Češi v Británii žijí v nejistotě. Na vyhazování cizinců ale nedojde, věří

Stovky tisíc občanů Evropské unie čekají ve Velké Británii na dopady brexitu. Britská vláda zatím odmítla garantovat, že v zemi budou smět automaticky zůstat. I když opak je krajně nepravděpodobný, nejistota, kterou cítí i tisíce Čechů, je evidentní.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Brexit - ilustrační foto

Brexit - ilustrační foto | Zdroj: Reuters

„My vlastně nevíme, jaký budeme mít status, pokud tady chceme zůstat. Máme tu rodiny, manžele, narodily se nám tady děti, které jsou britští občané. A je otázka, jestli se my budeme muset stát Brity. Ta nejistota není dobrá,“ myslí si Lucie Wenigerová – filmová a televizní producentka a a teď navíc i zastupující ředitelka České školy bez hranic v Londýně.

Tu navštěvuje i Sofinka, dcera zdravotní sestry Marie Dubské, která pracuje coby zdravotní sestra v londýnské nemocnici Hammersmith: „Mam takový trošku osobní problém, co se zaměstnání týče, jelikož si musím dodělat vysokou školu, abych mohla postoupit v pozici zdravotní sestry a vlastně mi došlo, že pokud si to nedodělám v příštích dvou letech, tak hrozí, že bych musela platiti cizinecké platby, které jsou asi 1,5krát větší. Kvůli tomu přemýšlím, že si zažádám o britské občanství, i když to tak osobně zatím necítím.“

Lucie je s odstupem několika měsíců po referendu přesvědčená o tom, že hlasování pro brexit bylo jedním velkým, ne moc promyšleným protestem, kdy rozhodovaly hlavně emoce.

„Ten hlas přišel od lidí, kteří nějakým způsobem cítí, že nejsou reprezentováni Westminsterem. Cítí nějakou obavu a to referendum jim tuto obavu a možná i zlobu umožnilo ventilovat. Bohužel byla ta ventilace ve výsledku namířená vůči imigrantům.“

Půl roku po brexitu jsou Britové žijící ve Španělsku v nejistotě. Zpátky ale nechtějí

Číst článek

Urolog Erik Havránek chápe přístup premiérky Theresy Mayové, která odmítla dát garance unijním občanům žijícím v Británii, že budou smět po brexitu v zemi zůstat. Podle něj se nechtěla připravit o důležitou „páku“ pro vyjednávání.

„Pochopitelně si nemyslím, že dojde k jakémukoliv vyhazování cizinců. Anglická vláda se s Evropou nakonec nějak rozumně domluví. Musí jí jít o to, zachovat tady dobře kvalifikovanou sílu, i když cizineckou. A Evropě zas jde o to, aby si úplně nezavřela trh,“ říká.

Erik se zatím ve svém okolí s projevy xenofobie po unijním referendu nesetkal. Říká ale, že jeho prostředí je velmi specifické. V nemocnici v severozápadním Londýně, kde pracuje, se loni narodilo asi 5000 dětí. Z nich bylo osm procent bílých Britů.

Marie Dubská má v práci kolegy, které podezírala z xenofobních postojů, a kteří se teď své názory nebojí říkat nahlas. Část incidentů ale podle ní jde na konto jisté přecitlivělosti cizinců v období po referendu. „Jsme trošičku na to takoví naladění, možná si i určitá gesta a určité komentáře vysvětlujeme i tak, že to lidi mysleli proti cizincům a ono to tak možná úplně není.“

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme