Čeští vojáci se vracejí z Afghánistánu domů
Mise českých speciálních sil v Afghánistánu pomalu končí. Domů se mají příslušníci 601. skupiny vrátit na konci roku. Působili v jihoafghánském Kandaháru a v tamní provincii Uruzgán, kde sdíleli předsunutou horskou základnu s americkými vojáky. Jak jejich mise dopadla?
Česká 601. skupina zvláštních sil spadá pod vojenské zpravodajství, s čímž souvisí poměrně vysoký stupeň utajení tváří, jmen a prakticky veškeré činnosti v terénu.
"Nečekejte žádné konkrétní informace o počtech incidentů a tak podobně. Kdybyste se něco dozvěděli, ponechte informace tabu," upozorňuje novináře jeden ze členů 601. skupiny.
Každodenní život na základně s sebou přináší poplachy a někdy i raketové útoky. Příslušníci hnutí Tálibán mají na jihu Afghánistánu nadále silnou pozici.
"Bojují obvykle v noci, což je pro ně jednodušší. Donesou si raketu, obvykle čínskou nebo ruskou. Sbalí ji jednoduše do podpaží a nepotřebují ani odpalovací zařízení, protože obvykle improvizují. Buď si udělají oporu z větve nebo raketu podloží kameny," popisuje další z vojáků.
Přesuňte se do krytu!
I my dostáváme bezpečnostní instrukce, abychom věděli, co dělat v případě útoku. "Lehnout si na zem, vydržet dvě minuty, a poté se co nejdřív přesunout do krytu nebo někam, kde máte alespoň z jedné strany nějakou ochranu," vysvětluje voják.
Daleko nebezpečnější chvíle zažívali čeští vojáci na předsunuté horské základně v provincii Uruzgán. Afghánské peklo začalo už na cestě do hor.
"Přesun nám trval osm dní, protože jsme se museli k základně doslova probojovávat. Nepřítel soustředil obrovské množství sil a prostředků na zamezení nebo alespoň zkomplikování přesunu," vzpomíná velitel 601. skupiny plukovník Milan Kovanda.
Jednotky Tálibánu se potom pokusily odříznout koaliční základnu od okolního světa.
"Tato oblast byla důležitá především proto, že ležela na výhodném místě, kde vedly zásobovací komunikace nepřítele z východních částí přes tuto oblast do Kandaháru," nastiňuje Milan Kovanda.
Zbraně z nedalekého Pákistánu
Touto trasou se do Afghánistánu dostávaly zbraně z nedalekého Pákistánu, odkud Tálibán řídí své operace. Po roce a půl se ve spolupráci s americkými a afghánskými vládními vojáky i místním obyvatelstvem podařilo zásobovací spojnici přerušit.
Na předsunuté základně zůstávají Američané, Češi už se stáhli. Odchod byl ale stejně nebezpečný jako příchod. Našim vojákům se podařilo oklamat nepřítele. Vybrali si totiž trasu, s níž Tálibán nepočítal.
"Konvoj se přesunul bez větších problémů," potvrzuje Milan Kovanda s tím, že se nepřítel o přesunu nedozvěděl. "Jedním z našich klíčových úkolů bylo maximální utajení. Největší hrozbou jsou výbušné systémy nastražené podél komunikací a hlavních zásobovacích tras. Nebezpeční jsou i sebevražední atentátníci, potom ostřelování z kopců," vyjmenovává.
Asi stovka vojáků se už pomalu balí domů. Koaliční partneři nebyli rádi, ale 601. skupina po několika rotacích narazila na hranice svých možností, vysvětluje šéf Vojenského zpravodajství generálporučík Ondrej Páleník.
Čechy pochválili i Afghánci
"Naše 601. skupina končí jednoduše proto, že mandát od Poslanecké sněmovny skončí na konci roku 2009. Splníme rozhodnutí sněmovny a ke konci roku budeme všichni doma," vysvětluje Ondrej Páleník. "Rok a půl dlouhá mise je skutečně na hranici možností 601. skupiny. Bude následovat odpočinek a obnova bojeschopnosti," dodává.
S působením českých vojáků je spokojena i afghánská strana, jak potvrdil generál Mohammad Zahír Kásimí.
"Na konci mise českých speciálních sil chci jménem Afghánské národní armády vyslovit své uznání a popřát vojákům šťastný návrat k jejich rodinám. Doufáme, že přijdou jiné jednotky, které budou v této misi pokračovat," rozloučil se s vojáky.
Příslušníci 601. skupiny by se po roce mohli vrátit. "Pokud bude potřeba a spojenci si návrat vyžádají, tak zřejmě asi ano," domnívá se místopředseda obranného výboru Poslanecké sněmovny Antonín Seďa.
