Česku v EU chybí lidé na vedoucích pozicích. ‚Letos se otevírá příležitost,‘ říká šéf diplomatické mise

Evropskou komisi letos čeká kompletní obměna vedení. Může to být příležitost, aby se Češi dostali do vedoucích míst v kabinetech komisařů a na úřednických postech. Zatím tam totiž chybí a pro Česko to je problém, tvrdí velvyslanec a šéf Stálého zastoupení České republiky v Bruselu Jakub Dürr.

Rozhovor Brusel Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Šéf české diplomatické mise při Evropské unii Jakub Dürr na snímku z května 2019

„Česká strategie je přijatá a měla by začít intenzivněji vyjevovat výsledky. Je velká šance, že letos a v příštím roce přinese konkrétní zlepšení.“ | Foto: Viktor Daněk | Zdroj: Český rozhlas

Jsou čeští úředníci a diplomaté v Bruselu vyhledávanými partnery?
Neexistuje žádná hitparáda zemí, které jsou oblíbenější a které jsou naopak posílány do kouta. Vždy jsme se snažili o středovější pozici a kompromisní stanoviska, takže jsme vnímáni jako přirozený most, a to nám umožňuje lépe komunikovat mezi severem a jihem, západem a východem. Jsme vyhledávaní, bezproblémoví a jsme schopni přenášet zprávy mezi skupinami a aliancemi.

Odchod z EU si přeje jen desetina Čechů. ‚Většina ji chce reformovat a zůstat,‘ tvrdí autoři průzkumu

Číst článek

V našem seriálu reportáží zaznělo, že čeští diplomaté v Bruselu potřebují Čechy i v ostatních institucích, abyste byli schopni včas zachytit, že se připravuje nová legislativa. Dlouhodobě se ale ČR potýká s tím, že Češi na vedoucích pozicích v EU chybí. Nelimituje vás to?
Nedostatek Čechů na manažerských a vyšších pozicích v institucích je největší problém, který v Bruselu máme. I kvůli nedostatečnému zastoupení se mimo jiné nedaří lépe prezentovat bruselské zákruty českým občanům a úředníkům.

Čím to je, že se za 15 let členství Češi nedostali výše, zatímco jiným jako Polákům se to podařilo?
Já myslím, že to bylo nedostatečnou prioritou tohoto problému v období po roce 2004. Celých 15 let na to nikdo neukázal. Naše předsednictví v roce 2009 bylo výjimečným obdobím, kdy se Česko zviditelnilo, a měli jsme více lidí, ale my jsme jej nezúročili a nebyli jsme schopni se přirozeně dostávat do pozic, o které jsme usilovali.

Je v tom i psychologický problém určité české nesvornosti. Slováci nebo Poláci jej nemají, pomocí jednoho se k pozici dostává druhý, vnímají společný zájem. To nefungovalo zejména v Praze u těch, kteří by měli pomáhat ostatním. Projevil se i chybějící zákon o státní službě a to, že neexistuje přirozená mobilita mezi Bruselem a Českem. To vše je součástí mizérie, která nabyla podoby, kdy na tom jsme proporčně vzhledem k velikosti České republiky opravdu nejhůře mezi všemi evropskými zeměmi.

Češi v Bruselu

Evropská unie, to jsme také my Češi. Ve volbách do Evropského parlamentu koncem května rozhodneme o jejím dalším směřování. Radiožurnál v seriálu Češi v Bruselu představoval unijní instituce prostřednictvím Čechů a Češek, kteří v nich pracují.

Sobotkova vláda se rozhodla s tím něco dělat. Od té doby už uplynulo nějaká doba, vůbec nic se nezměnilo?
Ten problém začal být vnímán, před dvěma třemi lety jsme začali dělat konkrétní opatření, dávat do toho peníze a pracovat s konkrétními kandidáty. Situace se začala zlepšovat, ale jen na té nižší úrovni. Stále nemáme šéfa kabinetu komisaře, nemáme v Evropské komisi žádného generálního ředitele či jeho zástupce, ani nikoho vysoce postaveného v rámci Generálního sekretariátu Rady Evropské unie a stále máme pouze jednoho vedoucího oddělení v Evropském parlamentu.

Na podzim nastane obměna politického vedení Evropské komise, je to pro Čechy šance dostat se na lepší místa?
Česká strategie je přijata a měla by začít intenzivněji vyjevovat výsledky. Je velká šance, že letos a v příštím roce přinese konkrétní zlepšení.

Předsednictví? Máme dobrou pověst

Českou republiku čeká v roce 2022 předsednictví. Když se spolu bavíme o české pověsti v unii, bude to nadcházející předsednictví reparátem, nebo si svou pověst Česko definitivně udělalo v roce 2009 pádem vlády?
Pověst máme dobrou, je to proces, není to dané…

Sedm skupin voličů podle postojů k EU: jste profitář, reformista, nebo snad městský liberál? Otestujte se

Číst článek

To se už skutečně zapomnělo?
To je otázka percepce toho, kdo předsednictví hodnotí. Když se zeptáte na úrovni úředníků, diplomatů a jiných, tak je české předsednictví hodnoceno vysoce. Oceňují hlavně to, že se průšvih s pádem vlády neprojevil na výsledcích a na entuziasmu, který z nás byl tehdy hodně cítit. Samozřejmě pád vlády, tento destabilizující moment z hlediska reputace, tu s námi zůstává.

Přípravy na předsednictví se už rozbíhají. To příští ale už přece jen nebude tak velké, po Lisabonské smlouvě už nebudeme předsedat Evropské radě. Navíc premiér Andrej Babiš z hnutí ANO avizoval, že chce na předsednictví šetřit, takže možná i co do efektu bude omezené. Co předsednictví Česku ještě může přinést?
Můžeme si stanovit vlastní priority a vyprofilovat se. Při schvalování legislativy je předsedající země schopná v nejvyšší možné míře ovlivňovat každodenní agendu a nastavit směr, kterým podle priorit chce jít ona i zbytek členských států. Už teď pomalu začneme vybírat experty a diplomaty, kteří budou v každodenním kontaktu se zeměmi, které předsedají před námi, abychom zachovali kontinuitu, ale abychom byli schopní vložit i český otisk. A to vůbec nemluvím o dalších pozitivních aspektech, jako je prezentace země, veřejná a kulturní diplomacie, zvýšený mediální zájem, útraty návštěvníků ze zahraničí apod. Byli jsme teď na summitu v rumunském Sibiu, ve městě, které ještě před pár lety znal málokdo, ale které potenciál předsednictví zúročilo naprosto nevídaně.

Patří k nejvýše postaveným Čechům v Evropské komisi. ‚Kolují o nás fámy, ale jsme z masa a kostí,‘ říká

Číst článek

Česko není opomíjené

Podle loňského eurobarometru by o sobě polovina Čechů řekla, že fungování Evropské unie nerozumí. Čím to je?
Pověstný a komplikovaný Brusel a realita v České republice jsou světy, které se mentálně příliš nepropojují, ačkoliv jsou fakticky, ekonomicky a politicky spojené natolik, že o Bruselu můžeme mluvit jako o druhém hlavním městě. Není to „my a oni“, my jsme součástí většího celku. Málokdo se s ním ale ztotožňuje a rozumí tomu mechanismu.

Když to otočíme, rozumí lidé jako vy v Bruselu tomu, co se děje v Česku? Proč Čechy zklamávají některá rozhodnutí, jako například přehlasování v otázce kvót?
Rozumí tomu, že to byla právě migrační krize a rok 2015, který pro běžného českého občana Evropskou unii vzdálil a odcizil. Průzkumy veřejného mínění už ukazují pozitivnější čísla, ale pořád je čeho se obávat, protože jde o číslo nejnižší, pominu-li Velkou Británii jako už téměř nečlenský stát.

Jak dlouho to bude trvat, než se rána, kterou kvóty vytvořily, zacelí?
Ta rána se už zaceluje a není tak velká. Myslím, že se bolístky postupně daří vysvětlovat. Kromě rozdělení peněz na další období teď není nic konkrétního, co by nás pálilo. Ale vždy se může nahodile objevit něco nového. Klíčové je vnímání sebe sama jako součást většího celku. Pokud to nenastane, pak bude vždy těžké vysvětlovat, že se neděje nic proti Česku, že není cílem nás poškodit, že jde o úsilí, kterého je Česko přirozenou součástí, sedí u těch jednání, není opomíjené, český pohled se bere v potaz. Je to dlouhé, sisyfovské úsilí, ale je třeba ho vynaložit, abychom to číslo neměli po odchodu Velké Británie nejnižší. Docela dobrou příležitostí, aby se Evropská unie začala přibližovat k občanům, bude české předsednictví.

Viktor Daněk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme