Čeští vojáci v Afghánistánu se stahují na bezpečnější základu

Česká armáda dočasně stahuje své vojáky z předsunutých základen v afghánské provincii Vardak. Velitelství se tak rozhodlo po středeční přestřelce, při které byl těžce zraněn další muž v české uniformě. Dočasně se tak omezí výcvik Afghánců, na kterém se Češi podílejí.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Spojenci v Afghánistánu | Foto: Magdaléna Trusinová

V Afghánistánu je letos přes 700 českých vojáků, což je rekordní počet. Vyšší početní stavy ovšem znamenají také vyšší pravděpodobnost zranění a ztrát, což poslední dny a týdny bohužel potvrzují. Navíc v Afghánistánu začalo léto, kterému se mezi spojeneckými vojáky říká ‘fighting season‘, tedy období bojů.

Přehrát

00:00 / 00:00

O budoucnosti Afghánistánu hovořila se zástupci spojeneckých vojáků redaktorka Magdaléna Trusinová.

Když americký prezident Barack Obama prohlásil, že Afghánistán je zralý na předávání moci a kompetencí, někteří poměrů znalí pozorovatelé se neubránili trochu smutnému pousmání. Obama podle nich mohl směle deklarovat, že čísla útoků, nastražených min i mrtvých a zraněných vojáků klesají.

Aby ne, v zimě a na jaře je většina Talibů ukrytých v horách a v květnu se přesouvají na maková pole. Skutečně bojovat se začíná až v polovině června. I přesto ale mnozí zástupci spojeneckých vojáků v Afghánistánu poukazují na to, že situace je klidnější, než byla před rokem. Jedním z nich je zvláštní velvyslanec severoatlantické aliance v kábulu Simon Gass.

„Nedávno jsem například navštívil jednu z oblastí Kandaháru, což je obecně velmi neklidná provincie, kde působil Mulla Umar. Byl jsem v pandžvejském distriktu. Stále tam dochází k nejrůznějším incidentům. Ale spravuje ho velmi energický a výkonný guvernér, který úzce spolupracuje se spojeneckými vojáky, snaží se potírat útočníky a vyhnat je. Proč na tom záleží? Kvůli školám. Před rokem byla v celé pandžvejské oblasti jedna škola, teď je jich tam osm,“ vysvětluje.

Důležitost škol

Na důležitost škol upozorňuje mnoho odborníků, například Chris Reilly z velitelství NATO prohlásil, že ‘Jedna vzdělaná žena bude mít pro Afghánistán větší přínos než tisíc vojáků‘.

Podobně to vidí také Američan Ian Pounds, který působí jako dobrovolník v kábulském vzdělávacím centru pro sirotky a znevýhodněné děti. „V zemi, kde je polovině populace méně než osmnáct a kde se lidé - muži i ženy - průměrně dožívají 45 let. Stačí trochu počítat. Kdo bude za pět let rozhodovat? Děti, které teď chodí do školy,“ říká.

„Z nich budou zodpovědní úředníci, budou ti, kdo rozhodne o směřování země. Každé z dětí, které si tady hrají, bude mít na svou vesnici stejný vliv jako atomová bomba. Vrátí se tam a oni je budou uznávat, respektovat, bez ohledu na to, jestli to jsou chlapečci nebo holčičky. Ostatní je budou potřebovat. Potřebují porodní báby, učitele, inženýry. Ty děti se vrátí zpátky do svých vesnic a budou vyslanci toho, čemu věřím já osobně - vyslanci změny a budoucnosti pro tuto zemi,“ předpovídá Pounds.

Velitelství ISAF v Kábulu, Afghánistán | Foto: Magdaléna Trusinová

Ještě než dojde na budoucnost, o které tak zapáleně mluví Ian Pounds, musíme se vypořádat s minulostí, upozorňuje zvláštní velvyslanec severoatlantické aliance v Kábulu Simon Gass:

„Afghánci musí objevit svou budoucnost. Musí objevit afghánskou budoucnost. Jeden z problémů, se kterým stále bojujeme, jsou následky sovětské invaze. Hlavní bod celé tranzice, všeho, co v Afghánistánu děláme, je to, že vracíme Afgháncům jejich suverenitu. Udělají pár chyb? Ano, samozřejmě, že ano. My je snad neděláme?“

Taliban ve vládě? Proč ne

Simon Gass také upozorňuje, že není úplně jasné, co jsou a co nejsou chyby. Například si dovede představit, že za pár let budou zástupci Talibanu v afghánské vládě a nemusí to být na závadu.

„Co když se Taliban dostane do vlády? Na to vám řeknu asi tohle: záleží na tom, jak se do ní dostane. Pokud projdou programem smíření, pokud zpřetrhají pouta s Al-Káidou, složí své ‘kalašnikovy‘, pokud se zavážou dodržovat afghánskou ústavu a stanou se součástí politické scény a uspějí ve volbách a vynese jim to ministerská křesla, pak v tom nevidím problém,“ říká.

„V mojí vlasti, v severním Irsku, teď vládne mír, protože se lidé vzájemně smířili. Byli někteří z nich v minulosti velmi špatní lidé? To se vsaďte, že jo. Ale teď máme mír. A to se stává i v neklidných zemích, ve státech zmítaných občanskou válkou. Víte Afghánci si sami musí rozhodnout, co je pro ně ještě schůdné a co už ne. Ale musí to proběhnout v rámci ústavy, která zaručuje práva občanů,“ vysvětluje.

Program smíření a reintegrace

Zvláštní velvyslanec Severoatlantické aliance v Kábulu Simon Gass zmínil program smíření a reintegrace. Gery Younger z velitelství spojeneckých sil v Afghánistánu vysvětluje, na čem je tento program založen:

„Základ je velmi prostý - jde o mír. Když je mír, může se rozvíjet byznys, fungují rodinné vztahy, může normálně pracovat vláda, takže hlavní zásadou celého programu smíření a reintegrace je mír.

Gery Younger si program smíření a reintegrace nemůže vynachválit: „Krása tohoto programu spočívá v jeho jednoduchosti. To ale neznamená, že by byl šablonovitý. Může probíhat v různých koutech Afghánistánu různě.“

„Důležitá jsou tři základní pravidla: bojovníky musí přijmout jejich komunita, musí se vrátit zpátky a místní jim to musí umožnit. Musí se zřeknout násilí, přestat bojovat. Za druhé musí přetnout pouta se všemi teroristickými organizacemi, ať už se jedná o Al-Káidu nebo Taliban nebo jiné organizace. Bojovníci se prostě musí k terorismu otočit zády. A třetí podmínkou je přijetí ústavy a zákonů Afghánistánu. Takhle to funguje ve většině zemí světa a pro většinu lidí na zeměkouli a nevidím důvod, proč by to nemělo začít fungovat i pro Afghánistán,“ vysvětlil.

Konvoj vojáku v Afghánistánu | Foto: Magdaléna Trusinová

Do programu se za necelý rok zapojilo více než 1.800 bývalých Talibů a další stovky bývalých bojovníků se vrátily do vesnic a přestaly bojovat, aniž by se oficiálně přihlásily. Členství v programu umožňuje bývalým bojovníkům získat jakousi imunitu v očích spojenců a také přístup k rekvalifikačním a vzdělávacím kurzům.

Ti, kdo se do programu zapojili, si mohou ponechat své zbraně. Mnozí z nich se totiž stávají terčem svých bývalých spolubojovníků a zbraně potřebují pro svou vlastní ochranu.

ČRo, Magdaléna Trusinová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme