Hrůzy komunismu v čerstvé paměti. Bulhaři v Turecku se obávají Erdoganových diktátorských sklonů
Před komunisty uteklo z Bulharska 350 tisíc etnických Turků. Režim se je snažil násilně asimilovat a třeba jim měnil i jména. Komunisté kvůli tomu přepisovali i náhrobky na hřbitovech. Emigranti se usadili v evropské části Turecka. Dnes naopak s obavami sledují upevňování Erdoganova režimu.
Sezgin Engin vchází do kavárny ve městě Çorlu v evropské části Turecka. Venku prší a vevnitř hraje bulharská televize s lechtivými hudebními klipy.
„Teď už tady v restauracích mají bulharská kebabčeta, salám lukanku, šopský salát, to tady dřív neznali. Všude hraje bulharská hudba. Přinesli jsme část kultury, ve které jsme v Bulharsku žili,“ líčí zpravodaji Českého rozhlasu.
Engin je předseda místního Sdružení balkánských Turků, kteří v různých vlnách do Turecka imigrovali. A tohle je jeden z podniků, kde se scházejí.
„Když se ohlédneme za komunismem, jaký byl v Bulharsku, tak dobře víme, co znamená, když je stát řízený jediným člověkem. Žili jsme v tom a viděli, jak to dopadá,“ říká a naznačuje tak, že v neděli znovuzvolený prezident Recep Tayyip Erdogan u Turků z Bulharska populární není.
A blízká jim není ani jeho islamistická rétorika: „Přemýšlíme moderně, protože jsme vyrůstali v evropské mentalitě. Pro nás to tady na začátku lehké nebylo. Zdejší lidé nepřikládali vzdělání moc velkou váhu, muži mohli mít dvě, tři ženy, rodiny tu měly spoustu dětí, o které se nemohly postarat. Tohle my odmítáme.“
Přepsaná jména na náhrobcích
Na ploché obrazovce u stropu střídá jedna bulharská popová hvězda druhou, často jsou jen hodně málo oblečené. Renginar, která v kavárně vysedává, říká, že takhle lechtivé klipy turecká televize vysílat nesmí. Proto je bulharská televize v Çorlu oblíbená i mezi původními Turky.
Vítězem je demokracie, prohlásil Erdogan. Komise potvrdila jeho výhru, v parlamentu zasednou i Kurdové
Číst článek
Renginar emigrovala do Turecka až po pádu komunistického režimu: „Když nám změnili jména, odešli jsme na měsíc do hor na pastvách. Pak jsme sešli zpátky dolů a museli jsme si navzájem připomenout, jak se jmenujeme. Na hřbitově jsme pak zjistili, že přepsali i jména mrtvých na náhrobcích.“
Renginar přidělily bulharské úřady jméno Rosica, na ulicích tehdy nesměli turecky ani hlesnout. Na tu dobu vzpomíná i Sezgin. „Když mi dali bulharské jméno, byl jsem Svetlin. Komise se podívala, že se jmenuju Sezgin, a bulharské Svetlin jim asi přišlo nejpodobnější. Mám ještě doma doklady s tím bulharským jménem na památku,“ vypráví.
Dneska je všechno jinak, po pádu komunismu se bulharští Turci vrátili ke svým jménům a svobodně mluví svým jazykem. A těm, kteří utekli do Turecka, jejich turečtí sousedé závidí. Často si jezdí do svých původních domovů třeba na víkendy. Mají totiž nejen turecký, ale i bulharský pas, a s tím můžou svobodně cestovat po celé Evropě.
