Byl prvním Polákem, který žádal o eutanazii. Teď studuje a chce pomáhat druhým

Je to doslova příběh o životě a smrti. Osmatřicetiletý Janusz Switaj byl prvním Polákem, který požádal soudy o eutanazii. Po dopravní nehodě na motorce zcela ochrnul a patnáct let jen ležel doma. Chtěl zemřít, protože neviděl smysl života. Dnes ale studuje, usmívá se a o eutanazii už neuvažuje.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Janusz Switaj dnes studuje a o euthanasii už neuvažuje | Foto: Petr Vavrouška

„Jsem důkazem, že stačí v životě chtít. Člověk musí mít nějakou motivaci, náplň života, sny a dá se přežít i to nejhorší," říká osmatřicetiletý muž. Dýchá pomocí respirátoru a mluvení ho velmi unavuje.

„Žili jsme tady ve třech s rodiči, ale po čase jsme byli všichni velmi unavení. Patnáct let jsem byl totiž v posteli a mohl se jen obracet z boku na bok," vzpomíná Janusz. A to bylo období, kdy požádal soud o eutanazii.

Přehrát

00:00 / 00:00

Příběh Janusze Switaje zaznamenal zpravodaj Českého rozhlasu v Polsku Petr Vavrouška

„Po celou dobu jsme byli uvěznění v tomto malém bytě, v osmém patře paneláku a bylo nám čím dál hůř."

Soud žádost o dobrovolnou smrt zamítl. Příběhu pana Janusze si ale všimly tisíce Poláků a složily se pro něj na vozík.

„Od okamžiku, kdy jsem získal speciální elektrický vozík se můj život a život rodičů zásadně změnil." A to potvrzuje i jeho maminka.

„Přinejmenším se teď dostane ven a něco se děje. Ty roky v jednom pokoji byly náročné," říká paní Switajová.

Ochrnutý mladý muž získal chuť do života. Udělal si maturitu a teď začal studovat psychologii na Slezské univerzitě v Katovicích.

Na přednášky chodí asistent

„Studentům jako já pomáhá osobní asistent, který za mě chodí na přednášky, dělá si poznámky a nahrává je na video," pochvaluje si Janusz, který jezdí do školy jen na zkoušky.

„Jsem jeho očima, ušima, rukama. Ale zkoušky už musí dělat on sám," říká Jadwiga, Januszova asistentka.

„Jsem velmi spokojený. Změnil jsem způsob svého života. Pokaždé, když se cítím dobře, zapnu počítač, čtu si, vzdělávám se," říká Janusz. Vypadá opravdu šťastně, jak jen je to s jeho postižením možné.

„My ale stárneme, ztrácíme síly a přibývají nám jen roky. Co bude dál? Kdo se bude o Janusze starat? Není to jednoduché," přiznává Januszova matka a tečou ji slzy. Je ale ráda, že její syn už nemyslí na euthanasii a chce žít.

„Já se chci dál rozvíjet, chci dohnat ten ztracený čas, těch patnáct let," říká Janusz Switaj.

Petr Vavrouška Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme