročí začaly sedmého ledna. Právě byla vydána série známek připomínající trafalgarskou bitvu.
Nelson u Trafalgaru velel královskému námořnictvu ze své vlajkové lodi Victory, když byl smrtelně zraněn střelou francouzského ostřelovače. Zemřel právě když jeho muži hlásili vítězství. A nebylo to vítězství ledajaké. Vítězství v bitvě u Trafalgaru podle historiků zachránilo Anglii před Napoleonovou invazí. Nelsonova loď je v jihoanglickém přístavu Portsmouth vystavena v suchém doku a v jejích prostorách se pořádají různé akce letošních oslav. Já například bydlím v ulici svatého Vincenta, anglicky St Vincent Road. Je pojmenovaná po slavné bitvě u mysu toho jména v jižním Portugalsku. Tam Nelson v boji přišel o pravou ruku. Po jeho vítězných bitvách je zde pojmenováno kdeco - sousední ulice tady u nás se jmenuje Trafalgarská. Ulic a uliček tohoto jména jsou po celé Anglii stovky.
Nelson byl synem venkovského faráře a již ve dvanácti letech ho rodiče poslali do královského námořnictva. Ještě jako teenager onemocněl ve službě v Indii těžkou malárií, která z něj udělala inalidu, kromě toho, že po celý život trpěl nevyléčitelnou mořskou nemocí. Proslavil se v mnoha bitvách, za což byl povýšen do šlechtického stavu. Vzpomíná se na něj také jako na milence lady Emmy Hamiltonové, k níž zahořel láskou v Neapoli, kde ho ošetřovala po jeho zranění. Měl s ní dceru Horácii a s manželkou doma se rozešel.
Bitvou u Trafalgardu se ale proslavil nejvíc. Tam pronesl k námořníkům památná slova - "Od každého muže Anglie očekává, že vykoná svou povinnost." Tehdejší prohru Francouzi těžce nesli. A někteří snad ještě nesou, jak jsem měl možnost sledovat onehdy přímo na Trafalgarském náměstí v Londýně, když se tam můj francouzský kamarád Daniel marně snažil poučovat kolemjdoucí tvrzením, že ta socha na vysokém sloupu je Napoleon. Někteří se na něj dívali s údivem, jiní se smáli. Ale nevěřil mu nikdo.
