Bylo by lepší, kdybychom měli všichni zbraně, říká muž, který chodí ozbrojen i do kostela
Téměř třetina dospělých Američanů vlastní zbraň. Životem mnoha z nich se táhnou už od dětství a jsou jeho nedílnou součástí. Podobně jako auto nebo mobilní telefon. Adam jich má několik a jak sám říká, ani neví, kým by dnes bez nich byl.
Adam má nejraději brzká jarní rána, kdy se do lesa vypraví ještě za tmy s baterkou. Najde to správné místo, počká, až les začne ožívat zpěvem ptáků, a pustí se do práce. „Je to šachová partie se spoustou faktorů,“ říká o lovu na krocana.
Jeho nejdůležitější figurkou v této hře je vábnička, která dokáže napodobit hlas krůty. „Když krocan vyletí ze stromu, kde se ukrývá, a volá, aby ti dal znát, že přichází, to je moje neoblíbenější chvíle. Ne ten moment, kdy ho zastřelím, ale těch pár minut před tím, kdy cítíš adrenalin. Krocan je majestátní pták a je smutné ho zabít, ale stojí to za to,“ popisuje zapáleně.
Podle výzkumníků z Kolumbijské a Bostonské univerzity vlastní zbraň téměř každý třetí dospělý Američan. Coby nadšený myslivec je třiatřicetiletý Adam jedním z nich.
Tento fakt sám o sobě nijak překvapivý není. Překvapivé je spíš to, kolik zbraní se v domě zaměstnance stavební firmy, veterána z Afghánistánu a otce dvou malých dětí vlastně nachází.
Adam jejích počet odhaduje na třicet, možná více. Poslední dobou je moc nepočítal. Jsou „na všechny příležitosti“, jak sám říká. Od mysliveckých pušek přes zbraně na sebeobranu až po zděděné kousky, které nemají moc využití. A lidí jako je on, je podle něj mnohem, mnohem více.
Nevím, co bych jinak dělal
Zbraně byly součástí Adamova života odjakživa. Poprvé ho s sebou příbuzní vzali na hon tak malého, že si na to ani nedokáže vzpomenout. První zvíře se bez úspěchu pokusil zastřelit, když mu bylo deset, možná jedenáct. Základy střelby se učili u skautů a jeho kamarádi měli na školách kromě fotbalových či baseballových týmů také ty střelecké.
Dálnice Severní Karolíny i dnes zdobí billboardy s reklamou na veletrh zbraní a moderátor dopoledne v rádiu vypráví o tom, jak jsou pro něj zbraně pojítkem s jeho dědečkem. Adamův plán na Vánoce je sestavit se šestiletým synem funkční kopii historické pistole.
„Ovlivnilo to, kým dnes jsem,“ vypráví Adam. „Lov mě baví tak moc, že nevím, co bych dělal nebo kým bych byl, kdybych to nemohl dělat. Miluji přírodu. Baví mě lovit s lukem, ale zbraně jsou velká zábava, pokud jim člověk rozumí a ovládá s ohledem na bezpečnost.“
Severní Karolína přitom na americké poměry není žádný pistolnický stát. V roce 2015 zde zbraň mělo téměř 28 procent dospělé populace, ve státech jako Idaho nebo Arizona je to ale dvojnásobek.
Na středních příčkách se desetimilionová Severní Karolína drží, i pokud jde o úmrtí, která zbraně způsobily - v roce 2015 jich bylo 1289. Pro srovnání - v obdobně lidnatém Česku zemřelo (podle nejbližších dostupných dat z roku 2014) zbraní 169 lidí, a to včetně sebevražd.
Adam si je nebezpečí, které z jeho koníčku plyne, vědom. „Nepiju na setkáních alkohol, protože chci mít jistotu, že zvládnu kdykoliv udržet zbraň. Raději budu vědět, že dokážu ochránit svou rodinu, než si dát skleničku,“ říká.
Zbraň v kostele
Se svou rodinou žije v malém městečku, kde přízemní domky obklopuje spousta zeleně a největšími centry místního života jsou škola, kostel a obchodní dům Walmart. I přes zdánlivou ospalost jeho dům před sedmi lety někdo vykradl. Nebyla to jediná věc, která ho znepokojila.
Od roku 2015, kdy Dylann Roof vešel do chrámu v sousední Jižní Karolíně a vystřílel tam členy modlitební skupiny, nosí s sebou Adam zbraň i do kostela. „Je ostuda, že už ani kostely nejsou bezpečné, ale když je svět kolem vás naplněný zlem, nemůžete být klidný. Musíte být ostražitý,“ říká.
Omezení přístupu ke zbraním, o kterém se intenzivně mluví po každé masové střelbě - jen za poslední měsíc došlo k dvěma tragickým s nejméně 85 oběťmi - podle něj není řešením.
„Nemám odpověď na to, jak tomu předejít, ale vím, že zbraně a mentální nestabilita nejdou dohromady. Upřímně si přeji, aby existoval lepší způsob, jak udržet zbraně daleko od kriminálníků bez toho, aby to dopadlo i na zodpovědné občany,“ vysvětluje.
„Někdy si myslím, že by bylo lepší, kdybychom všichni pořád měli zbraně. Lidé by páchali zločiny méně, kdyby věděli, že je proti nim přesila.“
Přečtěte si další dily seriálu Trumpovo pobřeží:
Baron Prášil ze zlaté věže. Imigrant z Indie sní v Trump Tower o velké politice
'První bílý prezident' udává ve Washingtonu trendy. Jinak, než by si zřejmě přál
