Britští labouristé chtějí druhou volenou komoru parlamentu
Británie by se brzy mohla dočkat druhé volené komory parlamentu a to v případě, že vládnoucí labouristé vyhrají příští volby a prosadí zákon, kterým by současnou Sněmovnu lordů rozpustili. Návrh takové legislativy má zveřejnit v příštích dnech ministr spravedlnosti Jack Straw, ale podrobnosti z něj se už objevily v britském tisku.
Velkou Británii čekají během příštích šesti týdnů volby do Dolní sněmovny a podle spolupracovníka Českého rozhlasu Ivana Kytky tak jde vlastně už o součást volební kampaně. Labouristé si jsou dobře vědomi, že jako oficiální návrh ten krok získá větší pozornost, než kdyby byl pouze součástí volebního manifestu.
„Návrh má získat váhající levicové voliče, kteří se cítí Labouristy zrazeni a opuštěni, v tomto kontextu jde tedy tak trochu o cynický krok, také proto, že volenou Horní sněmovnu slibovali labouristé už ve svém volebním programu ve vítězných volbách 1997,“ připomíná Kytka.
O návrhu britských Labouristů na druhou volenou komoru parlamentu mluvil na Rádiu Česko Ivan Kytka
Tvůrci vládního zákona se do jisté míry nechali inspirovat americkým Senátem. Horní komora britského parlamentu má mít 300 členů, budou voleni na pět let a budou moci bát zvoleni maximálně na tři volební období, tedy celkem na patnáct let. Každých pět let by se přitom obměňovala pouze třetina Horní sněmovny.
Podmínkou zvolení by měl být trvalý pobyt na britském území a také britská daňová příslušnost. Na rozdíl od současných členů Horní sněmovny mají být také odvolatelní. Volit by se mělo blíže neurčenou verzí poměrného zastoupení, kandidáti by přitom ovšem neměli či nemuseli zastupovat hlavní britské politické strany.
Prvek stability
Zastánci současného parlamentního uspořádání upozorňovali na to, že Sněmovna lordů vnášela do britského ústavního systému prvek stability - zákonodárci se šlechtickými tituly se nemuseli obávat nepřízně voličů v příštích volbách a při svém rozhodování se mohli řídit dlouhodobými a do jisté míry nadstranickými zájmy.
Na druhou stranu Horní sněmovna neměla pravomoc hlasovat o státním rozpočtu a u některých klíčových mezinárodních smluv, například Lisabonské smlouvě, respektovala přes otevřené či skryté výhrady exekutivní moc, která smlouvu dojednala. Sněmovna lordů často fungovala jako taková oficiální Rada starších, jejíž členové byli často respektované autority ve svém profesním oboru.
Konzervativci původně změnu odmítali, pak ale zjistili, že je po ní veřejná poptávka a tak se tak trochu skrytě přidali k volání labouristů po změně. Teď ovšem říkají, že ten přechod na volený Senát by měl být pozvolnější a po jisté přechodné období by měli v Horní sněmovně zasedat jako volení tak kooptovaní zástupci.
