Pracujeme s lidmi s traumaty z masakrů každý den, říká Jenny. Chce předejít zbraňovému násilí v USA
O míru na Zemi zpívají v kostele ve čtvrti Oak Park v Chicagu desítky lidí oblečených do oranžova. Tahle barva tu symbolizuje boj proti zbraňovému násilí – ve kterém tohle město patří k nejhorším v Americe. Pastor John mluví o tom, že po masakrech střelnými zbraněmi Američané ani nestíhají truchlit, jak rychle vždy přichází zpráva o další tragédii. Tady v Chicagu je to v podstatě každý den.
Obětí zbraňového násilí je tolik, že když jen část z nich za poslední roky sepsali na papír, dlouhá role s jejich jmény se tu vine od kazatelny až do půlky kostela. Napsané je tam i jméno syna Berthy Purnellové.
Činy policie nelze nijak ospravedlnit. Neodpustím jim nikdy, kritizoval učitel postřelený v texaské škole
Číst článek
„Mého nejmladšího syna zastřelili v roce 2017. Bylo to tady nedaleko ve čtvrti Austin, asi kilometr od mého domova. Stalo se to před holičstvím, kam chodíval, ani ne hodinu poté, co ode mě odešel. Takže pro mě je problém se zbraněmi velmi osobní,“ svěřuje se Bertha.
„Viním z toho Národní asociaci držitelů zbraní a její lobby, viním zákonodárce – proč by kdokoli měl nosit na ulici útočnou zbraň? Viním lidi, co nad tím zavírají oči. A viním naše rozpadající se město, kde chybí investice. Lidi trpí a takoví pak ubližují druhým.“
Proto se Bertha aktivně angažuje v hnutí za změny zbraňových zákonů a odpovědnější vlastnictví zbraní. Původní profesi zdravotní sestry už nemůže vykonávat, protože kdykoli prý vidí léky, co bral její syn, prožité trauma se okamžitě vyvalí na povrch.
Pomoc přeživším
Extrémně vysoký počet zabitých a zraněných Američanů po masových i dalších vraždách střelnou zbraní je jen vrcholkem ledovce. Pod hladinou se skrývá násobně vyšší počet přeživších, kteří si do konce svých životů ponesou hrůzy toho, co prožili.
Američané urputně hájí právo držení zbraně. Postoj nemění ani po vzrůstajícím počtu útoků na školách
Číst článek
Pomoci přeživším zbraňového násilí se coby dobrovolnice snaží pomáhat například Jenna Levingová Jacobsonová. A zároveň se pokouší nepřipouštět si, jaké masakry se běžně dějí v amerických školách, kam denně posílá své děti.
„Nemyslím den co den na to, že bych mohla přijít o dceru nebo o syna. Někdy na to pomyslím po takových tragédiích, jako se stala v Uvalde. Je podle mě důležité, aby každý rodič dělal, co může. Já jsem třeba aktivní v tématu bezpečné úschovy zbraní,“ vysvětluje svůj postoj Jenna.
„Neslyším o tom mluvit politiky a úřady. Ale pokud jde o riziko pro mé děti, taky jsem vinna – prostě to vytěsňuju. I když se zbraňovým násilím zabývám, prostě vypnu a zaměřuju se jen na to, jak si s nimi hrát, dovést je na fotbal, za kamarády, malovat si.“
Peníze zbrojařského lobby
Někteří z prominentních bojovníků proti americké epidemii střeleckých tragédií mají dojem, že tentokrát se klima mění, politická jednání jsou živější než obvykle a že by se aspoň některá opatření mohlo povést prosadit.
Americká sněmovna po střelbě v Uvalde schválila zákon na omezení zbraní, Senátem nejspíš neprojde
Číst článek
Jenna si tím rozhodně jistá není: „Nevím, jestli se tentokrát něco změní, uvidíme. Média si z těch mnoha tragédií vybírají jen některé a společnost se tím čas od času mobilizuje. Už jsme viděli hodně lidí v ulicích po jiných školních střelbách, po střelbě na koncertě v Las Vegas – a pak to utichlo.“
„Myslím, že politici na tohle sázejí, aby se mohli pak vrátit k zavedeným pořádkům a dál brát peníze od zbrojařské lobby. My pracujeme s lidmi s traumaty z masakrů každý den. I když jejich případ zrovna nebyl v novinách. A vyzýváme lidi, aby byli v odporu proti této krizi vytrvalí. I když se to zdá beznadějné, tak nedělat nic – to pro mě není možnost,“ uzavírá Jenna.
Právě na tento víkend jsou v Chicagu a na stovkách dalších míst ve Spojených státech naplánované akce organizace Pochod za naše životy.
