Čert nikdy nespí, vědí v Jaslovských Bohunicích a pořádají cvičení
Historicky největší simulace jaderné havárie dnes začala na Slovensku. Cvičení má předem daný scénář - z elektrárny v Jaslovských Bohunicích unikne radiace. Je potřeba evakuovat lidi z okolí a taky varovat sousední státy. Cvičení dopadne samozřejmě dobře. Během příštích dvou dnů se ale spousta lidí zapotí, od zaměstnanců elektrárny až po civilní obyvatelstvo.
Uprostřed jaderné elektrárny se zvedá ze země malý travnatý pahorek. Vedou do něj dveře s turniketem. Hned za ním jsou neprodyšná vrata, přetlaková komora, pár schodů dolů a pak už jen betonové chodby a ostré světlo zářivek.
„Tady se informace shromažďují a odtud se také posílají dál - na Úřad jaderného dozoru, obvodní úřad, ministerstvo,“ říká ředitel jaderné elektrárny Milan Molnár.
Desítky židlí v krizovém řídícím středisku zahřívají pořádně nervózní zaměstnanci směny. Na nástěnné mapě se posunuje fiktivní radioaktivní mrak a na monitorech blikají poruchová hlášení.
O cvičení v jaderné elektrárně Jaslovské Bohunice natáčel zpravodaj Vojtěch Berger
Kdyby z elektrárny opravdu unikla radiace, dají se odsud záchranné a evakuační práce řídit pět dnů, aniž by kdokoli musel ven.
„Co se týká standardu střediska, je to možná jedno z nejlepších v Evropě,“ je přesvědčen ředitel Molnár.
Vesnice Červeník je od elektrárny vzdálená vzdušnou čarou asi šest kilometrů. Na život s atomem si tu dávno zvykli. A obrovské cvičení vyhlížejí na obecním úřadě s klidem.
„Lidé chodí, zapíšeme je do seznamu a staré jodové tablety vyměníme za nové. Jodid draselný jde na odbyt jako teplé rohlíky. Už tu bylo 93 domácností z 500 domů,“ říká úřednice.
V Červeníku se do dnešního a zítřejšího cvičení zapojí i místní lidé. Vybrané skupiny odvezou autobusy do evakuačního střediska, tam jim změří radiaci a případně je dekontaminují.
Dvě důchodkyně za plotem jsou rády, že se jich to už netýká. „Mně je 83 roků, jsem nemocná. Jádra za humny už se nebojíme,“ říká jedna z nich.
Cvičení rozhodně není zbytečné. Právě v Jaslovských Bohunicích totiž vědí, jaké to je, když dojde ke skutečné havárii. V roce 1976 tu v elektrárně při výměně palivových článků zemřeli dva lidé, od té doby je tahle část areálu mimo provoz.
Kdysi vůbec první jaderná elektrárna v bývalém Československu dnes celkem pěkně zapadá do krajiny. Je obklopená poli a stromy. Pamětníci ale vědí, že čert nikdy nespí.
