Cesta Argentiny od bohatství k chudobě

Argentina disponovala ještě v relativně nedávné minulosti ekonomikou, kterou jí kdekdo záviděl. Status nejbohatší jihoamerické země ale zmizel jako pára nad hrncem. V roce 1913 byli Argentinci desátým nejbohatším národem světa. V roce 1998 ještě okupovali 36. příčku, aby pak zakusili nedávnou krizi, která poslala polovinu populace pod hranici chudoby.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Argentina

Aktuální statistické údaje jakoby patřily nějakému africkému státu v procesu nadějné transformace a nikoli Argentině. Oficiálně 17-, neoficiálně 21procentní nezaměstnanost, jde ruku v ruce se zhruba 52 procenty Argentinců žijícími pod hranicí chudoby. V některých provinciích na severu země, jako jsou Tucumán nebo Formosa, pak na následky podvýživy stále umírají malé děti.

Jak splatit mnohamiliardové půjčky nebo alespoň úroky z nich? Jak bojovat s chudobou a zároveň přilákat do země zahraniční investory. To vše by nový argentinský prezident Kirchner dělal nejraději zároveň. Experti, mezi nimi i Tristán Rodriguez Loredo z Argentinské katolické univerzity ale před takovýmto scénářem varují a nabízejí alternativu.

"Pokud ukážeme zahraničním investorům dostatečný sexappeal, naše ekonomika se bude vzpamatovávat čím dál tím rychleji. Ale pozor, nejde jen o to poskytnout státní garance, ale také vytvořit solidní prostředí pro uzavírání zakázek. V první řadě musejí potenciální investoři vidět, že se čestně vypořádáme s jejich předchůdci, kteří v naší zemi investovali v posledních deseti letech. Nejsou hloupí a nepůjdou do země, kde se pravidla hry rok od roku mění," upozorňuje Tristán Rodriguez Loredo.

Jen málokterý z odborníků si při hodnocení krize troufl ukázat na jednu jedinou osobu či událost, které měly stát na počátku argentinské ekonomické katastrofy. Jedním z nejčastěji zmiňovaných obětních beránků je přitom Domingo Cavallo, za jehož působení v čele resortu financí, bylo v roce 1991 argentinské peso pevně připoutáno k americkému dolaru. Tristán Rodriguez Loredo si myslí, že na vině nebyli jednotlivci, ale celý systém. Velmi nelichotivě se přitom vyjadřuje také k aktivitám Mezinárodního měnového fondu, který do Argentiny napumpoval před krizí i během ní miliardy dolarů.

"Nemůžete si půjčit peníze na patnáctiprocentní úrok, když růst Vaší ekonomiky dosahuje čtyř nebo pěti procent nebo je dokonce nulový, jako tomu bylo v roce 2001 v případě posledního úvěru od Mezinárodního měnového fondu. Skutečně slovo "pomoc" je v případě Mezinárodního měnového fondu třeba napsat v pořádných uvozovkách," soudí ekonom z Katolické univerzity a dodává. "Myslím si, že řešení krize bylo horší, než krize samotná."

Tristán Rodriguez Loredo upozorňuje i na další problém, který k vyhrocení krize přispěl. Tím je neschopnost argentinských zemědělských produktů konkurovat Spojeným státům a hlavně dotovaným produktům ze zemí Evropské unie. Argentinského ekonoma trápí i masová emigrace mladých, vzdělaných Argentinců - další to následek krize.

"Skutečnost ale ukazuje, že když například argentinský právník odejde do Španělska nebo do Itálie, tak práci najde, ale v jiném odvětví, kde většinou nemá šanci využít svých schopností. Mám pocit, že je to něco podobného, jako v případě Východoevropanů, kteří odcházejí za prací do Německa a dalších západoevropských států," připomíná argentinský ekonom Tristán Rodriguez Loredo.

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme