Jak čelit strachu? Zvednout hlavu, vypnout prsa a představit si, co nejhoršího by se mohlo stát
Účastníci výzvy Brontosaurů v Himalájích se vydávají na 170 km dlouhou cestu na motorkách, aby v rámci benefice podpořili školu v Mulbekhu. V konvoji jsou nejen reportéři Lucie Výborná a Tomáš Černý, ale i známý sportovní kouč Marián Jelínek. Plánem neziskové organizace Brontosauři v Himalájích je otevřít laboratoř v Malém Tibetu a také tam podpořit rozvoj hokeje.
Zvuk motorek v Lehu je naprosto všudypřítomný. Když ale začnou burácet motorky Royal Enfield, které se týkají nás, začnou malinko tuhnout úsměvy.
Poslechněte si reportáž, kterou natočili Tomáš Černý a Lucie Výborná před první expediční výzvou na motorkách
Účastníci výzvy se vydávají k ledovcovému jezeru. „Vyjedeme k ledovcovému jezeru Pangong, které je vzdálené 160 km. Čeká nás cesta, kde bude krásná široká asfaltka, úzká asfaltová silnice se štěrkem, kde je jen šotolina, šutry. Je to vyloženě tankodrom, písečné duny a tibetská pláň,“ říká šéf neziskové organizace Brontosauři v Himalájích Jiří Sázel.
Žádná brnkačka
Mohlo by se zdát, že výlet na motorkách je v podstatě úplná brnkačka. Realita ovšem není tak jednoduchá. Před sebou máme hodiny v sedle, bolavé ruce i záda z kamenitého terénu. Není ani nepravděpodobné, že někdo motorku položí, ať už v brodu, nebo třeba při brždění na štěrku, přibližuje to, co nás čeká, Jiří Sázel.
„Jednou někomu vlezl pod kola pes, dalšímu vjela jiná motorka do protisměru,“ doplňuje Sázel, proč je nadcházející výlet skutečnou výzvou, na kterou stojí za to si vsadit.
Pro jistotu vyrážíme na zkušební projížďku – zatím jen tady v ulicích Lehu. Ulička, ve které se ocitáme, je úzká pro dvě auta. Vedle sebe se sem prostě nevejdou. A kousek dál se ulička ještě zužuje. Jezdí tady motorky, kola, kolem pobíhají psi... Nic pro nesmělé jezdce.
Po brífinku, který cestě předchází, je vidět, že někteří lidé mají strach. Někdo se bojí jen málo, na někom to není vůbec poznat. Ženy se bojí hodně.
Lucie Výborná v Himaláji. S Brontosaury vybírá sázky na laboratoř a hokej v Malém Tibetu
Číst článek
„Já používám čtyři základní techniky. První je takzvaný vnitřní řízený dialog, kdy si povídáme se svým vnitřním dvojčetem, které mi kazí, co chci. Chci jet na motorce a ono mi říká: „Nejezdi, zraníš se, spadneš, bude to bolet,“ popisuje Marián Jelínek postupy, jak lze se strachem efektivně bojovat.
„Člověk si s ním musí popovídat jako s malým dítětem, trošku ho usměrnit. Pak se přidává postula, což znamená, že člověk by měl trochu zamachrovat a cítit, že něco vyhrál. Mít zdviženou hlavu, vypnutá prsa a ramena a říct si: Jo, jsem dobrej. Kombinuji to také s dechem,“ vysvětluje Jelínek.
Správné dýchání
Podle něj je nutné použít takzvané brániční dýchání. Tím, že se bránice stlačuje dolů, se totiž uvolňuje napětí v žaludku.
Jeho další radou je vizualizace, imaginace, kdy si představuje nejhorší možné věci, které mohou nastat. „Sedneš do auta, dojedeš autem, motorka půjde na náklaďák, máš další výzvy, co nejhoršího se může stát. Pak to ale dokončíš s tím, že to stejně zvládneš, přežiješ. Pak si představuješ, že v těch devět hodin dojíždíš do kempu. Na každého to ale samozřejmě působí jinak a každý si musí svůj rituál nastavit,“ uzavírá sportovní kouč.
Sžívání se s motorkami jde ztuha. Před dobrodruhy z Brontosaurů v himálajích je 170 kilometrů, ale zatím mají někteří udržet motor v chodu i jen několik metrů. „Nefunguje otáčkoměr, tachoměr... Ale je to sranda,“ směje se Jiří Sázel.
Na všechny výzvy a jednotlivé účastníky si lze vsadit na webu beneficnihimalajskavyzva.cz, a podpořit tak financování nově otevřené školní vědecké laboratoře. Jízda na motorkách totiž není tak lehká, jak se může zdát.
