Jak hodnotíte spolupráci mezi visegrádskou čtyřkou a Německem? Berete V4 jako jednolitou skupinu, anebo k jejím členským státům přistupujete zvlášť?
V4 vnímá sama sebe jako jednotnou. Vlastní zájmy se pokouší prosazovat společně, což je logické. My (Německo) se ale zaměřujeme hlavně na bilaterální kontakty. Snažíme se hledat společné věci a projekty u každé země zvlášť.

A mezi Českem a Slovenskem je také rozdíl, Česká republika je náš přímý soused. Tím pádem máme jinou spolupráci s Českem a jinou se Slovenskem.

I při nynější cestě nám ale (poslanci Česka a Slovenska) zdůrazňovali, že V4 vnímají jako jednotu, protože zjistili, že si své zájmy v rámci Evropské unie dokážou prosadit jen jako jednotný celek.

Dokáže V4 na evropském poli prosazovat svou agendu?
Myslím si, že mezi všemi těmi zeměmi jsou rozdíly. Měli by si uvědomit, že rozumnější je, aby se i různé národní zájmy projednávaly bilaterálně. Ne všechno se dá prosadit jen přes V4. I ve vzájemné politice mají rozličné zájmy a pohledy.

V Česku i na Slovensku jsme mluvili třeba o vzniku evropské armády. Na Slovensku je ten pohled na armádu jiný než v Česku. Nedá se to řešit jednotně.

Polsko coby soused Německa má úplně jiné zájmy než Maďarsko. Co se týká energetiky – Polsko chce čerpat 80 procent energie z uhlí a chtějí postavit novou jadernou elektrárnu. Maďarsko má v tomhle odlišnou politiku, a úplně jinou zase Česko.

Třeba kauza plynovodu Nord Stream 2 ukazuje, že potřebujeme celoevropskou energetickou politiku, ve rámci které by se kroky jako Nord Stream nebo stavba nové jaderné elektrárny projednaly a plánovaly.

Jak v téhle souvislosti vnímáte diskuse okolo případné výstavby nových jaderných bloků v Česku?
Na veřejnosti se o tom zatím moc nemluví. Ze strany Německa jsme už obavy vyjádřili. Dodnes není ničím doložené, že Česko novou jadernou elektrárnu potřebuje.

Německo má samozřejmě obavy z její bezpečnosti, hlavně z chladicího systému. V jediné řece, která je v blízkosti Dukovan a má dostatek vody, klesá hladina. Takže i tady je nutné z bezpečnostního hlediska zvážit, jestli je stavba rozumná.

Pokud se podíváme na Německo – to v energetice spolupracuje s Ruskem na projektu Nord Stream. Momentálně se staví jeho druhý plynovod. Může to podle vás nějakým způsobem ohrožovat bezpečnost nebo pozici Německa na evropské úrovni?
Ne. Málo se to říká, ale závislost Německa na ruském plynu není tak vysoká. Momentálně je na třiceti procentech a s druhým plynovodem má stoupnout na čtyřicet procent.

Jsou jiné země, jako zmíněné Maďarsko nebo nový uchazeč o členství v unii Srbsko, které jsou na Rusku závislé víc. Nebo také Polsko.

U nás to ale není tak vysoká závislost, jak se často tvrdí. A Německo zároveň uvažuje nad stavbou nového terminálu pro tekutý plyn na severu.

Konec energie z uhlí

Německo do roku 2038 upustí od energie z uhlí a ještě dřív uzavře i jaderné elektrárny. Jakou podporu tahle energetická politika má?
Máme už zkušenosti z odklonu od jaderné energie a je nám už jasné, že ten proces byl příliš rychlý. Chyby, které jsme udělali, nechceme opakovat.

Samozřejmě také máme zájem o ekologický aspekt, musí ale být spojený i s aspektem ekonomickým a sociálním. Nemá význam, aby se nějaká země snažila jít čistě ekologickou cestou a zároveň poškozovala vlastní hospodářství. Ceny za elektřinu jsou v Německu tak vysoké, že některé firmy ztrácí konkurenceschopnost. Na to se musí dávat pozor, jsou tu zkrátka tři aspekty: ekologický, ekonomický a sociální.

Konec uhelných elektráren se odrazí na tom sociálním. Jakou práci najdeme těm, kdo se živí těžbou a zpracováním uhlí? Vláda musí u každého kroku zvažovat jeho možné následky a brát je v potaz. Podle nás proto odklon od uhlí nesmí být rychlý, ale postupný.

Napadají vás nějaké konkrétní dopady, které Němci při změnách energetické politiky pociťují?
Už jsem zmínila cenu proudu. Francouzské firmy za něj platí poloviční cenu, takže máme omezenou konkurenceschopnost s vlastními sousedy. Z toho máme největší obavy.

Po odklonu od jádra se pokouší prosadit větrná energie, ale ty trasy, kudy má její proud vést, ještě stále nejsou vybudovány. I na to se mělo myslet – nejdřív vybudovat infrastrukturu, a až potom investovat do větrných bloků. Nemá význam, aby se tam zbytečně točily rotory, zatímco se ta energie nedá transportovat na jih země.

Podle mě potřebujeme celoevropskou politiku. Třeba Řecko by mohlo profitovat ze solární energie, sever Evropy zase z větrné. Uvnitř kontinentu je to ale jinak, a tak by se to celé mělo koordinovat.

Jen v jednotě zůstaneme silní

Blíží se volby do Evropského parlamentu. Jaká témata podle vás budou dominovat předvolební kampani?
Určitě zahraniční politika a bezpečnost Evropy, určitě migrace. Myslím, že u téhle problematiky jsme už udělali potřebné kroky. Pak ochrana vnějších hranic Evropské unie, perspektiva lidí na evropském kontinentu. Přála bych si, aby se tenhle světadíl prezentoval jako Evropa šancí, což je i naše (FDP) volební heslo.

Volby do Evropského parlamentu 2019

Řada z toho, co jsme si v roce 1989 vydobyli, je dnes pro nás samozřejmost. Mládež si ani neuvědomuje, co to znamená jezdit přes hranice bez kontrol a bez čtyřhodinového čekání u hranic.

Nebo že cestou do každé země nepotřebujeme valuty. Svoboda slova a tisku – o to všechno jsme v někdejším Československu bojovali. Jsou to vymoženosti, které musíme zachovat.

Ale měli bychom se vrátit i k hlavní myšlence unie: výměně zboží, jednotnému trhu, a pokud chceme působit silně i navenek, tak i společné zahraniční politice. Myslím, že tohle by se mělo zdůrazňovat. Evropa si musí uvědomit, že by měla vystupovat suverénněji, sebevědoměji a měla by otvírat nová témata. Malá témata dokážou jednotlivé země vyřešit samy, unie by se ale měla věnovat těm větším.

Vždycky mi vadí, když si někdo stěžuje na Brusel, jaký je to kolos. V Evropské komisi není ani tolik zaměstnanců, kolik je v městské správě Mnichova. To si řada lidí neuvědomuje. Při tak obrovském počtu obyvatel, pěti stech milionech, bychom ve světě měli mít hlas.

Spojené státy mají tři sta milionů lidí. Když se podíváte na HDP Itálie a Ruska – Itálie ho má mnohem vyšší. A pak se podívejte, jak na globální scéně vystupuje Rusko a jak Itálie.

Na to bychom měli myslet a tady bychom v rámci unijních reforem mohli hledat novou cestu. Nesmíme dopustit, aby se opakovalo to, co se v roce 2015 dělo v Evropě a na Blízkém východě v Sýrii.

Teď máme nové problémy: smlouvu INF (o likvidaci raket středního a kratšího doletu), nové vyzbrojování světa, politika Íránu. A to všechno ještě sehraje nějakou úlohu.

Ve Spolkovém sněmu od roku 2017 poprvé zasedají i členové protisystémové strany Alternativa pro Německo (AfD). Změnilo to nějak atmosféru, která v Bundestagu vládne?
Já jsem se do parlamentu také dostala poprvé, ale čtvrtina našich kolegů tam byla i předtím. Všichni, a to i z jiných stran, potvrzují, že se v parlamentu změnil tón v diskusích i v plénu. Je tvrdší. Diskuse nejsou na takové úrovni, jak bychom si někdy přáli.

Zajímavé je, že na plénu členové AfD vykřikují. Ve výborech, kde se musí pracovat a přicházet s novými nápady, jsou ale zticha. Nepřináší žádná témata. Nechtějí nic zlepšit, jde jim jen o to, aby rušili. Někdy nadhazují témata, která před mnoha lety navrhovala FDP. Žargon a komunikace v parlamentu nejsou na tak vysoké úrovni, jak bych si představovala.

A co se týká i Evropské unie. Není rozumné ji pořád kritizovat. Pokud ji chceme lepší, tak ji musíme udělat lepší. A o to jde – mít stále nové nápady na to, co zlepšit. Všichni ve světě mají radost, když jsme rozhádaní. Měli bychom pochopit, že jen v jednotě zůstaneme silní.

Máte u evropských voleb obavy z toho, že posílí euroskeptické strany? Že strany, které unii kritizují na úrovní států, přesunou tuhle diskusi i do Evropského parlamentu?
Myslím, že ne. V Německu to bylo vidět při volbách v Bavorsku. AfD dosahovala v průzkumech úplně jiných výsledků, nakonec dostala o tři až čtyři procentní body méně, než jí studie přisuzovaly.

V zemích bývalé NDR sice jsou velmi aktivní a pořádají demonstrace. Když ale mají něco prosadit, tak toho schopni nejsou. V Evropském parlamentu je sedm zástupců AfD ještě z dob zakladatele Bernda Luckeho. O těch nikdo nic neví.

Chtěli se zbavit unie, chtěli se zbavit eura. A teď jen těží z toho, že jsou členy Evropského parlamentu. Dva z nich jsou paralelně i členy zemského parlamentu (platí to pouze u Marcuse Pretzella, Jörg Meuthen už na místo v Landtagu rezignoval). Takže morálka u nich asi nehraje žádnou roli, protože poslanec jiné frakce by jeden z těch mandátů položil. Mají dvojí morálku, ale řešení ne.

Václav Jabůrek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít