Chorvatské město Ston se může pochlubit jedním z nejstarších solivarů v Evropě

Na šíji chorvatského poloostrova Pelješac, v místě, kde je propojen s dalmatskou pevninou, leží městečko Ston. Je známé tím, že se tam po staletí tradičně vyrábí mořská sůl. Vyrábí se v salinách pocházejících z dob středověku. Podle místních sůl postavila zdejší město i masivní hradby, kterým se příznačně říká "malá čínská zeď".

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Sůl | Foto: Fotobanka Stock.xchng

Stonské saliny se skládají z několika řad mělkých a rozlehlých bazénů. Je na ně skvěle vidět ze zdejších hradeb, které Dubrovnická republika vystavěla právě kvůli ochraně produkce. V každém bazénu má voda z Jadranu jinou slanost. Už hotová sůl se tu vozí mezi bazény malým vláčkem.

Kdo přijde, ochutnává rovnou z vagonu. A tak návštěvnice Radka a Martina porovnávají chuť kamenné soli s tou tradiční mořskou z Jadranu. „Není ani moc slaná, není jako u nás; Je taková tužší, není tak jemná,“ konstatují.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jeden z nejstarších solivarů v Evropě a ‘malá čínská zeď. Oboje patří k chorvatskému městu Ston. Natáčel tam zpravodaj ČRo Martin Ježek

Sám výrobce uvádí, že zdejší sůl nemá jakýsi hořký podtext, který by se dal najít v chuti kamenné soli. Technologie se snad kromě vláčku za staletí nezměnila. Ročně se z devíti krystalizačních bazénů sebere na 500 tun mořské soli.

Sůl se objevuje na dně, i když je bazén plný vody. Zbylá voda se vypumpuje a pak nastane "sklizeň". Voda je v poslední fázi desetkrát slanější než v moři.

„Zdejší sůl je specifická tím, že se do ní nic nepřidává. Je v ní jen to, co dává moře. A krystalizuje jen díky slunci a větru,“ vysvětluje Maja Ficovićová ze Solany Ston.

To, co vypadá jako řada několika bazénů, pracuje podle ní i nadále s přírodou a je už od středověku velmi promyšlené.

„Saliny mají přirozený spád. To znamená, my pustíme mořskou vodu do první řady přípravných bazénů. Tam začne odpařování. Pak se voda přepouští do dalších bazénů, až končí v bazénech krystalizačních. Odtamtud se pak získává sůl,“ popisuje.

Když obchodnická Dubrovnická republika před staletími Ston koupila, neváhala zaplatit jakoukoli cenu. Bylo to ohromně ceněné zboží a do Stonu nemohl skoro nikdo, aby se nevědělo, kolik soli Dubrovničané mají.

Kvůli salinám postavili hradby, kterým se dodnes říká evropská čínská zeď, tak byly rozsáhlé. Dále dvě města a 40 věží. Dubrovničané ze soli bohatli.

„Dubrovnická republika měla ze soli 80 procent všech svých příjmů. Za sůl se tehdy, na váhu, platilo úplně stejně jako za zlato. Tak si to představte. A kvůli tomu se jim to masivní opevnění vyplatilo. Aby saliny mohli bránit,“ popisuje Maja Ficovićová.

Kdo chce na vlastní oči vidět, co to znamená sůl nad zlato, neměl by minout městečko Ston v Dalmácii. Výhled z hradeb je nezapomenutelný.

bre, Martin Ježek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme