Dekomunizace raketami. Stěny paláce v Charkově už nezdobí rudé hvězdy, ale krvavé šmouhy
Jednou z prvních budov, kterou ruská armáda těžce zasáhla na počátku invaze na Ukrajinu, byl palác oblastní správy a sídlo parlamentu Charkovské oblasti. Impozantní budova se ale terčem útoku stala několikrát.
Budovou administrativy oblastní správy nás provádí pan Borja.
Na vnitřním nádvoří se ještě donedávna nacházel obrovský kráter vytvořený raketou Iskander. Teď už je zasypaný a pracují zde stavebníci. Vydáváme se do útrob této budovy, nejdřív do sklepa a následně nahoru.
Boční vchody jsou zazděné, aby se celá budova nezhroutila. „Sem dopadly dvě rakety Kalibr,“ ukazuje pan Borja.
Na zdi jsou kulaté skvrny. Pan Borja říká, že si mysleli, že se jedná o stopy po roztříštěných lidských hlavách, které sem vyhodila tlaková vlna. Pro představu, jak může být taková vlna silná – o patro níž přistála celá sanitka, která byla odmrštěna dovnitř paláce. Takže člověk by to určitě nepřežil.
Zatím tady nemá smysl uklízet, protože sem kdykoliv může přiletět další raketa. Přesto se čety stavebníků, které jsou přítomny, snaží alespoň něco opravit nebo staticky zajistit.
„Tady na zdi jsou skutečně pozůstatky člověka, který se tu pokoušel spolu s dvanácti dalšími ukrýt. Zaběhli sem z ulice, ale hodilo to s nimi o zeď a zůstaly po něm jen tyto krvavé stopy a vlasy. Během tří úderů na tuto budovu zahynulo 27 lidí, ale nejsem si jistý, pod troskami můžou být další,“ říká pan Borja.
Padlé hvězdy
Malý zasedací sál je alespoň trochu uklizený, jsou vidět zelené slavnostní koberce. „Podívejte, jak se jim pěkně povedla ta dekomunizace!“ ukazuje pan Borja na strop sovětské budovy, z něhož po výbuchu spadly všechny rudé hvězdy.
Stoupáme do dalšího patra, do velkého sálu. „Tady všude jsou ještě stopy krve, běžel tudy někdo raněný a opíral se o stěnu.“
Přeskupení ukrajinských sil u Charkova si možná zaslouží zapsání do dějin vojenství, míní odborník
Číst článek
Nahlížíme do kabinetů, v nichž seděli krajští úředníci a jejichž parketová podlaha částečně shořela. Válejí se tu rozbité xeroxy, spousta úředních lejster.
Jsme v podkroví obrovského paláce Charkovské oblastní správy, a abychom se dostali na střechu, musíme vylézt po úzkých schůdcích. V neprůstřelné vestě to není nic jednoduchého. Na druhou stranu člověk alespoň zhubne.
Poslední žebřík před námi. „Celkem jedenáct raket tady v průběhu války dopadlo, rakety typu Grad nebo Uragan už ani nepočítáme,“ dodává pan Borja na vrcholu, přímo pod ukrajinskou vlajkou.
