Zastrašeni hrozbami a násilím: voliči v Burundi posílili moc svého prezidenta
Voliči ve středoafrickém Burundi schválili změnu ústavy, která umožní současnému prezidentovi Pierru Nkurunzizovi znovu kandidovat v roce 2020, prodlouží jeho funkční mandát a zároveň posílí také pravomoci. Nkurunziza tak teoreticky může zůstat u moci až do roku 2034, podotýká portál katarské televize Al-Džazíra.
Pro změnu ústavy hlasovalo 73 procent voličů, proti se vyjádřilo 19 procent a volební účast podle volební komise dosáhla 96 procent, informuje Al-Džazíra. Úprava základního zákona prodlouží prezidentské funkční období z pěti na sedm let, limit povolující nanejvýš dva po sobě jdoucí mandáty nicméně zůstává.
Burundská opozice označila referendum za nedemokratické. Její vůdce Agathon Rwasa tvrdí, že vládní složky před referendem zatýkaly domnělé oponenty a hrozily smrtí všem, kdo chtěl volit proti změně konstituce. I podle lidskoprávních organizací předcházela referendu kampaň plná zastrašování a násilí.
Humanitární krize, o kterých se na Západě nepíše: vede KLDR, za ní jsou Eritrea či Burundi
Číst článek
Referendum v Burundi je zatím posledním případem uvolňování ústavních mechanismů omezujících délku výkonu prezidentských funkcí, které se v posledních letech šíří zejména ve střední Africe. Za poslední dekádu zrušilo nebo přestalo dodržovat zákony omezující prezidenství na maximálně dvě volební období šest zemí, píše britský týdeník Economist.
Konec míru, represe, násilí
Burundský plebiscit zároveň představuje definitivní konec mírové smlouvy z Aruše, která v roce 1993 ukončila občanskou válku, předestřela cestu k demokracii a zavedla systém sdílení moci mezi dvěma hlavními etnickými skupinami Hutuů a Tutsiů. Boje mezi oběma skupinami dělí burundskou politiku od vyhlášení nezávislosti v roce 1962.
Poslední krize se vyostřila v roce 2015, když se Pierre Nkurunziza rozhodl kandidovat na třetí funkční období. Jeho strana Národní rada na obranu demokracie (CNDD) argumentovala tím, že se jeho první funkční období nepočítá, protože nebyl zvolen, ale jmenován parlamentem. Vládnoucí partaj vznikla z hutuuské povstalecké skupiny, kterou Nkurunziza vedl v době občanské války.
Dva měsíce před jeho znovuzvolením nicméně byla jeho vláda dočasně svržena, zatímco byl Nkurunziza na návštěvě sousední Tanzanie. Puč byl potlačen a v Burundi vypuklo násilí. Následovalo zatýkání příznivců opozice, mnozí z nich jsou dodnes mezi pohřešovanými. Téměř půl milionu lidí také odešlo do sousedních zemí. Jen v loňském roce bylo podle lidskoprávních organizací zabito 456 lidí, upozorňuje Economist. Střelba a výbuchy už sice nejsou v hlavním městě Bujumbuře tak časté, jako byly před dvěma lety, represe ale nadále pokračují.
Proti vlastním i cizím
Jednou z mála institucí, která se v Burundi vyslovila proti změně ústavy, je církev. Nezávislý žurnalismus pak v zemi sice není oficiálně zakázaný, ale v praxi není možný. Většina zahraničních médií nedostává akreditace, britské rozhlasové stanici BBC či Hlasu Ameriky úřady vypnuly vysílače.
Burundská ekonomika je v hluboké krizi. Od roku 2015 postupně klesá HDP na osobu, ačkoliv populace vzrostla o desetinu na asi 11 milionů obyvatel. Tři pětiny z nich však podle OSN trpí chronickou podvýživou. Jediným prosperujícím průmyslovým odvětvím je pašování zlata z Konga.
Naděje na řešení krize pomocí vnější intervence jsou velmi malé. Tanzanská vláda byla prostředníkem při vzniku Arušské smlouvy, v současnosti ale i Tanzanie sklouzává k autoritářskému režimu. Bez místní pomoci mají zahraniční aktéři jako Evropská unie často svázané ruce. A omezením humanitární pomoci už uplatnili svoji nejsilnější kartu, komentuje situaci Economist.
Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus.
