Chaláf al-Manšadí: Vítáme spojenecké jednotky jako své osvoboditele
Týden po dobytí Bagdádu a symbolickém pádu režimu Saddáma Husajna se rychle rozbíhá proces předání vlády nad Irákem do rukou místních obyvatel. Náboženští a kmenoví předáci i exiloví vůdci si dali první dostaveníčko v úterý Násiríji, kde měla díky velvyslankyni v Kuvajtu Janě Hybáškové zastoupení i Česká republika. Jednání byl přítomen i doktor Chaláf al-Manšadí, bezesporu jeden z nejvlivnějších kmenových předáků jižního Iráku.
Představa živená hlavně britským vojenským velením, že Basru spravuje jedna všeobecně uznávaná civilní administrativa, se od reality poněkud liší. V Basře a jejím okolí totiž působí několik náboženských či kmenových skupin, které někdy více někdy méně spolupracují.
Údajně až třímiliónový kmen Albú Muchammad tvoří hlavní část populace jižního Iráku. V jeho čele stojí právě doktor Chaláf al-Manšadí, který sice v těchto dnech přespává v kuvajtském hotelu, ale pravidelně vyráží organizovat první etapu post-saddámovského života do jižního Iráku.
Byl to právě doktor Chaláf, který oslovil českou stranu se žádostí o poskytnutí humanitární pomoci. Na mezinárodním letišti v Basře, kde rozbili svůj hlavní stan Britové, jsem s ním v silném větru zavedl řeč o rozhodnutí vyslat českou vojenskou polní nemocnici do jižního Iráku.
Chaláf: "Umístění českého zdravotnického zařízení na předměstí Basry má obrovský význam. Jedná se totiž o část města, kde lid, doslova masy, potřebují akutně zdravotní péči. Pacienty českých lékařů budou hlavně chudší vrstvy místního obyvatelstva. Pevně ale věřím, že se také stávajícím nemocnicím v Basře i jinde v Iráku dostane významné pomoci ze zahraničí.
Jsem přesvědčen o tom, že se českým zdravotníkům dostane ze strany místních obyvatel velmi vřelého přijetí. Rozmístění české polní nemocnice by mělo mít také velmi pozitivní psychologický význam - mohlo by jít o hmatatelný důkaz zlepšující se situace po pádu Saddámova režimu."
Předák kmene Albú Muchammad byl v úterý přítomen prvním formálním rozhovorům o budoucnosti Iráku a měl z nich, jak říká, velmi dobrý pocit.
Chaláf: "Byla tam v každém případě cítit obrovská touha domluvit se, najít způsob, jak sestavit iráckou vládu. Musíme dát novou administrativu dohromady co možná nejdříve. Velmi neblaze pociťujeme dopady panujícího vládního vakua. Jsem rád, že vůle dohodnout se byla v Násiríji jasně patrná a přebila všechny drobné rozpory.
Samozřejmě, jak víte, názorové neshody i spory tu jsou, ale to je dobře. Máme všechny možné rozpory: náboženského, etnického i regionálního charakteru."
Kultivovaný starší pán souhlasí s iniciativou Britů a Američanů, kteří do poválečné správy Iráku, zejména do policejních složek, nezřídka vracejí bývalé představitele Saddámovy strany Baas a někdejší státní správy. Nejedná se ale o prominenty, nýbrž o pouhé pěšáky.
Chaláf: "Strana Baas byla Kongresem v Násiríji definitivně rozpuštěna, nebude tedy existovat už ani po formální stránce. Přesto si přeji, aby ke znovunastolení pořádku v naší zemi přispěli například bývalí policisté. Je také nezbytně nutné, aby k nastartování nové místní správy přispěly některé orgány bývalého režimu."
Kmenový předák, jehož satelitní telefon vyzvání minimálně každých pět minut, ctí hlas lidu také v otázce přítomnosti amerických a britských okupačních sil na iráckém území.
Chaláf: "Všichni si přejeme, aby nám koaliční vojska napomohla k vytvoření základních podmínek pro ustavení irácké vlády. Vítáme americké a britské jednotky jako své osvoboditele. Věříme ale, že po nezbytně nutné době se Američané a Britové z Iráku rozhodnou stáhnout."
