Záchranná vesta, hodinky, tisíce úlomků kostí. Nizozemci zkoumají ostatky československých letců

Nizozemské letectvo dokončilo výkopové práce v obci Nieuwe Niedorp v provincii Severní Holandsko. V podmáčené zemi tam 80 let ležely bez pohřbu ostatky československých letců, které v červnu 1941 sestřelil německý noční stíhač.

Reportáž Nieuwe Niedorp Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rozlehlou zelenou planinu, na které se pasou koně, protíná přímka vodního kanálu. Idylickou venkovskou krajinu Severního Holandska narušuje burácení těžké techniky. Nacházíme se na farmě nedaleko obce Nieuwe Niedorp, kde nizozemské letectvo právě dokončuje výkopové práce v místě, kde 80 let ležely trosky britského bombardéru a ostatky československých letců.

Za pásku označující zákaz vstupu mě po dočasné cestě položené pro jeřáby a bagry vede Ingrid Sijtzelová z radnice zdejší správní obce Hollands Kroon. Vyzvedávání trosek z těžkého jílu byla po celou dobu přítomná.

80 let po sestřelení. Při vykopávkách bombardéru RAF v Nizozemsku se našly ostatky československých letců

Číst článek

„Už po metru se objevily kontury letadla. To bylo velmi zvláštní, člověk skutečně pocítil, že nejde jen o příběh, ale o realitu. A už v prvním metru jsme také začali nacházet lidské pozůstatky,“ říká pro Radiožurnál.

Alois Rozum, Leonard Smrček, Vilém Konštacký, Jan Hejna a Karel Valach, nejmladšímu bylo 23 let, nejstaršímu jen o pět let víc. Při návratu z nočního bombardování přístavu nedaleko Brém je sestřelil německý noční stíhač. Letěl s nimi ještě pilot Vilém Bufka, který se po skoku padákem z hořícího letadla jako jediný zachránil. Trosky s jeho kamarády se zavrtaly hluboko do země.

„Nejhlubší bod výkopu se nacházel něco přes pět metrů pod zemí, což není tolik, jak by se mohlo zdát. Jednou jsme kopali do jedenáctimetrové hloubky, to bylo šílené,“ vzpomíná major Bart Aalberts z nizozemského královského letectva, který program vyzvedávání válečných vraků vede.

Šestice letců zleva: Bufka, Rozum, Smrček, Konštatský, Hejna, Valach | Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí

Samotnému výkopu předcházela pečlivá příprava zahrnující prohledávání archivních záznamů i trojrozměrnou detekci toho, co se pod úrovní terénu nachází. Nechyběli ani experti na vyhledávání výbušnin, přestože v době havárie se bombardér už vracel z úspěšného náletu.

„Stávalo se, že systém nefungoval přesně a v letadle mohl některý z kontejnerů s bombami zůstat. Proto když vrak vyzvedáváme, neriskujeme a vždy předpokládáme, že by se v něm mohly ještě nacházet výbušniny nebo zápalné nálože,“ popisuje major Aalberts.

Z místa dopadu bombardéru nizozemská armáda vyzvedla 35 velkoobjemových kontejnerů plných součástek letadla a zeminy. Speciální přístroj z ní promyl vodou a vyseparoval vše o velikosti nad devět milimetrů.

Mezi troskami našli část podvozku, list vrtulového motoru nebo gumový záchranný člun. O takové předměty mohou požádat muzea – britská, nizozemská i česká, dostat je mohou v rámci trvalé výpůjčky, protože Nizozemsko nechce, aby se s částmi letadel obchodovalo.

Teď už je výkopová jáma zase zaplněná zeminou. Z šedivého jílu jeřáb právě vytahuje poslední sedmimetrové ocelové pláty, které jámu vyztužovaly po obvodu, aby se do ní okolní podmáčená hlína nepropadla.

‚Naše‘ letadlo

„Narodil jsem se na farmě na dohled odtud. Celý život jsem věděl o tom, že je v zemi letadlo i s posádkou. O tom tady vědí všichni,“ říká mladý chovatel koní Boy Groot, který spolu s rodinou před časem koupil farmu, kde v roce 1941 britský bombardér s československou posádkou havaroval. Spolu s pozemky tak převzal i nepsanou povinnost péče o pomník, který na něm na památku události stál.

„Dříve tady byla jen podmáčená louka. Od šedesátých let tady funguje farma se stájemi. Předchozí i současní majitelé se o pomník vždy starali. Česká vláda se sice několikrát zajímala o možnost vyzvednutí letadla, ale kvůli vysokým nákladům na to nikdy nedošlo,“ popisuje Ingrid Sijtzelová z radnice. Bylo právě na ní, aby majitele přesvědčila k souhlasu s vyzvednutím letadla, původně totiž váhali.

„Když se poprvé objevil návrh letadlo vyzvednout, naše první reakce byla: Nedělejte to, jen ať tam leží,“ přiznává Debbie Grootová. Ačkoli teď těžká technika už několik týdnů kope jen pár metrů od oken jejich domu, nešlo ani tak o osobní nepohodlí. Hlavní obava se týkala toho, co bude se třemi desítkami koní, o které ve svém penzionu pro zvířata pečují. Patří klientům, pro které – jak říkají Grootovi – znamená dobré prospívání jejich koní naprosto vše.

Pomník, který nešťastnou událost v obci Nieuwe Niedorp připomíná | Foto: Viktor Daněk | Zdroj: Český rozhlas

„Jsme třicátníci, museli jsme si půjčit hodně peněz z banky, abychom to tady mohli koupit, a teď potřebujeme platící klienty. Báli jsme se, že kvůli vyzvedávání letadla se svými koňmi odejdou do jiných stájí. Je pravda, že trvalo dlouho, než jsme s projektem souhlasili, ale my jsme ten čas potřebovali, abychom s každým z našich třiceti klientů probrali, co se bude dít,“ vysvětluje váhání Grootová.

Aby koně v době výkopových prací hluk strojů nerušil, museli Grootovi několik týdnů den co den zvířata odvádět ze stájí co nejdále na volné pastviny. Za nepohodlí a práci navíc ale žádné odškodnění neobdrží.

„Když se poprvé objevil návrh letadlo vyzvednout, naše první reakce byla: Nedělejte to, jen ať tam leží,“ přiznává Debbie Grootová | Foto: Viktor Daněk | Zdroj: Český rozhlas

„Zaplatíme samozřejmě škody, které vyzvedávání vraku majitelům pozemku způsobilo. Museli jsme kvůli tomu přestěhovat cvičební ohradu pro koně. A na místě, kde nyní vidíte jeřáb, dříve stávala hospodářská budova, kterou jsme rovněž museli strhnout. Jako poděkování majitelům o pár metrů rozšíříme prostor pro koně, jinak ale nic nedostanou,“ přiznává Sijtzelová.

Debbie a Boy Grootovi ale podle svých slov rozhodně nelitují. A jejich čtyřletý syn je z těžké techniky pod okny přímo nadšený. „Je to každodenní téma, pořád si o tom povídáme. Najednou je ta historie živá. Celou dobu ležela tady čtyři, pět metrů pod zemí. Dělí nás 80 let, ale přitom je tak blízko,“ shodují se.

Tisíce úlomků kostí

Přesunul jsem se do vojenském areálu v nizozemském Soesterbergu nedaleko Utrechtu, právě tady v jedné z nízkých cihlových budov za žiletkovým drátem teď zkoumají ostatky nalezených československých vojáků. Výzkum má na starosti kapitán Geert Jonker: „Našim úkolem je především vyhodnotit, kolik členů posádky bylo v době dopadu na palubě, abychom si byli jistí, že všichni letci byli vyzvednuti a nezůstává nikdo pohřešovaný.“

Kapitán Jonker vede jednotku, která od konce druhé světové války zodpovídá za vyhledávání a identifikace pohřešovaných obětí bez ohledu na jejich národnost či vyznání.

„Odhadujeme, že jsme už na nizozemském území našli a vyzvedli pozůstatky 50 tisíc obětí války. Založili jsme celý jeden německý hřbitov na jihu země, kde jsme pohřbili 32 tisíc Němců. Pokud jde o letce, nad Nizozemskem jich havarovalo na 13 tisíc,“ vyčísluje některé základní údaje o práci své jednotky.

Jako letec RAF utrpěl zranění, bojovat ale nepřestal. Josef Koukal získal in memoriam Řád Bílého lva

Číst článek

Stojíme teď spolu přímo v laboratoři, která připomíná spíš pitevnu. Ve skleněných vitrínách podél stěn vidím vzorky lidských kostí. A tady přímo přede mnou jsou tři ocelové pitevní stoly, na každém z nich leží část z vyzvednutých ostatků československých vojáků. Momentálně jsou pietně přikryté plátnem. Z úcty k mrtvým nejsou určené pro hledáčky fotoaparátů.

Některé z nalezených úlomků kostí mi ale kapitán Jonker přece jen ukazuje pro lepší představu o práci, která je čeká. Nalezené pozůstatky tady budou analyzovat a třídit ještě týdny nebo spíš měsíce. Jsou jich tisíce, ty nejmenší měří sotva centimetr.

„Uvědomte si, jaké nesmírné síly na letadlo při nárazu do země působí. Těla členů posádky to doslova rozdrtí. Letadlo může dopadnout rychlostí kolem 300 až 400 km/h. To má na tělo zničující efekt,“ říká Geert Jonker. I kvůli tomu jedním dechem vyvrací představu, že by jeho tým mohl být schopen na základě DNA přiřadit nalezené pozůstatky k jednotlivým členům posádky.

„Jsou to tisíce úlomků, většina z nich by nestačila k vytvoření využitelného profilu pro příbuzenskou zkoušku. K tomu je třeba mít ve vzorku určitý počet markerů DNA. Ve většině případů jsou ale kosti příliš rozložené nebo byly kontaminované například benzinem z letadla,“ dodává.

Předměty nalezené při vyzvednutí letadla s ostatky československých vojáků | Foto: Viktor Daněk | Zdroj: Český rozhlas

Experti nizozemského letectva i tak veškeré nalezené kosterní úlomky po očištění roztřídí. Jejich hlavní cíl je doložit, že armáda vyzvedla skutečně pozůstatky všech pěti pohřešovaných členů posádky. Mohou se proto pokusit spočítat, zda mají například všech pět horních čelistí nebo pět levých holení.

K identifikaci mohou pomoci i nalezené předměty, kapitán Jonker mi některé ukazuje. Typická letecká kožená kukla, roztržená, ale jinak neuvěřitelné zachovalá, dokonce s čitelným nápisem výrobce, dále prohnuté ocelové hodinky RAF bez jediné stopy rzi, záchranná vesta, mince. Člověka z toho až mrazí.

„Hledáme hlavně služební čísla, iniciály, odznaky, označení hodností… Cokoliv, co nám může pomoci identifikovat předchozího majitele. Tady vidíte jen malou ukázku toho, co vše se nám podařilo vyzvednout,“ ukazuje kapitán Jonker.

Záhada, která čeká na vyřešení

Dopočítat se všech pěti pohřešovaných členů posádky je důležité ještě z jednoho důvodu. Jednotka Geerta Jonkera má šanci rozluštit osmdesát let starou záhadu - zda byl první pilot Vilém Bufka skutečně jediný, komu se z hořícího letadla podařilo vyskočit.

Byl to vynikající pilot, napsal o československém letci Josefu Františkovi britský premiér Johnson

Číst článek

Bufka totiž ve své knize píše, že se druhý pilot Alois Rozum a přední střelec Jan Hejna snažili letadlo rovněž opustit a nejspíš se jim to podařilo. Těla Rozuma a Hejny se ale nikdy nenašla. Baart Aalberts upozorňuje, že Bufkův vzpomínkový román ne vždy odpovídá dalším svědectvím.

„Vilém Bufka ve své knize například píše, že po dopadu vylezl z vody, ihned ztratil vědomí a probudil se až v nemocnici, ale to není zcela přesné. Dá se to pochopit, měl otřes mozku, musel být v šoku. Jako jediný unikl smrti, to byl traumatizující zážitek. Dnes ale víme, že se Bufka po dopadu snažil mluvit s lidmi, na jejichž dvoře přistál. Zabušil uprostřed noci na dveře. Obyvatelé farmy je otevřeli a zase rychle zavřeli, a tak se Bufka ještě pokusil prostrčit hlavu otevřeným oknem. Až pak zmizel do polí směrem k místu havárie, kde byl později zadržen a převezen do nemocnice,“ poukazuje na jednu z nesrovnalostí major Aalberts – voják, ale také historik, jemuž doma vrší úctyhodná sbírka literatury o letcích RAF.

Kapitán Geert Jonker, který vede zkoumání ostatků nalezených československých vojáků | Foto: Viktor Daněk | Zdroj: Český rozhlas

Podařilo se tedy nizozemské armádě najít ostatky jen tří nebo všech pěti pohřešovaných letců? Na tuto otázku zatím Geert Jonker odpovědět odmítá. „Je příliš brzy a nechceme, aby měly příliš velká očekávání rodiny obětí, jejichž trpělivost už tak vystavujeme zkoušce. Zajímá je, jestli se nám podařilo jejich blízkého vyzvednout, jestli bude jeho tělo repatriované, jestli jsme našli nějaké osobní věci… Ceníme si zájmu, sdílíme emoce s tím spojené, ale dokud nejsme schopní prezentovat finální závěry, nechceme nic komunikovat.“

Definitivní odpověď tedy přinese až závěrečná zpráva za několik týdnů nebo měsíců. Po ní pak může následovat pohřeb. „Tito muži se nikdy nevrátili domů, zemřeli za svobodu. To nejmenší, co pro ně můžeme udělat, je najít je, dopřát jim důstojný pohřeb a jejich blízkým pomoci vše uzavřít. Je to naše morální povinnost a náš dluh cti,“ uzavírá Jonker.

Ačkoliv nizozemská vláda celou operaci financuje částkou převyšující milion eur z nového programu na vyzvedávání vraků válečných letadel, v tom, kdy a jak budou vojáci pohřbení, nemá žádné slovo. Protože šlo o československé letce sloužící v barvách britského královského letectva, bude rozhodnutí na dohodě britské a české strany.

Návrat na místo tragédie

Místo nálezu je pro experty cenné i kvůli tomu, že se celých 80 let trosek letadla nikdo nedotkl. To, co z letadla zbylo na povrchu, sice odnesla ihned po havárii německá armáda, pro kterou byl hliník z letadla cennou surovinou. Vyproštění většiny vraku pro ni ale bylo kvůli podmáčené zemině technicky nemožné.

V Nieuwe Niedorp se se svým letadlem tak docela neloučí. Na místě havárie se radnice Hollands Kroon chystá vybudovat nový pomník na připomínku sestřeleného bombardéru i jmen letců, kteří zde přišli o život. Přesunou ho blíže cestě, mimo soukromý pozemek farmy, tak aby byl všem přístupný. Radnice se s nizozemskou armádou předběžně dohodla, že by některá z vyzvednutých částí letadla mohla být součástí pomníku.

‚Z obránců socialismu okupanti.‘ Československo před 30 lety opustili poslední sovětští vojáci

Číst článek

„Chceme nějakou část letadla integrovat do nového památníku, ale ještě nevíme, jak na to. Možná se toho ujme nějaký místní umělec, možná se najde umělec z Česka. O tom ještě musíme přemýšlet,“ vysvětluje Ingrid Sijtzelová z radnice zdejší správní obce Hollands Kroon.

Její slova potvrzuje i Rian van Damová, starostka Hollands Kroon. Vyzvedávání letadla se tady věnují intenzivně už několik měsíců. Zdejší škola také uspořádala celodenní besedu s exkurzí na místo výkopu pro dvě stovky zdejších dětí. Celý projekt podle van Damové pomohlo splatit určitý dluh Nizozemska vůči českým vojákům.

„Upoutalo to opravdu hodně zájmu veřejnosti, přece jen jde o mimořádný příběh. Všichni vědí, jakou úlohu v osvobození od nacismu hráli Kanaďané, Američané nebo Poláci, ale o Češích se tolik neví,“ uzavírá.

Pomník, který nešťastnou událost v obci Nieuwe Niedorp připomíná | Foto: Viktor Daněk | Zdroj: Český rozhlas

Viktor Daněk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme