Čeští turisté se vypravili po stopách ruské ‚Mrtvé trati‘

„Muzeum pod širým nebem“ je přezdívka některých oblastí ruského severu, které dodnes nabízejí téměř živé svědectví o nedávné historii země. Právě takovým památníkem je takzvaná Mrtvá trať, železnice, která byla jedním z nejgrandióznějších projektů Stalinovy vlády.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dráhu, která měla vést napříč arktickým severem Sovětského svazu, budovali za drastických podmínek vězni stalinských lágrů. Mnohé z nich se přitom dochovaly dodnes téměř v neporušeném stavu. Přesvědčilo se o tom i několik českých rusistů, kteří tento týden v Moskvě představili výsledky své expedice za polární kruh.

„My jsem ty tábory našli v poměrně zachovalém stavu, což nás překvapilo. Zhruba polovina těch baráků měla ještě zachovalou střechu a byly ve stavu, jako kdyby je opustili ti vězni před nějakými dvěma nebo třemi lety,“ popisuje rusista Štěpán Černoušek pracovní tábory sovětského gulagu, které jsou rozeseté podél zbytků trati, jež měla spojit řeky Jenisej a Ob.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Lenky Kabrhelové z výpravy po stopách takzvané Mrtvé trati na Radiožurnálu.mp3

„Ta trať se stavěla mezi lety 1947 a 1953 na přímý rozkaz Stalina. Důvodů pro tu stavbu bylo zřejmě několik přes strategické, aby bylo severní pobřeží Severního ledového oceánu dostupné po železnici. Plus tam byly ještě plány na spojení Ruska se Spojenými státy. K tomu nakonec nedošlo a ukázalo se, že ta železnice je zbytečná,“ říká Štěpán Černoušek.

S výsledky expedice několika Čechů do nitra sibiřské tajgy, která by měla být podkladem pro další historickou, dokumentární i uměleckou práci, se tento týden v Moskvě mělo šanci seznámit ruské publikum.

Pohled zvenčí

Novinář a amatérský historik Anatolij Voronin si podle svých slov cení především pohledu zvenčí, nezatíženého sovětskou minulostí, i když s ní, jak poznamenává, Česko má samozřejmě mnoho společného.

„Ohromuje mě, s jakou odvahou se na expedici vypravili, jak daleko došli a hlavně jak zajímavé materiály nashromáždili,“ říká Anatolij, který se podle svých slov těší na chystaný dokument, jenž putování po stopách Mrtvé trati od řeky Jenisej zachycuje.

Tím ale pátrání po tom, co z jednoho z nejgrandióznějších projektů stalinské éry zbylo, nekončí, podotýká režisérka a rusistka Marta Nováková.

„Mrtví trať byla rozdělena na dva úseky. Úsek 503 z Igarky jsme prozkoumávali v létě v roce 2009 a teď jedeme na úsek 501 ze Selechardu. Tneto úsek je mnohem více probádán, prozkoumán a možná i zachován, protože v těch krajích jsou různé skupinky, které fenomén Mrtvé trati zajímá,“ dodává Marta Nováková, která z obou projektů hodlá čerpat také materiál pro svůj chystaný celovečerní film.

Lenka Kabrhelová, Eva Presová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme