Česká armáda končí misi v Kosovu. Základnu v Šajkovci opustí s těžkým srdcem
Čeští vojáci opouštějí Kosovo po 12 letech v misi KFOR. Poslední stovka připravuje předání areálu vodárny u Šajkovce, kde byla česko-slovenská základna, místním úřadům. Co to obnáší a s jakými pocity se naši vojáci loučí s Kosovem, zjišťoval zvláštní zpravodaj Martin Dorazín přímo na místě.
Na základně v Šajkovci je posledních 99 vojáků, kteří tady mají jediný úkol – připravit základnu na předání, na uzavření, udělat soupisy, vyřídit veškerou administrativu, vypovědět příslušné smlouvy a odevzdat klíče.
S jakými pocity se loučí naši vojáci s Kosovem, zjišťoval zvláštní zpravodaj Martin Dorazín přímo na místě.
Vrácení prostoru základny komplikuje fakt, že jde o pozemky několika majitelů, připomíná velitel major Josef Nejedlý: „Dodržujeme veškeré procedury tak, jak jsou podle mezinárodního práva nastavené. Tam není žádný problém. Otázkou je potom předávání jednotlivým vlastníkům. Když rozdělím naši základnu, tak je to de facto na dva subjekty.“
„Jedním je vodárna, kde vlastník je známý. A tady opravdu dobře spolupracujeme s řediteli jak v Prištině, tak i tady na základně. Co se týká autoparku, tam je bohužel vlastník neznámý, bylo to zemědělské družstvo, které už dnes de facto neexistuje. Veškeré závazky převzala privatizační agentura Kosovo,“ upřesňuje Nejedlý.
Od holiče po prádelny
Vystoupáme na věž, ze které je pohled na základnu a celé okolí. Na vrchol lezeme s ženistou poručíkem Hanudelem a majorkou Lněníčkovou. „Základna má 900 na 500 v nejširším místě. Park má 400 na 400,“ popisuje Hanudel.
„Hodně se tady vytěžovalo, likvidovala se půda, která byla kontaminovaná. Byla tady ekoložka, dělaly se průzkumy. Hodně nás fascinuje opalovaní polí. Někdy až lesů a baráků, že? Občas jim chytne i něco navíc,“ říká Lněníčková.
„Teď jsme rušili příjezdovou komunikaci. Od příštího týdne začneme opravovat celý spodek, aby tady byla jednotná plocha, pak se to zatravní,“ doplňuje Hanudel. Poslední dobou prý měli problém s rozkrádáním kabeláže, osvětlení. Na základně byl i holič nebo prádelny. „Dvě místní ženy nám vyperou, vyžehlí, takže komfort,“ směje se majorka.
Úkol splněn, přichází nostalgie
Vodárna je plně funkční. Zásobuje široké okolí vlastní vodou. Je tu také vodní nádrž. „Co jsem slyšela, pravidelně to čistili. Vždycky to vydezinfikovali, napustili a používali jako bazén. Jsou tam ryby. Pak jim to místní znehodnotili. Lili jim tam nějaké tekutiny,“ líčí Lněníčková. Proč to dělali, ale neví.
Teď jsme v místech, kde kdysi stávala velká kuchyně, byla tady také slovenská část základny. Nyní je tu oraniště. Všechno odvezli, buňky a stany zlikvidovali. „Já jsem měla možnost sem přijet na stáž v březnu, takže jsem ještě viděla podstatnou část bývalé základny. A jak sleduji, jak to tu všechno padá, a vím, jak to tu bylo za těch dvanáct let vybavené, tak mě chytá nostalgie. Život jde dál.“
Major Josef Nejedlý není na základně poprvé. Jak se s ní bude loučit? „Rozdělil bych to na dvě části. Tou první je to, že se tady udělalo kus práce a to je nostalgická stránka. Něco se tady budovalo za určitým cílem, který samozřejmě byl splněn a člověk ví, jak to tady rostlo, k čemu to sloužilo a jakým způsobem byly úkoly plněny. Ta druhá – jsme pravděpodobně opravdu posledním kontingentem na území základny Šajkovac,“ říká Nejedlý.
Lněníčkové bude nejvíc chybět běhání kolem základny. „Začínala jsem s jedním kolem a do konce října si chci udělat deset,“ svěřuje se. Jedno kolo má 1660 metrů.
Na základně v Šajkovci po česko-slovenském praporu zbudou také dva pomníky. Při tragické nehodě v roce 2002 tady zahynuli vojáci 1. česko-slovenského praporu KFOR Luděk Severa a Vlastislav Hendrich. Slováci mají vlastní pomník přímo v prostoru základny, který je uctěním památky obětí leteckého neštěstí.
Přímo na místo zavítá také Speciál Martina Veselovského. Debatu se zástupci armády i státu vysílá od 17 hodin Radiožurnál, v živém videopřenosu ji můžete sledovat na zpravy.rozhlas.cz, kde také bude od 18 do 18.30 hodin diskuse pokračovat.
