Čeští šperkařští mistři z Turnova učí Palestinky na Západním břehu Jordánu

Šperkaři z turnovské umělecko-průmyslové školy jsou tento týden hvězdami mladých i starších Palestinek. V malém městečku Túbás na Západním břehu Jordánu je čeští řemeslníci učí zpracovávat kovy. Výroba šperků nebo oděvů pomáhá místním ženám k živobytí a za každou novou dovednost jsou nesmírně vděčné. Jsou mezi nimi i ženy rozvedené, které se musí v životě spolehnout samy na sebe.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Palestinské ženy a dívky v Túbásu se učí vyrábět mosazné šperky

Palestinské ženy a dívky v Túbásu se učí vyrábět mosazné šperky | Foto: Štěpán Macháček | Zdroj: Český rozhlas

„Chodí na půl devátou a my musíme rozhodnout, kdy se skončí, jinak by tady vydržely až do večera,“ říká Jiří Kmošek, který tu vede osm dívek a žen v tradičních šátcích.

U šestibokého pracovního stolu vehementně pilují, řežou, a kroutí mosazné plechy a drátky. Práce je evidentně baví a baví je také vymýšlet.

„Tamhle zrovna vidíme, jak vzniká tvůrčí projev bez našeho zásahu, kdy si přinesla včera vlastní návrh, začala svěšovat ty kamínky dohromady, zapojila do toho ten vyřezaný prvek, a to už je dost rychlý posun,“ chválí Kmošek dvaadvacetiletou Manár, která soustředěně pracuje na svém šperku s modrými korálky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Čeští mistři učí Palestinky vyrábět šperky. Byl u toho i blízkovýchodní zpravodaj ČRo Štěpán Macháček

„Přemýšlela jsem o náhrdelníku. Tak jsem si nakreslila takový návrh, napadla mě kombinace mědi a korálků. A teď se pokouším dát ty materiály dohromady a ozdobu vyrobit,“ popisuje Manár.

Kurz zprostředkoval český zastupitelský úřad v Rámalláhu. Obavy jeho pracovníků, že dva české muže kolektiv muslimských Palestinek nepřijme, se ukázaly jako naprosto liché. S Jiřím Kmoškem je učí i kolega Jaroslav Prášil a s děvčaty si prý rozumějí bezvadně. A jakým jazykem se domlouvají?

„Anglicky, a máme tady tlumočnici do arabštiny. A pokud se dělá řemeslo, tak u toho se nemluví, u toho se pracuje. A stačí ukazovat,“ uvádí Jaroslav Prášil a prohlíží další vznikající výrobek.

Palestinské ženy a dívky v Túbásu se učí vyrábět mosazné šperky | Foto: Štěpán Macháček

S kovem dělají ženy poprvé v životě, ale učí se prý rychle: „No, to vypadá velmi pěkně. Trošku se s tím poprala. Řemeslně je to trošku složité, ale výtvarně je to zajímavé.“

Některé nápady jsou zajímavé i pro české učitele. Palestinky v kurzu nejsou jen nevzdělané vesničanky. Alespoň ty mladší mají dokonce vystudované vysoké školy, jako třeba Sundus.

„Já jsem studovala management, ale práci v oboru nenajdu. Absolventů je hodně a během studia jsem se nic praktického nenaučila. Tak jsem se dala na řemeslo. Uvidíme, co bude dál,“ říká Sundus.

Kolektivní ruční výroba je pro ženy navíc příjemným vytržením ze stereotypu domácnosti. Učitelé šperkaři z turnovské umělecké průmyslovky říkají, že se při podobných kurzech učí i oni.

„My už do těch zdobných prvků dáváme techniku a ten šperk už je potom mrtvý. V těchto zemích, které navštěvujeme, tam je to živočišno, srdce, ta touha něco udělat bez jakéhokoliv velkého vzdělání. To je ta nádhera, která nás s Jirkou do těchto končin táhne,“ dodává Jaroslav Prášil, který už dělal s kolegou Jiřím Kmoškem podobné kurzy také v egyptské Núbii a Káhiře.

Štěpán Macháček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme