Čechů v oblíbeném potápěčském centru v egyptském Dahabu ubylo, nemají se tam jak dostat
Masová turistika se Egyptu v posledních měsících vyhýbá. Poprvé turistů ubylo po loňském pádu ruského letadla na Sinaji. Definitivní ránu místnímu turismu zasadila nehoda letadla společnosti EgyptAir, které havarovalo před dvěma týdny. Podnikatelé v letoviscích tak marně čekají na návrat zahraničních návštěvníků, jako například na Čechy v Dahabu.
Na dvoře hotelu Planet Oasis v Dahabu se připravují lahve, plní se potápěčskou směsí, na šňůrách se suší neopreny. Recepční Eva Šimáňová nabízí kurzy potápění. Instruktor Zak je na základně jedním z nejzkušenějších.
"Potápím se od svých 13 let. To jsem získal první certifikát, skoro před třiceti lety. Učil jsem se u kapitána Haváse z jedné z nejslavnějších egyptských potápěčských rodin,“ říká Zak, který pochází z přístavního města Port Saíd a je to na první pohled profesionál.
"Naši instruktoři jsou z větší části místní, máme ale i velmi schopnou technickou instruktorku z Ruska,“ říká recepční Eva Šimáňová na terase restaurace před hotelem přímo nad vodou.
V malém egyptském letovisku Dahab funguje už šestnáct let česko-polská potápěčská základna. O jejích klientech natáčel Štěpán Macháček
V Dahabu žije už čtyři roky. V Česku jí tehdy skončil pracovní kontrakt, a tak vyrazila na cesty. A při tom ji na Sinaji náhodou potkala tahle pracovní nabídka. Na starost má recepci základny. Jezdí sem hlavně Češi a Poláci.
"Máme klienty i teď. I přesto, že je situace taková, jaká je, že se spousta turistů bojí. Je to spíš z toho důvodu, jaké máme informace v Čechách. Přesto ale klientelu máme, takové ty skalní, kteří vědí, jaká je tady situace," prozrazuje Eva.
„Je to tak 14 dní, co tady byla česká skupinka, zase jedna z těch skalních, která sem jezdí a za ta léta ví, jaká ta situace ve skutečnosti je."
OBRAZEM: Žádní turisté, zavřené krámky. Ticho v Luxoru přehlušují jen ptáci
Číst článek
Po loňském pádu ruského letadla ale hostů citelně ubylo a další letecká katastrofa před dvěma týdny dílo zkázy dokonala. Eva ale trvá na tom, že Egypt je bezproblémová destinace:
"Je to škoda, mohli bychom trošku rozšířit povědomí pro české turisty, že tam, kde se zbytečně tlačí na plážích v Bulharsku a Turecku, tak tady by se mohli cítit mnohem lépe, ale i levněji. Vzhledem k současné situaci jde Egypt s cenami dolů a za ty peníze by si lidé mohli užít opravdu pěknou dovolenou."
Dahab je rozhodně poklidnou a uvolněnou alternativou k nedalekému Šarm aš-Šajchu a korálové útesy včetně slavné Modré díry tu čekají na den, kdy se turisté zase vrátí.
Egyptský spolumajitel české potápěčské základny Muhammad Ghanam vzpomíná na začátky: "Já jsem se s Čechy seznámil už v osmdesátých letech. Měl jsem tu v Dahabu malou restauraci a jezdili se sem koupat Češi, kteří pracovali na stavbě elektrárny v Mansúře."
"Jednou jejich děti šláply na mořského ježka, tak jsem jim pomáhal s vytahováním bodlin. A od té doby jezdili všichni Češi z Mansúry trávit volno do Dahabu sem ke mně. Bylo to asi sto rodin. Strašně jsem si je oblíbil."
V té době byl ale Dahab jen pustým kusem pobřeží, Muhammad byl první, kdo si tu postavil restauraci s ubytováním. Po navrácení Sinaje Egyptu Izraelem sem v roce 1982 přišel jako voják a místo se mu zalíbilo, tak si tu po vojně začal budovat malý byznys.
"Úplně na začátku tu ještě běžní turisté nebyli. Jezdili sem jen hipíci a rastafariáni. Pracovali vedle v Izraeli v kibucu, vydělali pár peněz a přijeli sem. Tady pak jedli ryby, kouřili marihuanu a spali v bambusových chatrčích," popisuje Muhammad začátky Dahabu.
Obliba Čechů mu zůstala a v devadesátých letech už do Dahabu jezdili běžní turisté. S jedním z nich, dnešním spolumajitelem Petrem, nakonec vymysleli projekt.
"Chtěl jsem založit potápěčské centrum a chtěl jsem za společníka Čecha. Pronajali jsme si místo, přivezli z Česka kompresor na lahve a postupně jsme potápěčské centrum rozšířili o hotel. Teď už fungujeme 17 let a specializujeme se pochopitelně hlavně na Čechy a také na Poláky."
Poslední měsíce přijíždí podle Muhammada opravdu málo lidí: "Češi ale teď nejezdí. Není to proto, že by se báli, ale nemají se sem jak dostat. Mnohé společnosti pozastavily do Šarm aš-Šajchu lety. Nevím proč, vždyť tím jdou akorát na ruku teroristům, protože o to, aby turisté nejezdili, jim právě jde."
Optikou místních vypadá bezpečnostní situace v Egyptě úplně jinak, než jak ji skrze média vnímají Evropané.
